George Orwell
George Orwell (anglicky Jirka Nebostudna) byl spisovatel, úředník, novinář, žoldák, policista a státní příslušník Británie a Indie (Indie bývala ve starých dobrých časech kouskem Britského impéria). Mezi jeho největší přínos světu patří futuristický dokument 1984 a reportáž z parlamentu nazvaný Farma zvířat. Je ideovým vynálezcem obousměrné televize (nyní známé spíše pod modernějším a lákavějším názvem „chytrá televize“), mikrofonu a městského kamerového systému.
Orwellovské mládí[editovat | editovat zdroj]
George se narodil do rodiny z nižší vyšší střední střídy v Indii, odkud ho ale matka vzápětí odvezla do Británie a vrátila zpět až po několika letech. Z finančních důvodů, aneb pod vidinou snadných nelegálních příjmů, se dal k imperiální policii. Spolu s pěknou čepicí ale dostal jednosměrnou jízdenku do Barmy, kde nejen, že si nic snadno nevydělal, ale navíc se ještě nakazil ošklivým virem komunismu.
1984[editovat | editovat zdroj]
Tehdy se ale projevila Georgeovo umění předpovídat budoucnost. To se mu sice hodilo, když šel bojovat proti fašistům do Španělska, kde se tak mohl vyhýbat letícím kulkám (až na jednu jedinou se mu to dařilo), ale jinak mu to sny o krásné komunistické společnosti pěkně zkazilo, protože viděl, kam až to všechno povede. Rozhodl se proto antiutopické společnosti zabránit, nebo dát alespoň lidem rady, jak ji přežít.
Napsal dokumentární román 1984, ve kterém popsal vše, co viděl v budoucnosti. Jelikož však žádný právní systém nepočítá s předpovídáním budoucnosti, jsou dnes potomci George Orwella držiteli autorských práv na obousměrnou televizi, mikrofon, kamerový systém a totalitní ideologii založenou na osobě vševědoucího Velkého Bratra. Je tam možné, že zlou budoucnost lidstva překazí fakt, že si budoucí totalitáři nebudou moci dovolit platit autorské poplatky. Kromě popisu budoucnosti román obsahuje také různé návody, jak se zorientovat v nepěkné budoucnosti a úspěšně ji přežít. Z široké palety těchto návodů vybíráme například udavačství příbuzných, souhlas s autoritami, či protahování těla každé ráno. Autorské poplatky si mohou dovolit pouze takoví boháči, jako třeba Bill Gates, který zavedl tradici Dvou minut nenávisti a brzy se stane Velkým bratrem.
| „ | „Jako obyčejně se na obrazovce objevila tvář Emanuela Goldsteina, Nepřítele lidu. Tu a tam se mezi posluchači ozval sykot. Drobná žena s pískovými vlasy ze sebe vydala skřek, v němž se mísil strach a odpor... Nenávist trvala sotva třicet vteřin a polovina lidí v místnosti začala neovladatelně, zběsile pokřikovat... Ve druhé minutě přešla nenávist v záchvat zuřivosti. Lidé vyskakovali z míst, křičeli z plných plic a snažili se umlčet dráždivý, mečivý hlas znějící z obrazovky... Winston v jasném okamžiku zjistil, že řve s ostatními a zuřivě kope patou do trnože. Na dvou minutách nenávisti nebylo tak hrozné, že se jich člověk musel zúčastňovat, ale že bylo nemožné nezapojit se.“ —George Orwell |
“ |
Pokud se budete někdy dívat na Dvě minuty nenávisti a zažijete něco podobného, je pozdě. Bill Gates se už stal Velkým bratrem a sleduje tě.
Román chtěl George vydat pod pseudonymem, jak se na každý slušný konspirační i věštecký román sluší, narazil však na problém, že má své jméno příliš rád a strašně rád by ho viděl na přebalu knihy. Nechal se proto přejmenovat na Erica Arthura Blaira a román vydal pod pseudonymem George Orwell.
Temná stránka Orwella[editovat | editovat zdroj]
Podle všeho si však po napsání svého románu George, nyní tedy spíše Eric, uvědomil, že nejspíš našlápl cestu k pěknému časovému paradoxu a rozhodl se pomoci naopak druhé straně, tedy totalitě a diktatuře. Podle informací, které Necyklopedie získala z tajných zdrojů, je autorem studií "Jak aplikovat sofistikované špionážní metody k zvýšení obratu nahrávacích společností" a "Jak omezit svobodu slova a převést vládu lidu na vládu nahrávacích společností". Ještě významnější je pak studie "Jak monitorovat každého jednotlivce kdekoliv kam se hne".
Jelikož však v jeho době žádný stát nechtěl studie vzít na vědomí a začít je uplatňovat (ovšem především k finanční náročnosti a obtížné realizaci), přirovnal Orwell politiky k opicím a prasatům, parlamenty pak k hnojišti a napsal o všem reportáž Farma zvířat. Nakonec se přece jen pár států Orwellových ideí chytlo a stvořilo několik utajovaných mezinárodních dohod jako je SOPA, PIPA a ACTA.
George Orwell zemřel ve věku nedožitých 47 let na tuberkulózu. Jelikož to však musel díky svým schopnostem vědět dopředu, je docela dobře možné, že pravda je někde úplně jinde.