Černá díra

Z Necyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bird hand.png Opusťte loď, blíží se černá díra. Toto není cvičný poplach
Arnold Rimmer: „Ale jak můžeme být najednou obklíčeni pěti černými dírami?“
Hilly: „Tak už to ve vesmíru chodí. Jsme v něm tři miliony let, ani o jednu nezakopneme a pak se jich najednou objeví pět. S tím nic nenaděláš!“


Black díra 2.jpg
Black díra.jpg

„Černá díra vznikla tam, kde Bůh dělil nulou

- Albert Zweistein
Merge-arrows.png Tento článek se tematicky překrývá s článkem 0D.

To je dobře, můžeš založit další čtyři podobné a vzájemně je propojit.

Černá díra je vesmírný objekt s nesmírně velikou hmotností, ale malou velikostí. Vztah těchto dvou veličin je nepřímo úměrný hustotě, její gravitace je oproti tomu přímo úměrná, ale pouze ku hmotnosti.

Vznik černých děr[editovat | editovat zdroj]

O vzniku černých děr pojednávají dvě teorie:

  1. Vznik je nastíněn v příběhu "O milionáři, který ukradl Slunce", který však nekončí černou dírou, ale happy-endem. Ve skutečnosti si zřejmě chtěl onen boháč zařídit solarium se Sluncem. Aby mohl mít otevřeno nonstop, tedy i v noci, kdy Slunce nesvítí, pořídil si ještě jedno noční svítidlo. Při přechodu na letní čas ale druhé Slunce vyšlo dřív, než první zapadlo, a vzájemným působením gravitace se přitáhly. Následkem byl vznik takzvané paradoxní inverze Solarisu (vzájemné vyrušení vlnových délek - vědecký tým Necyklopedie to nazývá interference) a obě hvězdy začaly místo světla vyzařovat tmu.
  2. černé díry vznikají tam, kde Bůh Chuck Norris dělil nulou.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • Jestliže tečka na konci této věty je černá díra, měli byste se připravit na dlouhou cestu•
  • Černé díry jsou menší než ženský mozek, ale obsahují téměř stejné množství svinstva.

Černá díra v Poličce[editovat | editovat zdroj]

Náměstí v Poličce. O 180 let později proběhne ve sklepě domu se zelenou střechou kurz pití vodky.

Černá díra je také podzemní podnik v Poličce. Nachází se v horní části Palackého náměstí ve sklepě druhého domu od nároží s Riegrovou ulicí. Dlouhé roky se tam vůbec nic nedělo, jen na konci 20. století tam vznikla putyka středověkého stylu. Ani v ní se nic nedělo dokud v ni na počátku 21. století neproběhl kurz pití vodky. Očitý účastník jej výzkumnému týmu Necyklopedie popsal takto:

Celý den jsem tlumočil, od samého rána na letišti v Praze, pak v autě cestou na venkov, pak v kanceláři, pak v jedné restauraci, pak v bance (to bylo něco!), a na stavbě, a v terénu a tam a onde, až jsme skončili pozdě večer v hotelové restauraci. Bylo devět ráno když jsme začali a bylo devět, jenže večer, když mi konečně padla. Dva Češi a dva cizinci, a já v tom lítal, jak hadr na holi. Oni se nekrotili, mluvili tehdy, když prostě potřebovali něco říct, a že na to mají jen jednu zprostředkovávací hubu – totiž tu mou jim vůbec nevadilo.

Ale padla a my jdeme k penzionu přes náměstí, na sobě saka a šlajfky. Už jsem jim řekl dobrou a začal stáčet svoje kroky směrem k Černý díře - podniku, před kterým mě čeští klienti důrazně varovali, že to je místní sídlo chuligánů a feťáků. Jo, jo, vykřičený hospody, to bylo vždycky moje. Chtěl jsem si tam dát panáka, abych si vyčistil z toho maratónu hlavu. Najednou je ten menší a mladší z obou cizinců vedle mě, říkejme mu třeba John, a ptá se:

"Bobe, ty jdeš tam do tý hospody, co jsi byl posledně?"

Povídám, že jo, že po dvanácti hodinách tlumočení potřebuju něco fakt ostrýho.

„A, Bobe, není to ta hospoda, před kterou nás Zbyněk tak varoval?“

„Jo, Johne, je, to je ona, ta nejhorší v tomhle městečku, a je dvě patra pod zemí, hrozný místo.“

Neodradilo ho to. Prý jestli může se mnou. Otevřeně odmítnout jsem ho nemohl. Načež druhý se ptá, říkejme mu James, kam prý jdeme. Když jsem mu přeložil název podniku, prohlásil, že tam nesmí chybět. Bože, pomyslel jsem si, já se jich nezbavím ani po šichtě. Ale co, třeba s nima bude legrace, při obchodních jednáních moc upjatý nebyli.

A tak do podzemního pajzlíku, který vypadal jako čarodějnická kuchyně, přišli tři pozdní hosté v oblecích, bělostných košilích a kravatách, a mluvili "cizou" řečí.

Chuligáni jen na chvilku zvedli zraky, oskenovali tři nekompatibliní hosty, a pak se dál věnovali hádkám o tom, jestli poslední zábava ve Lhotě byla lepší než předposlední zábava v Olšině.

"Co ty vlastně piješ, když netlumočíš a neolizuješ tu svou Coca-Colu, Bobe?"

Nezatajil jsem jim svou lásku k pravé ruské stoličné vodce. Pravda u angličtináře se asi předpokládá náchylnost k Marlboru a Danielsovic Jackovi, ale já se držím českách Startek a ruské ohnivé vody. A už se to neslo.

"Jenže, pánové," povídám, "tohle se musí umět pít. To neni jen tak. Tady neni Amerika, a vy nemůžete srkat ruskou vodku se sodou a brčkem jako whisku on the rock."

Nechali se náležitě poučit. Než ucouraný barman donesl košíček s chlebem a solničku, nacvičili jsme cizojazyčnou frázi a pak měla Černá díra divadlo. Tři ulízaní kraváťáci povstali jako jeden muž, vytrčili pravé lokty vodorovně do strany a s vážnými tvářemi zařvali:

"Za náááševo kamandíííra geroja afganskoj vajnýýý, maršála Malinóóóvskovo!"

A prdli do sebe obrovský panáky. Jeden vydržel a čuchal po rusku ke chlebu, dva zvývající se sesuli na lavici v záchvatu dusivého kašle. Nestačil jsem se jim ani pořádně zasmát a vedle mě stál barman. V ruce držel plastový tácek a na něm další tři panáky. Položil to na stůl, podíval se na mě a povídá:

"Dost dobrý, vole, tohle chci vidět ještě jednou."

Čumni do díry[editovat | editovat zdroj]