2008

Tento článek pojednává o roce 2008. Pro číslo 2008, klikněte na 2048 a odečtěte 40

2008 (někdy také 2 8, per hubam: dva osum) byl rok, kdy pravda a láska nezvítězila nad lží a nenávistí.

Tomuto článku sa nedostává fotka. Kdo béváte het, bléskněte to.

Na první pohled by se dalo říct, že v roce 2008 se nic zvláštního nestalo. Česká politika zažívá vrcholnou hysterii kvůli třiceti korunám a radaru, jenže Jiří Paroubek a David Rath tu už straší pěkných pár let a hned tak se jich nezbavíme. Chceme-li se podívat, co nám rok 2008 dal a co vzal, musíme se podívat pěkně zblízka. Rok 2008 byl rokem kdy jsme mnoho ztratili, mohohé věci, na které jsme byli emocionálně vázáni, zaniklo, ale s politikou to souvisí jenom okrajově:

• Na Proseku zanikla skvělá hospoda, kde točili Starobrno a vařili moc dobré žrádlo. Jednou si takhle přijdu k hospodě, tam cedule: Otevřeno od 13.00. Ani ve 13.15 nebylo otevřeno a potom ani následující dni. Zřejmě za tím nebude ani světová hospodářská krysa, která podle médií zuří všude kolem, ani předpisy EU, ale buďto na ně přišla hygiena nebo ČOI, a shledala nějaké drobné nedostatky jako třeba 20 let nerekonstruovaný a patrně ani neuklízený záchod. Bude se nám stýskat!

• K 1. září 2008 byla také zrušena pražská tramvajová linka č. 23 (všimněte si, že je to prvočíslo). Sice místo ní nyní jezdí každé 4 minuty linka 22 až na Bílou Horu, ale co je to platné, po lince 23 se nám bude stýskat. Co jsme se jí najezdili v podroušeném stavu z hospody nebo v roztouženém stavu z romantických schůzek. To vše je jediným rozhodnutím Radovana Šteinera nenávratně zničeno! Už nám nikdy nebude 23!

• Další hrozba zatím byla odloženo na neurčito. Ke konci roku 2008 měl být uzavřen vestibul stanice metra Národní třída. Těžko snášet představu, že bychom se museli navždy rozloučit se všemi těmi pankáči a humusáky, co tam ve dne v noci somrují. Těžko se loučit se stánkem, kde se dal i ve 3 hodiny v noci koupit umělohmotný hamburger, abychom si mohli upatlat bundu od hořčice. Zde však blahodárně zapůsobila neviditelná ruka trhu. Díky zmíněné světové hospodářské kryse se odkládá na neurčito developerský záměr vystavět zde jakési sterilní kanceláře a hyper-supermarket, ze kterého by bezdomovci nic neměli.

Tím se dostáváme k tomu, co se (ne-)stalo ve světě. Vzhledem k tomu, že v uplynulých desetiletích všichni si jen půjčovali, vršili dluhy, náramně se divili, že už jim nikdo nepůjčí a že budou muset dluhy splácet. Tomu se říká krise. Ta se nevyřeší sama tím, že zvolíte Baracka Obamu prezidentem.

Kromě krize jsme mohli zažít také neúrodu. V uplynulých patnácti letech bylo totiž úrody moc a tak si všichni zemědělci řekli, že nebudou tolik pěstovat, když to stejně nikdo nekupuje a nežere. Nyní ale z toho budou obviňování „ekoteroristé“ prosazující pěstování energetických plodin a zmíněný nedostatek jídla se vyřeší postavením patnácti jaderných elektráren. Kde vypěstujememe ty jádra, to nikdo neví.