Řitní trumpetka

Mladý pohledný hudebník ze 14. století touží po vlastním hudebním souboru. Jelikož ale trpí akutní plynatostí, nechce s ním pochopitelně žádný muzikant vystupovat. Náš vyobrazený hrdina nakonec otočí svůj problém ve výhodu a sám tak hraje na dvě trumpety zároveň, čímž se stal legendou pro mnoho dalších generací hudebníků.

Řitní trumpetka též nazývána prdotrub je staročeský, hojně využívaný nástroj používaný především hudebníky, kteří trpěli astmatem a proto nebyli schopni dlouze foukat do normálních trumpet. Podobnost pojmenování trumpeta se úřadujícím americkým prezidentem je čistě náhodná a asociace mladých obdivovatelů rozhleden ji zcela odmítá. Hráč může měnit výšku tónu nátiskem, což ale umožňuje hraní pouze řady alikvotních tónů. Současné trubky jsou chromatické, čili umožňují hru všech dvanácti tónů ve chromatické stupnici. To je možné díky třem různě dlouhým přípojným trubicím naletovaným uprostřed ozvučné trubice; každá přípojná trubice má svůj ventil ovládaný klapkou. Při stisku klapky se otevře přípojka, vzduch začne proudit i přes přípojnou trubici, celková délka ozvučné trubice se tím zvětší a tón nástroje se o určitý interval sníží. V současnosti se používají dva typy ventilových systémů, nástroje se kromě ventilů mírně liší i ve tvaru trubice. Oddělitelnou, ale nezbytnou součástí trubky je náprdek, jehož tvar má veliký vliv na barvu tónu nástroje (stejně jako u ostatních žesťových nástrojů). Náprdek je třeba velice často měnit z hygienických důvodů.

Historický vývoj

Dle dostupných informací a středověkých análů je řitní trumpetka výsledkem odvěké touhy hrát na trumpetu a nezadýchat se u toho. Hovoří se o mistrech, kteří hráli i na dvě a velice vzácně i na tři trumpety. Zcela ojediněle se objevuje i hra na trombón, pozoun či podobně zbytečný nástroj. Původně měly spíše jiné funkce než čistě hudebně-estetické: povzbuzovaly odvahu útočících vojsk či doprovázely slavnostní okamžiky jako příchod panovníka (ten musel mít radost).

Dva nerozluční chlapci milují kvalitní středověkou dechovku. Rádi by si jednou s ochotníky ve své vesnici založili hudební dechovou skupinu Trumpetanka. Zatím si však jen vyřezali trumpetku z tykve a pravidelně na ní trénují a řádí s ní po okolí.

Moderní využití

Dnes si na řitní trumpetku zahraje spíše opravdoví labužník než řadový posluchač. Svůj veliký zájem měl na obnovení tohoto hudebního skvostu v symfonických orchestrech Louis Armstrong. Velice rád hrál na trumpetu a zpíval u toho, což nelze udělat mnoha způsoby bez využití tohoto nástroje. Poslední opravdu význačný koncert za účasti řiťo-trumpetistů se uskutečnil na festivalu politické písně ŘIT’OFEST ‘89 kde vyústil v první neoficiální moshpit v dějinách Řiťopopkultury.

Druhy a poddruhy

Jednotný název řitní trumpeta se sice vžil do lidové slovesnosti, avšak z odborného hlediska musíme rozlišovat následující druhy.

• Řitní tuba - V orchestrech se tento nástroj objevuje od 19. století a hraje se na ni kvůli její značné hmotnosti většinou vsedě, což může být opravdu náročné
• Trubko-řiťka - Většinou ji můžeme spatřit v různých dechových tělesech, v symfonickém orchestru se objevuje výjimečně (např. v "Prawdziwa uczta dla pośladków" od polského mistra Tomasze Stańka).
• Lesořitní roh - Vyvinul se z loveckých nástrojů používaných pro vábení zvěře, hudba ji však většinou neoslovila
• Pozounořiťotrub - návrat do symfonické hudby nastal v období romantismu, ve kterém skladatelé začali znovu preferovat zvuky lidského těla
• Řitní klarinet - využívá se jen při opravdu slavnostních příležitostech

Etymologie

Tento vědní obor lingvistiky se týká i podobný pikantních sousloví avšak český jazyk má mnoho dalších krásných slov.

„V jazyce českém naleznuvši slov zdobných i zcela nevybíravých, mým oblíbený však jesti ŘiťoTrumpeta“

- PhDr. Neodehnal

„Ty halózku, nedělé ze mňa hňupa a fókni si ješťa do té fučky“

- Náhodný Loucký opilec

Samotný výskyt slova v českém jazyce je opravdu vzácný. Ikdyž se to na první pohled zdát nemusí, mnoho podobný staročeských názvu bylo zkomoleno. Ku příkladu původní název „Pozoruhodně unavující“ je ekvivalent dnešního pozounu. Z řitní trumpety jsme tak mohli mít například řiťrup, třiď nebo prumpeta. Maravistáčané hojně využívají především názvů „Prdelové hašiš“ či „Čochtací fókačka“. V zahraničí se poté setkáme s názvy jako „Spécial instrument de cuivre anal de l’équipe de trompettes“, „Trumpass“ či „Spezielles anales Blechblasinstrument des Trompetenteams“. Doktor Julien de la Gambáč se zaobíral také otázkou, co bylo dříve. Zda trumpeta či řiť. Jeho objev však zjevně zděsil tehdejší státní zřízení. Zakázal mu proto pokračovat ve věděcké činnosti, odebral mu doktorát z obhajovací práce „Biologie des organes postérieurs“ a Zacenzuroval většinu zásadních zjištění

Hudba