Přemyslovci

Je ovšem možné, že hledáte článek Prsomyslovci. Pak neváhejte a klikněte ZDE. Při klikání mohutném však dejte pozor, abyste paží svých příliš neznavili a nezpůsobili sobě chorobný stav, muskulární hypertrofie zvaný!

Voráč s Líbou vod Myslbeka vysochaný a v Práglu na Vyšehradě fláknutý

Název rodu Přemyslovci ovšem z palce svého sobě vycucal a vlivem autority své rozšířil superobrozenecký historik František Palacký až v 19. století. Přemyslovci, pokud je známo, sami rod svůj takto nenazývali, aniž by slovem tímto ve své době nazýváni byli; a jeden každý z nich, byvše slovem Přemyslovec nazván, dozajista by hrubě nasrán byl.

Přemyslovci mají být snad jedinou ryze českou vládnoucí dynastií. Existují samozřejmě i jiné, velkomoravské teorie původu této dynastie. Podle teorie historika L. E. Havlíka, podporované J. Zástěrou a L. Galuškou, byl kníže Bořivoj synem moravského knížete Rostislava, přičemž tamní dynastie (Mojmírovci) mohla pocházet už od prvního slovanského vladaře Sáma, který je moravistickými fundamentalisty ztotožňován se samotným Přemyslem Oráčem jako zakladatelem státu. Ovšem Jan Berwid-Buquoy, vévoda z Ellgutu přináší důkazy, že už slavný Praotec Čech byl jen kočovný Cikán. Sámo sám pak, dle kronik tehdejších, byl kupcem franckým.

Nakonec to vše rozštípla moderní genetika, protože analysou neboli rozborem kostí knížete Spytihněva I. se zjistilo, že tento nesporný Přemyslovec patřil do keltsko-germánské haploskupiny R1b. Genetici z University of California v Santa Cruz nakonec zjistili, že DNA lautr všech Přemyslovců od Bořivoje až k Václavovi III. mají ten R1b chromozom. „Největší skupina osob s haploskupinou R1b se nachází v západní Evropě a na britských ostrovech. Zde asi tato kombinace alel také vznikla," vysvětluje genetik Daniel Vaněk. Tahle R1b typická pro Kelty a Germány. Přibližně 25 % současných Čechů má podobný původ jako Přemyslovci. Když se k tomu přičtou nějaká 4% genů neandrtálských, je víc než zřejmé, jaký mrdník provázel vznik obyvatelstva zdejšího. Čímž mají národovci všech směrů po žížalkách, neboť je zjevné, že od králů až po lid nejsprostší jsme tu jeden jak druhý krásně namíchaní voříšci střední Evropy.

Podle dochovaných fotografií z jejich fejsbůkových profilů Přemyslovci, ač se mohli chlubit svalnatou atletickou postavou, nebyli žádní těžkotonážní Herkulové. Jejich rysy i utváření těla se vyznačovaly půvabem skoro až ženským. To platí i o jejich obličejích. Vlasy a vousy měli Přemyslovci na fotkách hnědé až kaštanové.

---

Mythičtí panovníci čeští

Seznam mythických panovníků českých

• Praotec Čech, zvaný též Bohemus, vůdce, který údajně přivedl Slovany do míst, kde Říp se tyčí. Jeho bratry prej byli Lech a Rus. No, bratři... koneckonců voni i Kajn a Ábel byli bráchové.
• Krok I., známý i jako El Crocco, vášnivý pěstitel šafránů neboli krokusů (Crocoideae). Coby populární sudí se honosil i titulem Velký Kadim říše Kuferské.
  

  Staročeská délková míra: Jeden krok má tři dcery.
• Libuše, Lubossa/Libyssa, manželka Přemysla Oráče. Jejími sestrami byly Kazi (Cassi) a Teta. Běžným stavem Libušiny mysli byly halucinace, kvalitní matroš jí dodávala právě její výše zmíněná ségra Kazi. S Přemyslem prej měla tři syny. Holky se nepočítají... Kolem roku 711 dala založit Staré Město. Teda pokud Hájek Libočanský zas jako obvykle pustě nekecá.
• Přemysl Oráč, bájný zakladatel dynastie Přemyslovců. Založil tím ovšem i tradici zvorání všeho možného, kteážto se tu drží dodnes.
• Nezamysl. Holt se nad ničím moc nezamýšlel, a podle toho to vypadalo.
• Mnata. Svým jménem obohatil jazyk český o přechodníky.
• Vojen, podle kroniky Hájka Libočanského nechal roku 823 obehnat Staré Město hradbami, což je nejspíš další Hájkův hoax.
• Vnislav, Unislav, podle některých pramenů měl bratra Vlastislava, zakladatele luckého knížectví.
• Křesomysl, podle poněkud pozdní pověsti dal uvěznit populárního Horymíra Šemíkovládného. Teda jestli jako vůbec... holt Hájek.
• Neklan, mírumilovný vládce. Vždy se držel osvědčeného hesla "Si vis pacem, para bellum". Takže ve výsledku furt někde bojoval za mír.
• Hostivít z Hostivaře, syn Neklanův a otec prvního doloženého Přemyslovce Bořivoje (Goriwei). Bylť on velice pohostinný, a tak není divu, že nejrůznější hosté u něj bývali pečení vaření. Podle některých pozdních pramenů měl (tentokrát snad ne k večeři) bratra Děpolta.

