Alkoholové pásy

Alkoholové pásy jsou označení pro souvislá geografická území, které spojuje náklonnost k určitému druhu alkoholu. Nahrazují zastaralou teorii podnebných pásů, která kvůli globálnímu oteplování ztratila význam, anžto se to celé promíchalo a je v tom guláš jako v hlavě hornouherského politika. Proto se věda odvrací od nudného zeměpisu a soustředí se více na člověka.

Empirickým výkumem bylo potvrzeno, že druh alkoholu odráží kulturní vyspělost jedince, potažmo celé společnosti. Shodou okolností je to v souladu se slavným výrokem Jean-Absintha Brut-Savignona „Řekni mi, co piješ a já ti řeknu, kdo jsi.“ Ten si povšiml, že typický anglický lord v křesle u hořícího krbu a upíjející několikaletou irskou whiskey je s největší pravděpobně zmrzlý jako drozd. Stejně tak Francouz, který pije burgundské víno je rozmařilý floutek, který beztak někde zapomene svůj baret a ráno nebude vědět, kam vrazil svou bagetu. Němec, se svým tuplákem piva je zcela očividně prase, které si každou chvíli prdne, bude plácat kozatá děvčata v dirdlech po zadku, plácat se do kolen, jódlovat a druhý den si vezme kravatu a bude doufat, že těch fotek na internetu nebude zas tak moc a on bude mít ještě nějakou dobu zaměstnání v korporátu. Je na bíledni, že takového Rusa se svou samohonkou Brut-Savignon rovnou klasifikoval jako ztracenou existenci, protože kdo jiný by se dokázal zcákat jako mužik. Nepočítáme-li ovšem Poláka. Nebo Nora na rozlučce se svobodou v Praze. Nebo Švéda o Midsummeru.

Brut-Savignon svou propracovanou teorií došel k ultimátnímu závěru, že kdo pije, je alkáč. Jen je třeba teprve v amatérské, tzv. hobby fázi a na profesionální úroveň se musí teprve vypracovat. Abstinenty posléze rovnou kvalifikoval jako farizeje a pokrytce, zaryté abstinenty potom rovnou jako heretiky, kteří zjevně nemají rodinu, práci, starosti všeobecně a vůbec žádný společenský život.

Pásy

Geograficky nejvýznamnější je Vodkový pás. Rozkládá se od Norska, Švédska a Finska přes Estonsko, Lotyšsko, Litvu, Polsko, Ukrajinu, Bělorusko a celé Rusko. Významný výběžek má na Slovensko, kde ovšem není tak dominantní, protože Slováci jsou na Asiaty poměrně domestikovaní a od Čechů se za dobu společného soužití ledasco naučili. Navíc tam mají borovičku, kterou pálí z borovic a obsažený bor dodává nápoji tak nezaměnitelné aroma, že připomíná jalovec. Obyvatelstvo vodkového pásu má násilné sklony, sklony ke sdružování a družení se obecně, adoraci fotbalu a ke spontánnímu koitu za garážemi mezi černobýlem. Výjimkou jsou Finové, o kterých neplatí nic z výše uvedeného, neb Fin sedí tiše doma sám, tam se zcáká jako klokan a znečistí si oděv tak, aby jej nikdo neviděl. A druhý den jde do sauny, jako by se nechumelilo i když jsou venku závěje až po prsa. Což je v příkrém kontrastu s Rusem, který se ožere, pobíhá nahatý po ulici, znásilní seniorku s nákupem, projede se na medvědovi a pak usne na střeše svého žigulíka.

Vedle vodkového pásu směrem na západ je významný Pivní pás. Ten začíná v Nizozemí a Belgii, postupuje přes Dánsko, prochází celým Německem až do Rakous. Pivní pás obsahuje tzv. Šnapsové kapsy, což je obdoba meteorologických „mrazových kotlin“. Šnapsové kapsy nejdou proti významu pivního pásu, ale vhodně jej doplňují, protože snižují četnost návštěvy WC a následnou environmentální zátěž. Opakovaný výzkum zas a znova potvrzuje fakt, že obyvatel takovéto kapsy méně častěji znečistí záchodové prkénko a přilehlé okolí než svůj vlastní zevnějšek. S pivním pásem souvisí též módní výstřelek padacího mostu na lederhosen, protože lecjaká značka piva dosahuje kvalit strakonického Nektaru, neřku-li protivínského Platanu.

