Chodounský

Z Necyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

„Já se divím, že zrovna já mám být terčem pitomých vtipů.“[1]

- Telefonista Chodounský po té, co naslouchal přednášku Josefa Švejka o převtělování: „...a hned se přestěhuje ta duše do nějaké krávy u trénu, z který udělají guláš pro manšaft, a z krávy třebas hned se přestěhuje do telefonisty, z telefonisty...“[1] (HAŠEK, J. Slavný výprask)

Telefonista Chodounský[editovat | editovat zdroj]

Přítelem vojína a pozdějšího polního maršálka Josefa Švejka se stal telefonista, básník, zpěvák a veterán ze Srbské fronty. Cestou na Mošon, na východní frontu, se spřátelil s dobrým vojákem, když společně strašili nenažraného Balouna kulkou za jeho obžerství.

Život[editovat | editovat zdroj]

Cesta do Srbska[editovat | editovat zdroj]

Telefonista Chodounský se zmiňuje o své cestě do Srbska, jako by šel od Fleků do grand hotelu PUPP a zpátky to vzal přes Kalicha. Údajně občané jejich regiment zasypávali celými pečenými prasaty a bombardovali slepicemi, kořalkou destabilizovali celý pluk.

„...Pamatuji se, že na jedné stanici nás nějaké paničky a slečinky uctívaly pivem a my jsme s jim do konve s pivem vymočili...,...Kaprál Matějka v našem vagoně se tak přecpal, že jsme museli dát mu přes břicho prkno a skákat po něm, jako když se šlape zelí...“[1]

V následujících letech zavládl v Rakousku-Uherskou hlad způsobený britskou blokádou. Vojáci se museli povinně ládovat čokoládou s nápisem: ,Gott strafe England´.[2]

Bitva na kukuřičném poli[editovat | editovat zdroj]

Však už v Bosně nedali Chodounskému ani vodu. A kromě vody jim nepřišlo střelivo. Vyhnali je tedy z vlaku, nechali obklíčit Srbskými a bajonet auf, postřílet nepřítelem. Odplatou hrdinové sestřelili letoun, vlastní. Chodounský se v té řeži s hrstkou skutálel do jakéhosi údolíčka, načež byl po dlouhém úprku přidělen k prchajícímu 73 regimentu. Tak skončila bitva na kukuřičném poli.

Přes Uhry[editovat | editovat zdroj]

Cesta na východní frontu je poznamenána zejména přítomností intelektu budoucího maršála Josefa Švejka. Chodounský zde složil několik básní, později na frontě i oslavné na neustále povyšujícího dobrého vojáka. Rád nejednou připálil budoucímu velikánovi fajfku, když ten hrál tahaný mariáš s šikovatelem Vaňkem za mocného chrápání Balounova.

Švejk byl také autorem jednoho ponaučení, jež si telefonista obzvlášť vzal k srdci:

„Tahaný mariáš je vážnější věc než celá vojna a než to vaše zatracený dobrodružství na srbský hranici.“[1]

Od té doby hrával vždy po boku dobrého vojáka a jeho přátel.

Profesionální zloděj slepic[editovat | editovat zdroj]

Jednou, když Švejk byl vyslán nadporučíkem Lukášem pro slepici, aby ji koupil, ukázal se Švejk, že je kromě kradení psů i odborník na kradení slepic. Chodounský byl v té době krátce zaměstnán u Švejka jako profesionální škubač. Jak se ukázalo, v této službě vynikal, a možná na sebe prozradil své civilní zaměstnání.

„ K Švejkovi přiblížil se telegrafista Chodounský a nabídl se, že mu ji pomůže škubat, přičemž mu zašeptal do ucha intimní otázku: „Je to daleko odtud? Musí se přelejzat na dvůr, nebo je to ve volnu?“

„Já jsem ji koupil.“

„Ale mlč, to jsi kamarád, my jsme viděli, jak tě vedli.“ Zúčastnil se však horlivě škubání slepice. “ [3]

Zvláštní zmiňován telefonisty jako telegrafisty. Pravděpodobně mimo zlodějinu slepic vykonával obě činnosti.

Na východní frontě[editovat | editovat zdroj]

Jednoroční dobrovolník Marek, který byl štábu pluku podezdřelým pro dělání si svých poznámek, předpověděl telefonistovi Chodounskému jeho smrt na poli cti a slávy, kde měl údajně padnout i s kuchařem Jurajdou, přítelem Švejkovým a telefonistovým.

„Pojďte blíže, pánové,“ řekl jednoroční dobrovolník, listuje ve svých poznámkách, „stránka 15: ,Telefonista Chodounský padl 3. září současně s kuchařem od batalionu Jurajdou.’ Slyšte dále mé poznámky: ,Bezpříkladná hrdinnost. První s nasazením života zachraňuje telefonní drát ve své blindáži, nejsa již po tři dny u telefonu vystřídán. Krásná smrt obou. První roztrhán minou, druhý udušen jedovatými plyny, které mu strčili pod nos, když již neměl se čím bránit. - Oba hynou s výkřikem: ,Es lebe unser Batalionskommandant!’ Vrchní velitelství nemůže nežli denně přinášet nám díkůvzdání ve způsobě rozkazu, aby i jiné části naší armády znaly udatnost našeho batalionu a vzaly si z nás příklad."[4]

Bitva u Sokalu[editovat | editovat zdroj]