Další mythické postavy

Bivoj, takto dimer dvou monovojů.

• Lech, Čechův bratr. Bájný zakladatel dynastie polských knížat.
• Rus, Čechův bratr. Bájný zakladatel dynastie ruských knížat.
• Tyr, bájný zakladatel Tyrolska, Jiráskem dáno mu podvržené jméno Čestmír (podle podle podvržených Rukopisů). Měl být Neklanův vojevůdce ve válce s Lučany. Kamarádil se přitom s jakýmsi Sultánem, což bylo krajně podezřelé individuum. Zaznamenáno totiž ve spolehlivých pramenech, že Sultan a Tyr leželi na zápraží a líně si lízali koule.
• Vlastislav, kníže Lučanů, který zaútočil na Neklana a ve válce s ním (teda přesněji v boji s výše zmíněným Tyrem) zahynul.
• Durynk, zakladatel Durynska, vychovatel Vlastislavova dědice, Neklanem odsouzen k smrti kvůli jeho (Neklanem iniciované) vraždě. Dopaden však nebyl.
  Údajně si hodil mašli,
  raděj dřív, nežli ho našli.
• Teta, Libušina sestra, pohanská kněžka, zakladatelka hradu Tetína. Čí že vlastně, a kolikanásobnou byla tetou, o tom pověsti cudně mlčí.
• Kazi, Libušina sestra, podle některých pověstí manželka Bivoje. Vynálezkyně kazítek, nazvaných podle ní, dnes známějších pod novodobým názvem kurvítko. Velký znalec Al Jirásek jí ocenil i coby pěstitelku kvalitního matroše: "Kazi znala všeliké býlí a koření i jeho moc. Jím hojila různé neduhy..."
• Vlasta, vůdkyně žen v dívčí válce. Zakladatelka stejnojmenného časopisu.
• Šárka, slavná bojovnice v dívčí válce. Později se dala na vědeckou dráhu, která jí učinila proslulou. Chybnou genetickou manipulací ve své laboratoři totiž zapříčinila vznik virové choroby švestek (Plum pox virus), na její počest po ní Šarka pojmenované.
• Ctirad, bojovník, zahuben chlípnou lstí v chlípné dívčí válce. Zdivočelou bandou vilných dívek umrdán k smrti. To muselo být strašné... ale doba holt už byla taková.
• Horymír, vladyka, proslavil se bláznivým skokem z hradeb Vyšehradu na svém koni Šemíkovi (objevilo se to však až u Hájka Libočanského, takže jistojistě hoax).
• Bivoj, silák, který holýma, jen mírně chlupatýma rukama zajal divokou svini (objevilo se bohužel taky až u Hájka).
• Straba, lucký bojovník a vynálezce bagru. Zakladatel dodnes existující firmy Strabag.
• Zbyslav, údajný syn údajného knížete Vlastislava. Údajný zakladatel města převelikého, Zbyslav (německy Sbislau) po něm pojmenovaného. Pachatel úsloví „kdo má hodně slávy, tomu zbývá sláva“, kteréžto se tak pitomým jevilo, že právem v zapomnění upadlo.

Žeby už tenkrát koruptela?

"Všechno je jinak", jak pravil starý moudrý rabín těsně předtím, než bačkorami svými vposled zaklepal. A s těmi bájnými knížaty českými to bude nemlich stejný.

Český historik Vladimír Karbusický předložil jiné vysvětlení onoho posvátného seznamu bájných českých knížat. Podle něj se nejedná o seznam nějakých reálně existujících osob, ale o pouhou koruptelu staročeského textu.

Ze zápisu v kronikách:

Crocco kazi thetka lubossa premizl

nezamysl mnata voyn unizla(v)

crezomysl neclan(am?) gostivit

můžeme z víceméně nesporných, nezvratných (unvomitable) hlásek, vyskytujících se v různých variantách opisů, vytvořit ucelený textový fragment:

Krok’ kazi Thetha, lubo… pŕemyśl…

nezamyśl…m… na ta voj’n… ni zla,

kr’z… my s… neklan…(am)…, gosti vít…

takto posléze rekonstruovaný:

Krok kazi, Teuthe, lubo si přemyšlaj;

nezamyšlame na tě vojny ni zla,

křesu my se neklaname, hosti vítáme.

