Dubnium
Dubnium (pokud jste nekulturní hovado, tak Hahnium) je úžasný prvek v barevné Meresjevově tabulce prvků. Má atomové číslo 109 a chemickou značku Db, čímž se odlišuje od ostatních prvků, které mají úplně jiné chemické značky a totálně jiná čísla, aby v tom nebyl guláš jako v hlavě hornouherského politika[1].
„Vědec by si neměl plést Dubnium a Hahnium, protože by taky mohl vypadat jako úplný decibel.“
- z naučné publikace shrnuté pod heslem Termity.
Charaktieristika, vlastnosti a takové ty věci[edit | edit source]
Dubnium je zajímavé převážně tím, že o něm nic moc nevíme. Víme jen, že je to umělý prvek a ten ve velkém vyrábíme ve speciálních strojích, které se nazývají jaderné reaktory a urychlovače. A nemyslíme tím urychlovače dětí, ale takové ty složité nablýskané stroje v podzemí, které dělají „vžuuum“ a „hůů“ a běhají kolem toho vědátoři v bílých pláštích s brýlemi na nose a rozježenými vlasy. Do takového stroje se z kýble vysypou jiné prvky, ono to v tom hučí pak to vžumne, loupne v tom a na obrazovce počítače se objeví čísla. Když v tom louplo správně, na světě je na chvilku pár atomů dubnia a nějaký ten bordel, který se hodí do popelnice, protože není důležitý. Vědátoři pak chodí po místnosti a volají „Heuréka!“, „Sláva!“ a „Deset dnů jsem nespal a teď bych si dal párek.“, moudře pokyvují hlavou, zapisují si věci do notýsku okousanou tužtičkou a pak jdou na svačinu do bufetu. Po svačině pak napíšou článek a čekají, že se stanou slavní a ostatní lidé se z toho posadí na zadek. Což se nestane, protože psaní článků je házení perel sviním[2] a slušní lidé radši sjíždějí prasárny na mobilu nebo kuchařské show v bedně.
| Chcete-li se pobavit, a ne se jen dozvídat nové užitečné věci, podívejte se na heslo Dubnium na české Wikipedii. |  |
Když už ale dubnium vznikne, je to radiaktivní kovový prvek a mělo by připomínat tantal. Zatím se to nedá potvrdit, protože každý, kdo se na čisté dubnium pozorně zadíval, viděl záhy tmu a Pánaboha. Z toho se dá logicky odvodit, že je dubnium silně náboženský prvek a nebude úplně pro každého. V současné době probíhá nábor vědátorů mezi knězi, kteří by měli tuto kariéru vítat a mohli by vědě pomoci vyvrátit ty pohádky o stvoření světa za sedm dnů a zjednodušení daňového přiznání za půl roku. Zájem je, kupodivu, velmi malý a proto se je Akademie věd snaží nalákat na přítomnost exkurzí školáků prvního stupně. Všichni oslovení kněží ovšem jevili větší zájem o ty exkurze než o ty atomy dubnia.
Dubnium může vzniknout zcela přirozeně samo přeměnou jiných prvků. Známým akumulantem jsou duby, německé národní stromy. Uvolnění dubnia z dubu probíhá za pomocí motorové pily. Že je dubnium přítomno je možné zjistit poklepem kladiva, což vyprodukuje slušných 90 dB. Z živočichů nejvíce dubnia produkují ženy. Uvádí se, že průměrná česká žena s trochou úsilí vyrobí i 100 dB, když ji k tomu muž pomůže pozdním návratem ze zasedání šachového klubu. Rekordmanky jsou potom Italky, kterým se nemusí pomáhat a těch 200 dB dají jen tak z voleje klidně uprostřed štrikování. Muži nejsou od přírody k tvorbě dubnia vybaveni a potřebují k produkci nástroje. Spektrum je velmi široké - někomu stačí housle, někdo si vystačí s trianglem a někdo se nedrží při zemi a použije rovnou ohňostroj jako na Silvestra. Každý muž by samozřejmě preferoval to poslední zmíněné, ale ačkoli si každý dělník ve šroubárně může přečíst Vergilia v originále, ne každý muž má kufřík s červeným tlačítkem.
Využití[edit | edit source]
Největší využití dubnia v současnosti nacházíme na hudebních festivalech[3] typu CzechTek, který rozháněl kdysi Jiří Paroubek, nebo na diskotékách, kam dnes už nikdo nechodí. Případně na metalových koncertech, kam chodí statní mužové v chlapáckých džínových bundách bez deodorantu a ženy bez kalhotek. Anebo také na všelijakých táborech, kde se line kravál z repráků, ale díky LSD a extázi se tančí, i když se valí z repráků ohlušující ticho. Dubnium zde pomáhá k uvolnění, relaxaci a početím potomků, což je chvályhodné a má to přímý dopad na HDP našeho státu.
Obyčejný člověk, který již podobné legrace nenavštěvuje a s hudbou se setká jen ve formě televizních znělek pak narazí na dubnium v cizojazyčných filmech, protože se používá při dubbingu. Najatí druhořadí herci zde napodobují originální hlasy exotických herců a pokoušejí se celý snímek namluvit tak, aby to mělo hlavu a patu a alespoň trošku to sedělo. Použivání dubnia pro tyto účely je drahé a proto se jím šetří. To je také důvod, proč současné filmy neobsahují tolik intelektuálně náročných dialogů, ale vystačí si s prostým „Bang bang, vzdejte se ubozí Pozemšťané“, Gandalfovým: „Nesmíš projít!“ nebo Zaklínačovým „Hm“. Vzletné dialogy typu Rimmerového „Nachystejte květináče, na Vánoce sem zpátky!“, se už dnes netočí. Staré dobré časy, co vám budeme povídat.
Pro schopnost dubnia produkovat zvukové vlny se s ním počítá jako s perspektivním bojovým prostředkem. Dubniový tlampač by pak mohl šířit propagandu a strach do širokého okolí a předejít bitvám. Americký Pentagon nedávno na naléhání Kongresu zvěřejnil utajované spisy o experimentech s dubniem v Nevadské poušti. Zde byla k experimentu přizvána kapela Kryštof a Helenka Vondráčková. Výsledek byl úplně devastující a postihoval nejen pokusnou faunu, ale i flóru a šutry. To nakonec vyústilo v dodatek k Ženevským konvencím o zákazu akustických zbraní. Protože se ovšem nasazení takovýchto prostředků nedá do budoucna úplně vyloučit, v rámci tréninku a přípravy se na obyčejné vojáky v armádě řve už nyní. Když se jim to nebude hodit ve válce, tak v manželství rozhodně ano.
- ↑ Tuto definici schválil osobně Kapitán Osvěta, takže je to pravda.
- ↑ Ach, jak my, Necyklopedisté, těm vědcům rozumíme!
- ↑ Jestli jste čekali slovní spojení „na hudebním táboře“, tak jste staří a ty Prci, prci, prcičky jste viděli fakt víckrát než je zdrávo.
|
|
|