23 105
editací
T. G. Masaryk: Porovnání verzí
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
m
Sprasení uživatele 89.102.254.154 zvráceno do předchozího stavu autora Karkos.
m (Sprasení uživatele 89.102.254.154 zvráceno do předchozího stavu autora Karkos.) |
|||
|
== Intelektuální život ==
Chtěl přednášet filosofii a sociologii na univerzitě, nebylo však jiné volné místo, než na [[Americká univerzita v Elbonii|české větvi pražské univerzity]], takže se, chudák, musel naučit [[Český jazyk|česky]]. Stal se profesorem a zapojil se do pražského intelektuálního [[život]]a, do sporů, které tehdy nejvíce hýbaly společností. Ve sporu o rukopisy přesvědčivě dokázal, že takzvané Rukopisy královédvorský a [[Zelená|zelenohorský]] ve skutečnosti nejsou rukopisy, protože nade vší pochybnost nebyly napsány rukou, nýbrž [[noha|nohou]], přičemž byl zničen nějaký žaltář z 13. století.. Tím také dokázal, že [[Češi]] nejsou [[Slované]] (protože Slované psát nohou neumějí, kromě [[Sovětský svaz|Sovětů]], ale ti už vymřeli), ale to mu tehdy vůbec nikdo nevěřil.
Zapojil se také do diskusí o [[nejtragičtější události českých dějin|smysl českých dějin]]. To mělo podle něj být vytváření humanistických hodnot prospěšných celému lidstvu, a tudíž je [[Škoda Favorit|škoda]], že český [[národ]] v 19. století vyplýtval tolik [[elektřina|energie]] na záchranu [[jazyk]]a směřujícího k [[smrt|vymření]], když v němčině by čeští intelektuálové mohli oslovit širší čtenářskou obec. Přesto sám raději publikoval česky, ač jeho mateřským jazykem byla němčina, aby se právě [[Češi]] dozvěděli, co si o nich myslí.
Proto byl jen sedmnáctkrát navržen na Nobelovu cenu míru a jednou za fyziku, ale tu mu vyfouk nějaký Einstein. Shodli se pak s profesorem Hlavatým, že se Masaryk vzdá dalších kandidatur na Nobelovy ceny, zvláště ve prospěch fyziků jaderných, a tak spálil všechny své náčrty atomových a vodíkových bomb z roku 1878, které naskicoval na univerzitě v Lipsku s Edmundem Husserlem.
== Vstup do politiky ==
Usoudil, že své schopnosti musí využít i v [[politika|politice]]. Založil tzv. realistickou stranu, a stal se jejím jediným poslancem ve [[Vídeň|Vídni]]. Angažoval se také v několika soudních procesech jako samozvaný advokát. V tzv. polenském procesu rozvířil otázky [[menstruace|rituální vraždy]]. Byl odsouzen za nedovolené působení na výrok [[soud]]u. O několik let později v tzv. záhřebském procesu obhajoval několik [[Srbsko|Srbů]] obviněných, že chystají vraždu nějakého člena panovnického rodu, přičemž následující vývoj doložil, že to vůbec nebyla [[pravda]].
Když vypukla [[první světová válka]], rozšířil pověst, že byl [[trest smrti|popraven]] (údajně upálením v Kostnici 6. července 1915), a [[tajemství|potají]] odcestoval do [[Švýcarsko|Švýcarska]] a později do [[Paříž]]e. Stal se profesorem slovenských a maďarských studií na univerzitě v Londýně. Tam všemožnými intrikami bránil předčasnému uzavření míru a vymohl si, aby mu byla podřízena československá vojska bojující na straně Dohody. Odplul za nimi z Anglie kolem švédských břehů přes Haparandu do Ruska, kde pobyl celý rok. Dobudoval legie, zajistil jim ubytování i vlaky a sám v den svých narozenin 7. března 1918 odjel lazaretním vlakem z Moskvy přes celou Sibiř do Vladivostoku, otamtud přes korejský Fusan a Tokio do Ameriky.
Teď už zbývalo jenom založit někde vlastní stát, což znamená ovládnout nějaké to území.
Z neznámých důvodů pohrdl možností založit [[Československo]] na [[Sibiř]]i, kterou tehdy ovládaly čs. legie, a místo toho si nechal od vítězných mocností přidělit nepatrné území kdesi ve střední Evropě, jehož obyvatelstvo nebylo vzniku státu příliš nakloněno a vojenské obsazení území vyžadovalo další dva roky, [[běh]]em nichž proběhly dvě války proti [[Maďarsko|Maďarsku]], jedna proti [[Polsko|Polsku]] a v [[vejce|Kraslicích]] bylo postříleno přes padesát nevinných [[Sudety|sudetských]] civilistů. Přitom se také musel vyřešit problém, jak dopravit československé legie ze Sibiře, zvláště když měly rozkaz neintervenovat do tamního dění.
[[Soubor:Masaryk2.jpg|200px|left]]
== Vítězství ==
| |||