Chodounský se v Haliči zúčastnil po boku neustále povyšujícího Švejka mnohých bitev, mimo jiné kradli spolu slepice a rvali se s pytláky o kdejaký remízek. Poslední zmínka o něm se datuje krátce před bitvou u Sokalu, kde pluk v boji s Rusy utrpěl těžké ztráty (63% mužstva) a spoustu vojáků padlo. Někteří zůstali ranění nebo nemocní, jako poručík profesor Dub, nebo naopak jiní účastníci bitvy obdrželi metály ( Jaroslav Hašek, Švejk, šikovatel Vaněk ) za zajmutí tří stovek ruských vojáků a hrdinnost v boji. Těžko říci, co se stalo s telefonistou Chodounským, velkým básníkem té doby, profesionálním vojákem a přítelem Josefa Švejka.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Básníkovi začátky[editovat | editovat zdroj]

,,...telegrafista Chodounský splašil někde na nádraží tajně láhvičku borovičky, vypil ji, byl nyní v sentimentální náladě a zpíval:

Dokud v sladkých dnech jsem bloudil,

věrným se mně všechno zdálo,

tu dýchala má hruď vírou

a mé oko láskou plálo.

Však když zřel jsem, celá země

že je zrádná jako šakal,

zvadla víra, zvadla láska

a já poprvé jsem plakal.

Potom se zvedl, šel ke stolu účetního šikovatele Vaňka a napsal na kus papíru velkými písmeny:

Žádám tímto zdvořile, abych byl jmenován a befedrován na batalionshornistu.

Chodounský, telegrafist " [3] - Jaroslav Hašek zachycuje první projevy básnictví a zpěváctví Chodounského.

Další projev básnictví byl štábem kumpanie zatrhnut, jelikož hrozilo zrazování vojenských tajemstvích.

,,Když se tedy Vaněk vrátil, vzal stranou jednoročního dobrovolníka Marka a řekl k němu: „Člověče, vy jste podezřelý, ale to nic nevadí. Jen mnoho tady nemluvte zbytečnýho před tím Chodounským, telegrafistou.“

Sotva to dořekl, Chodounský se přivrávoral a padl účetnímu šikovateli do náruče, vzlykaje opilým hlasem, což snad měl býti zpěv:

Když mne všechno opustilo,

já k tvým prsům hlavu sklonil,

na tvém vřelém, čistém srdci

bolestně jsem slzy ronil.

A tvým okem zaplál oheň

jako hvězda třpytem lesklým,

korálová ústa šeptla:

Já tě nikdy neopustím.

„My se nikdy nevopustíme,“ hulákal Chodounský, „co uslyším u telefonu, hned vám řeknu. Vyseru se na přísahu.“"[3]

Největší díla[editovat | editovat zdroj]

Telefonista Chodounský v sobě první básnické vlohy objevil už cestou na východní frontu. Svou tvorbu z tohoto období ovlivnil kromě alkoholu i Josef Švejk. Není divu, že jeho první sbírka dostala název: Švejkovské legie a jeho první složená válečná hudba: Schwejksmarsch . Později se zjistilo, že Švejkovské legie se odehrávají v horách dálného Švejkovska, kam byl vysoký důstojník Švejk převelen jistým doktorem Bachařem, aby si vyléčil tuberkulózu a potlačil jódlejdování tamějších horalů. Schwejksmarch shledala vojenská komise naprosto totožný s Radeckého maršem Johanna Strause, do nějž telefonista nainstaloval některé pasáže česky zpívané Ódy na radost a slovenské Ódy na radosť. Další sbírka Óda na Švejka pak kopírovala Franz Grillparzerovu Ódu na Radeckého, jen Chodounský pozměnil název a místo pochvalného textu na starého hraběte z Radče vznikl pochvalný text na dobrého vojáka Švejka z bytu paní Műllerový.

Po válce vláda Československé republiky všechny tři díla zakázala vydávat a předvádět. Náhlý konec básníka na bojišti východní fronty těžce poznamenal poezii 20. století. Sám polní maršál Josef Švejk na svého odivovatele a kamaráda dlouho vzpomínal, dokonce v penzi napsal krátkou stať: Óda na Chodounského, aneb jak jsme u Lvova spolu kradli slepice.


Reference:

  1. 1,0 1,1 1,2 1,3 HAŠEK, Jaroslav. Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války [online]. Virtuální muzeum Jaroslava Haška & Josefa Švejka, Zdeněk Mahler, Klub novinářů Pražského jara 1968, členský zpravodaj 4/2007 [cit. 2024-1-17]. Dostupné z: https://www.svejkmuseum.cz/III_01.htm
  2. HAŠEK, Jaroslav. Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války [online]. Virtuální muzeum Jaroslava Haška & Josefa Švejka, Zdeněk Mahler, Klub novinářů Pražského jara 1968, členský zpravodaj 4/2007 [cit. 2024-1-17]. Dostupné z:https://svejkmuseum.cz/new/slovnik/r_gott_strafe.htm
  3. 3,0 3,1 3,2 HAŠEK, Jaroslav. Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války [online]. Virtuální muzeum Jaroslava Haška & Josefa Švejka, Zdeněk Mahler, Klub novinářů Pražského jara 1968, členský zpravodaj 4/2007 [cit. 2024-1-17]. Dostupné z: https://www.svejkmuseum.cz/III_02.htm
  4. HAŠEK, Jaroslav. Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války [online]. Virtuální muzeum Jaroslava Haška & Josefa Švejka, Zdeněk Mahler, Klub novinářů Pražského jara 1968, členský zpravodaj 4/2007 [cit. 2024-1-17]. Dostupné z:https://www.svejkmuseum.cz/III_03.htm