Na západ a jih od pivního pásu se rozkládá velmi významný Vinný pás. Ten pokrývá prakticky celou Francii, Lucembursko, Portugalsko, Španělsko, Itálii, Slovinsko a Řecko. Jedná se o velmi kulturní pás, kde se pije s rozumem, víno je součástí běžného života a zřídkakdy narazíte na někoho, kdo pobyl pár dnů na záchytce. To je tedy způsobeno hlavně skutečností, že v těchto zemích záchytky nemají a být ožralý patří k dobrému tónu vybrané společnosti. Ne nadarmo se říká „In vino veritas“, což souvisí s antickými filosofy, kteří plodili svá moudra zásandně pod vlivem. Víno je také důvod, proč se lidé žení, víno teče proudem, ženich je rozevlátý jako vlajka na stožáru letadlové lodi za hurikánu a nevěsta sedí a pije vodu s bublinkama a doufá, že si nikdo nevšiml napjaté látky na břiše.

K západní části vinného pásu přiléhá pás Ginovo-Whiskově-Stoutový. Ten je izolován na Britských ostrovech, tj. v Anglii, Skotsku a Irsku. Je to jeden z nejzrádnějších pásů, protože na první pohled působí velmi kultivovaně, mírumilovně, intelektuálsky a klidně. Ale pak si našinec uvědomí, co jsou zač angličtí rowdies nebo irští hooligans. Ačkoli k tomu agresivní kopaná nahrává, s kultivovaným fanouškem Spartičky nebo nakonec i těch salátů ze Slavie nemají tito pánové pranic společného. Navíc se v tomto pásu nacházejí i Sherryové oblasti, které nutí člověka řešit různé kriminální zápletky a přitom šmidlat na housle.

Na východním okraji vodkového pásu se nachází tenký Saké pás. Je velmi specifický a mírumilovný od té doby, co jim v rámci boje s chladem 6. srpna 1945 Američané přivezli přenosné Sluníčko a druhé pro sichra o tři dny později. Rozehřátí Japonci, na jejichž území se pás rozkládá, poté pochopili, že udělají díru do světa spíše za pomocí vychytralé elektroniky, malovaných kozatých slečen, vířivých van značky Jakuza a prodejem použitého spodního prádla než prodejem rýžového vína.

Na jihu vodkového pásu, na území Mongolska, se rozprostírá Kumysový pás. Kumys, tedy zkvašené jačí mléko, je starobylý intelektuální nápoj, který vás nutí sednout na škaredého poníka, hnát se směrem na bohatý Západ a po cestě ihned znásilnit, co před vámi nevyleze na strom. V minulosti byl kumysový pás stěhovavý a postupně se rozšiřoval až do Střední Evropy, ale tam narazil na vlivný vinný pás vedený Václavem I. Jednookým, který jej nasměroval k Balatonu. Přestože Maďarsko patří spíše do Pivně-vinného pásu, když slyšíte maďarského politika mluvit, neubráníte se dojmu, že tam ten kumysový pás dodnes někde přecijen trošku je.

Z geografického hlediska je ovšem nejzajímavější tzv. Multichlastový pás, tedy Česko, Morava, Slizko a přední Horní Uhry. V tomto pásu najdeme jedince, kteří pravidelně konzumují jak vodku, tak pivo i víno a leckdy se to nezdráhají nastavit rumem, kontušovkou, čertem, jeřabinkou, ořechovkou, višňovkou a vanilkovou. A to nezmiňujeme zelenou a - zejména v případě Mostecka - lidový nápoj Okena. To potvrzuje, že obyvatelé zemí Koruny České, Moravské a konec konců i té zatrolené Slezské, jsou vskutku lidmi univerzálními, hlavami otevřenými novinkám a nejedná se o žádné alkoholové druhisty. Je ovšem možné, že se zde projevuje tradiční středoevropská orientace na poměr cena/výkon. To by odpovídalo lidové moudrosti „Mně je jedno co piju, hlavně že se motám.“

Kontroverze

Mnozí vědci se shodují, že ani koncept alkoholových pásů nevydrží věčně. Současná omladina totiž pohrdá metlou lidstva a nechápe, že zametat se musí, aby nebyl všude bordel. Navíc preferuje všelijaká pita, radlery, nealka a birelly, neřku-li rovnou Coca-colu, kofolu, krejzáče a podobné cukrem napěchované patoky. „Ano, je to možné“, pravil by doktor inženýr Hraběta, slavný Cimrmanolog. Každopádně dokud bude v hospodách pivo levnější než kohoutková voda, alkoholové pásy mají svůj význam.