Jean-Jacques Rousseau

Z Necyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Rousseau.jpg
Jean-Jacques Rousseau
Biografické informace
Pohlaví mužské
Vlasy pod parukou
Rodina neměl
Děti pět bastardů
Národnost švýcarská
Přezdívka Filosof (s velkým F)
Povolání spisovatel, opisovač not, pedagog, filosof atd.
Zajímavosti
1 měl pět bastardů
3 je ideovým předchůdcem skautingu (např.)

Jean-Jacques Rousseau je byl veliký francouzský filosof švýcarského původu, preromantický spisovatel (skoro jako Johann Wolfgang Goethe nebo I. A. Osel Krylov), opisovač not, pedagog, emigrant, ideový předchůdce Velké francouzské revoluce i skautingu atd. atd. atd.


Život a smrt[editovat | editovat zdroj]

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se do protitestantské rodiny v Ženevě. Jeho otec byl hodinář a tanzmeister, jeho matka zemřela sedm (všimněte si, že je to prvočíslo) dní po dvou (všimněte si, že je to prvočíslo) dnech po porodu, takže ji nikdy nepoznal. Když bylo Jacquesovi (čti: Žakovi) deset let, otec musel utýct z Ženevy před trestem, protože cosi proved, a tak ho dal vychovat strejcovi. Ten se na Jacquesa vykašlal a pokusil se ho dát k někomu něčím vyučit, ale nikomu se to nepovedlo, Jean vždycky utek, flákal se, kradl, vzdělával se v hudbě, toulal se po venkově atp., třeba místo pořádných knížek čet jenom kacířské kalvinistické spisy a životopis jednoho pohanského řeckého filosofa, až se dostal k jedné paní, jejímž koníčkem bylo vracet kacíře protitestanty zpět do lůna jediné pravé katolické církve. To bylo, když bylo Jeanovi osmnáct let.

Pak se Rousseau začal flákat, toulal se po Francii a Švýcarsku s falešným mnichem. Když Jeana-Jacquesa (čti: Žána Žaka) odvezli do Paříže, pokoušeli se mu najít práci. Naučil se plynně psát latinsky, čet filosofická díla, zajímal se o historii a přírodní vědy, pokoušel se napsat tragédii, komponovat hudbu a skládat verše. Pak vychovával synovce nějakých filosofů a seznámil se u nich s osvícenstvím, což ho pak zkazilo. Pak byl lokajem v Benátkách, ale to není důležité. Pořád byl ještě katolík.

Potom byl Rousseau v Paříži. Cosi psal. Měl místo manželky nevzdělanou hodpodskou služku Terezu Le Vasseurovou (nikoliv negramotnou švadlenu Thérèse Lavasseurovou, jak píše česká wikipedie), se kterou měl pět (všimněte si, že je to prvočíslo) bastardů, ale odmítl se o ně starat a dal je do sirotčince, kde se téměř nikdo ze sirotků nedožil dospělosti, sourozenci Rousseauovi nejspíš hned zemřeli.

Rousseau se zúčastnil soutěže. Vyhrál, protože napsal Rozpravu o vědách a uměních. Stal se slavným filosofem, ale hned potom přišel debakl - Vesnický věštec - nějaká divná opereta či co. Kritisoval francouzskou hudbu a živil se opisováním not. Pořád byl ještě katolík.

Pak Rousseau zase soutěžil. Napsal Discours sur l' origine et fondements de l'inégalité parmi les hommes. Pak se stal zase protitestantem a přestal být katolíkem a přestěhoval se zpátky do Ženevy. Pak zas něco dělal, napsal třeba knihu Emil čili O výchově nebo Du Contrat social ou Pricipes du droit politique nebo Confessionde foi du vicaire savoyard, tam odmítal zjevení a církevní dogmata a další věci. Rousseau byl totiž nemocný, trpěl stihomamem jako Stalin, ale nechoval se tak zrůdně (nezabíjel své domnělé konkurenty, ale vždycky od nich utek). Kvůli těmto dílům musel utýct z Francie do tzv. Neuchâtelu, které bylo v té době součástí Pruska, jeho díla byla veřejně pálena. V Neuchâtelu se zabýval botanikou, dokud ho nekamenovali a nevyhnali pryč. Pak různě utíkal, znepřátelil si své přátele, „oženil se“, byl i v Anglii, dokud konečně nezemřel.

Smrt[editovat | editovat zdroj]

Možná umřel proto, že nesměl vydávat knihy a někoho zajímalo, co je v knize Vyznání, kterou napsal, ale kterou chtěl vydat až po své smrti. Pozval si ho totiž jeden pán k sobě domů, druhý den Rousseau nečekaně zemřel, třetí den přišel sochař, odlil mu posmrtnou masku (to je nejspíš něco, co by si zaživa nenechal líbit, jinak by ho kvůli tomu nemuseli zabíjet), čtvrtý den ho zakopali a pátý den už bylo po všem.

Učení[editovat | editovat zdroj]

Rousseau byl duševně nemocný člověk a podle toho vypadá i jeho učení. Navíc některá jeho díla byla moudře zakázána samotným francouzským parlamentem a Rousseau byl kvůli nim vyhoštěn z Francie. To znamená, že jeho učení je velice nebezpečné i v dnešní době a jeho dnešní následovníci by měli být XXXXXXXXXXXXXX. Pokud si jeho díla přečtete, dopadnete stejně špatně jako Rousseau. Proto tu o jeho učení nic napsáno nebude, a to včetně jeho zvrhlých pedagogických názorů.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Devin du Village
  • Discours sur les Sciences et les Arts
  • Discours sur l'Origine et les Fondements de l'Inégalité parmi les Hommes
  • Les Amours de Claire et Marcellin
  • La Reine Fantasque
  • Du Contrat social ou Principes du Droit politique
  • Les Confessions
  • Lettres à Sara
  • Emile ou De l'Education
  • Lettres à M. de Malesherbes
  • Du Contrat Social
  • Social Contract
  • Lettres écrites de la Montagne
  • Extrait du Projet de Paix perpétuelle de M. l'Abbé de Saint-Pierre
  • Polysynodie de l'Abbé de Saint-Pierre
  • Considérations sur le Gouvernement de Pologne, et sur sa Réformation projetée
  • Les Rêveries du Promeneur solitaire
  • Projet de Constitution pour la Corse
  • a možná ještě něco dalšího
Honza.gif Honzové
Jakub Jan RybaJan Ámos KomenskýJan BabicaJan Berwid-BuquoyJan DvorskýJan FischerJan František WomackaJan HusJean-Jacques RousseauJan KaplickýJan KavanJean LafitteHonza NedvědJan NerudaJán SlotaJán SokolJan ŠvejnarJan XXIII.Ján ZákopřaníkJan ŽižkaHonzíkova cesta