Střední škola klihu

Střední škola klihu je vzdělávací instituce pro výzkum paranormálních jevů, odborné pracoviště se zaměřením na péči pro mentálně postižené, vězení s minimální ochranou, skanzen socialistického umění, pobočka ministerstva prokrastinace a národní galerie postmodernistického umění.

Tato středně nevýznamná instituce je středně neznámá pro svoje vyrušení informačního šumu, nefunkčnost osvětlení, záchodové myslitele chycené v časoprostorové pasti, okurkové bandity, taktéž pro enormní výskyt italských obyvatel a mikrovlnou troubu na záchodě.

Za čestnou žíňku stojí také rodák z hornotyrolského města Braunau am Inn, Sebastián Vyoral. Tento odborník a dobrodruh se proslavil především svou činností v oblasti výzkumu psího plemena Mops a Downova syndromu. Podrobnější informace o jeho životě a práci jsou uvedeny v sekci věnované významným osobnostem.

Střední škola na dobové litografii z konce 18. století

Historie

Škola byla založena místním průmyslníkem a zpracovatelem mrtvých zvířat Salámem Kafilerim Husajnem už v roce 1767 př. n. l. poté, co údajně objevil ve sklepě své dílny nevyužitý kout. Původním cílem instituce bylo naučit studenty vyrábět klih a zefektivnit výrobu poštovních okénkových obálek. První třída měla 20 studentů, z nichž 3 se nikdy nedostavili, přestože byli vedeni jako premianti.

V roce 1912 škola zavedla revoluční systém výuky, kdy se učivo probíralo pozpátku – studenti nejprve skládali závěrečné zkoušky a teprve poté se dozvídali o všech náležitostech. Tento systém vedl k neobvyklému jevu: absolventi si postupně přestávali pamatovat, proč školu vlastně dokončili. Během stavebních úprav v roce 1951 došlo k neplánovanému „rozvětvení“ školní budovy. Od té doby existovalo několik verzí školy současně, přičemž každá měla tentýž sbor učitelů, ale jiné osnovy. V rámci pedagogického experimentu byli někteří studenti prohlášeni za učitele a nuceni učit ekonomiku bez nároku na honorář. Experiment byl předčasně ukončen poté, co studenti podepsali takzvanou Chartu 66, která reagovala na hrozné životní podmínky studenstva. Bohužel na tento dokument nebyl nikdy brán zřetel, jelikož vedení školy požadovalo vytištění ve třech kopiích.

Po roce 2025 se škola pokusila o modernizaci, avšak bez většího úspěchu. Dnes nabízí obory jako „Cvičení z padělatelské činosti“, „Seminář z podřadných předmětů“ a „Dějiny klihu“. Výuka probíhá střídavě v závislosti na spánkovém deficitu.

Záchodoví myslitelé

Záchodoví myslitelé praktikují specifickou formu izolované meditace, kterou sami označují jako „keramickou introspekci“. Podle jejich tvrzení poskytuje prostředí školních záchodů ideální kombinaci ozvěny, samoty a mírného nepohodlí, což vede k intenzivnějším myšlenkovým procesům. Původ skupiny je nejasný, ale podle legendy ji založil guru PhDr. Michael Stránský známý v odborných kruzích pouze jako „Guláš“ či „Střevní potíže Michael“, který jednoho dne odešel na toaletu a vrátil se s teorií, že „čas je jen fronta, ve které všichni čekáme“. Postupně se k němu přidali další studenti, kteří začali sdílet své vlastní objevy, například že kabinka číslo 2 má „nejlepší akustiku pro existenciální krize, jelikož má jediná zavíratelné dveře, či že barvy můžeme vnímat na číselné ose, např. barva č. 4 slavila největší úspěch.

Významné osobnosti

1. Lenny Krček – odborníci se nemůžou shodnout, zda se jedná o jednu nebo dvě odlišné osobnosti
2. Sebastian Vyoral – odborník na geometrii a zlobrodruh
3. PhDr. Michael Stránský – zakladatel Záchodových myslitelů
4. bajná kněžna Libuše – údajně nalezla recept na nesmrtelnost výměnou za občasnou nesnesitelnost
5. Domingo di Jirgo – člověk, jehož věk nemá už ani dvouciferné číslo
6. Miroslav Slepička – kantor
7. 12 bratranců přes devět kolen – všichni lámaní v kole
8. Klabzubova jedenáctka