Velký třesk
Velký třesk (anglicky Big Bang) je dnes nejpřijímanější kosmologický model vzniku a raného vývoje vesmíru. Hypotetickým opačným scénářem jeho vývoje je Velký smrsk (Big Crunch), při němž by se rozpínání vesmíru jednou obrátilo ve smršťování.
| Chcete-li se pobavit, a ne se jen dozvídat nové užitečné věci, podívejte se na heslo Velký třesk na české Wikipedii. |  |
Tento článek je podezřelý z vytvoření tajným agentem Českopedie v rámci tajné operace "Zneškodnění Necyklopedie"!
Zní to, jako kdyby ho napsal někdo, kdo měl pár promile a zapomněl, že je v jiném vesmíru. Tento článek může sloužit jako nástroj pro nebezpečné rozvracení Necyklopedie zevnitř!
PROTO JE NA ČASE HO RYCHLE ODSTRANIT!
“Ahoj Světe!”
~ Oscar Wilde o Velkém třesku
Jak to všechno začalo[edit | edit source]
Začalo to – jak jinak – v antice. Kdosi si všiml, že v noci je tma. Ano, tma. Ale proč, když by při nekonečném množství hvězd měla být celá obloha jasná jako pec? To je důkaz, že nežijeme v pekle. Bůh je láska. Q.E.D.
Olbersův paradox a kdo ho vymyslel[edit | edit source]
Takzvaný Olbersův paradox je mnohem starší než Heinrich Olbers. Zabývali se jím už Thomas Digges, Johannes Kepler a Edmond Halley. Jméno paradox získal podle Heinricha Wilhelma Olberse, který jej roku 1823 znovu formuloval.
Za předpokladu, že je vesmír nekonečný v prostoru i čase, statický a všude přibližně stejně zaplněný hvězdami, by měl pozorovatel při pohledu libovolným směrem dříve či později narazit na povrch nějaké hvězdy. Noční obloha by tedy měla být téměř stejně jasná jako povrch Slunce. Jenže není. Některý z předpokladů tedy neplatí – nebo neplatí hned několik.
Jedno z prvních správných vysvětlení nabídl Edgar Allan Poe ve své kosmologické eseji Eureka (1848)[1]. Uvažoval, že:
- vesmír je opravdu ohromný - (Kosmologický horizont)
- světlo má konečnou rychlost - (Rychlost cé)
- vesmír má konečné stáří - (Jak starý je vesmír?)
Vlastními slovy:
„Were the succession of stars endless, then the background of the sky would present us a uniform luminosity, like that displayed by the Galaxy ... The only mode, therefore, in which ... we could comprehend the voids ... would be by supposing the distance of the invisible background so immense that no ray from it has yet been able to reach us at all.“
„Kdyby byla posloupnost hvězd nekonečná, mělo by pozadí oblohy všude stejný jas, podobný tomu, jaký vykazuje Mléčná dráha, protože by v celém tom pozadí neexistovalo jediné místo, za nímž by neležela nějaká hvězda. Jediný způsob, jak si vysvětlit prázdná místa na obloze, je předpokládat, že neviditelné pozadí je tak nesmírně vzdálené, že jeho světlo k nám dosud nestačilo dorazit.“
Malý Bobeš[edit | edit source]
Hezký malý svět naší Země. Záleží hlavně na tom, kdo ho bude řídit. A jako odpočinek od všeho toho Velkého - něco Malého - Malý Bobeš[2], k poslechu - čte Miroslav Táborský.