Zlínská katastrofa
Ve stínu velkých baťovských továren, které kdysi přivedly město Zlín k rozkvětu a inovacím, se začala odvíjet temná kapitola jeho historie. Příběh, o němž se bude vyprávět, je příběhem o zanedbání, chamtivosti a tragédii, která se odehrála v srdci komunity, jež si myslela, že boj s problémem jako je nekvalitní voda, už dávno vyhrála.
Smrt Tomáše Bati[editovat | editovat zdroj]
Dne 12. července 1932 ovšem Tomáš Baťa zahynul spolu se svým pilotem Jindřichem Broučkem při letecké nehodě, když ve svém osobním letadle Junkers F 13 letěl do Švýcarska, aby se zúčastnil otevření nové pobočky v městečku Möhlin.
Úpadek Zlína[editovat | editovat zdroj]
Tomáš Baťa, v té době již dlouho uznávaný jako průmyslový magnát a patriarcha Zlína, tedy zemřel. Síly temna, které se tak, nejsouce nadále přísně kroceny Velkým Tomem, se staly nezkrotnými. Zlín, kdysi město Baťovo, teď čelil nové výzvě, která mohla ohrozit celé jeho dědictví. Nejen, že se stal jakýmsi Gottwaldovem, ale stal se i obětí nových hospodářů, kteří se rozhodli s veškerým dědictvím po nenáviděném Baťovi rázně, po bolševicku zatočit. Dlouhá léta tak vypouštěly někdejší Baťovy továrny v utajení do kanalizace mnoho nebezpečného odpadu, až jednoho dne vše prasklo. Zprávy o kontaminaci místních vodních zdrojů údajnou cholerou, ve skutečnosti však toxickým průmyslovým sajrajtem, se začaly šířit rychleji než by to dokázala samotná samotná nemoc. Ovšem místo aby byl problém řešen otevřeně a eticky, noví mocipáni se rozhodli jít cestou temna.
Krize pokračuje[editovat | editovat zdroj]
Změna nenastala ani poté, co Zlínu bylo navráceno jeho historické jméno. Voda, životodárná síla, která by měla být synonymem čistoty a zdraví, se stala neviditelným zabijákem. Místo investic do oprav a modernizace vodovodního systému, jak bylo naléhavě potřeba, nová, nyní již zcela nekrocená neviditelná ruka trhu, využila své politické a ekonomické vlivy k získání dotací určených na tyto účely. Tyto prostředky však nikdy nedoputovaly k jejich deklarovanému účelu. Místo toho byly promptně zneužity pro pěkně mastný korupční vejvar, zatímco infrastruktura města chátrala.
Jak dny plynuly, město se ponořilo do stále větší krize. Nemocnice se plnily oběťmi enviromentální katastrofy, rodiny truchlily nad svými ztracenými a veřejná důvěra ve spravedlivý společenský řád se rozpadala jako domeček z karet. S rafinovaností hodnou lepšího cíle se síly temna rozhodly veškerou vinu i odpovědnost na dávno mrtvého Tomáše Baťu.
Pád až na dno[editovat | editovat zdroj]
Pravda vyšla najevo díky štědře dotované odvaze několika prodejných a všeho schopných novinářů, kteří odhalili rozsah jeho podvodů. Podle nich již (dávno mrtvý!) Baťa snažil své činy zamaskovat a svou údajnou smrtí od sebe odvrátit veřejné pobouření. Dobře zpracovaná veřejnost byla zděšena nejen zjištěním, že za současnou krizi může právě Baťa, ale také způsobem, jakým s krizí manipuloval. Baťa, který byl kdysi oslavován jako vizionář a mecenáš, byl nyní veřejně odsuzován jako zrádce a padouch.
Furt ještě na dně[editovat | editovat zdroj]
V tomto vyprávění končí příběh o zlínské vodě tragicky. Hovnomety dále chrlily své lži a hoaxy. A lidé, úplně zblblí neutuchajícími proudy lží a polopravd. začaly všem těm nesmyslům věřit. Již dávno mrtvý Baťa, nyní odhalený a odsouzený veřejností, se údajně stáhl z veřejného života, opuštěn těmi, kdo mu kdysi důvěřovali. Město Zlín, jehož vzestup byl kdysi přičítán Baťově genialitě, nyní neslo jizvy jeho zrádných rozhodnutí. A neviditelná ruka trhu se tetelila spokojeností z dobře vykonaného díla...
Katarze a povinný happyend[editovat | editovat zdroj]
I když byla voda nakonec čistou učiněna a infrastruktura opravena díky intervenci nějaké nové vlády a masivní mezinárodní pomoci, ztráty na životech a důvěře komunity byly nevratné.
Poučení[editovat | editovat zdroj]
Příběh slouží jako temné připomenutí toho, jak chamtivost a neetické chování mohou zničit důvěru a zdraví celého města a zanechat po sobě jen smutek a zkázu. Protože nějaké to poučení nakonec kurva musí být.