Což v překladu do lidštiny znamená:

„Zastav svůj krok, Theute, a raději přemýšlej;

nezamýšlíme (na tebe) ani vojny ani zla,

kříži my se neklaníme, hosty vítáme...“.

Podle Karbusického, jak vyplývá z jeho rozboru, zde tedy vůbec nejde o nějaký sled osobních jmen, ale o nedbalými přepisy porušený text s konkrétním významem. Varování Theutonům (Frankům), případně přímo jejich vůdci Thakulfovi, před útočnou válkou, a zároveň nabídka míru. To vše v souvislosti s následnou významnou událostí z roku 849, tzv. bitvou u záseků, popsanou ve Fuldských letopisech, kde je zmíněna i ona mírová nabídka Čechů, připravované francké agresi předcházející.

Bitva u záseků

Bitva u záseků, která se odehrála ve zmíněném roce 849, byla velkou porážkou východofranckého krále Ludvíka II, řečeného Němce. Bylť on poražen spojenými silami českých knížat už na samotné česko-francké hranici, takže si ani nestihl pořádně zadrancovat.

Jak to bylo:

Roku 848 začala Velká Morava z velké lásky a zcela dobrovolně platit Ludvíkovi Němcovi tribut neboli výpalné. Ludvík onen, v uvědomění si své hegemonie i superiority, se rozhodl zatlačit i na Čechy, že aby mu nějaký ten tribůteček platili taky. Protože však onen francký hegemon byl zrovna tou dobou na potvoru nemocný a na přímé velení se jaksi necejtil, stal se operačním velitelem invazní armády vévoda Ernest von Rommel a jejím vrchním velitelem markrabě Thakulf von Kesselring. Ludvík jako křesťan ve svém plánu samozřejmě počítal i s tím, že mu s invazí a případnou následnou okupací pomůže čtrnáct českých knížat, která byla pokřtěna roku 845 v Řezně. To od něj byla dost velká chyba. Češi, ti pokřtění i nepokřtění, připravili útočícímu vojsku na přístupových cestách dobře hájené náspy a záseky, takže francký postup celkem hravě zastavili. Frankové i s celým Ernestem tak dostali pěkně na frak (či jinou příslušnou část jejich oděvu) a Thakulf se najednou velkým fofrem zajímal o české mírové podmínky.

Díky porážce franckého vojska si Velká Morava mohla z plna hrdla od plic vydechnout a kníže Rastislav se mohl chopit moci, aby mohl Moravu učinit opět Velkou.

Kosmovy hoaxy

Kosmas (asi 1045 – 21. října 1125) byl první známý český kronikář, autor Kroniky české (Chronica Boemorum, běžně Kosmova kronika) a v letech 1120 až 1125 byl i děkanem pražské kapituly při sv. Vítu. Kosmas, duchovní a kanovník pražské kapituly, žil a pracoval v době, kdy pohanství v našich zemích zdaleka ještě nebylo mrtvé a vyhaslé. Boj s přežívajícím pohanstvím patřil k dennímu i nočnímu chlebu teprve kořenící všeobecné církve křesťanské, a ten drzý text k církevnímu ideologickému působení rozhodně nepřispíval. Kosma tedy svůj svatý boj pojal s přímo ďábelskou rafinovaností. Nepříjemnou skutečnost překryl chytlavým "bájivým vyprávěním starců", něco jako:

Tluče bubeníček, tluče na buben,

čtvrtý měsíc v roce vždycky je duben.

Potom přijde Křesomysl,

Mnata, Vojen, Nezamysl,

načež přikluše kněžna Libuše...

Pak to Kosmovo pábení přeprasil tak řečený Dalimil, poté si to vzal do parády bájivý Václav Hájek z Libočan, aby to pak totálně dorazil Alois Veliký, řečený též Jirásek Velebájivý, se svými Starými pověstmi českými. Leč skutečnosti natrvalo uniknouti nelze, vposledku i díky neúnavné práci necyklopedické pravda nakonec vždy vyplave nahoru, stejně jako ten volej na hladinu vodní.

Přes veškerou snahu Kosmovu i jiných však Perun Hromovládný stále na nás vraživě shůry shlíží, a vraživým zůstává, dokud dým vonný dobré oběti zápalné k jeho chřípí doléhá.

Též mrkni na odkazy:

• Světová válka
• Dívčí válka
• Praotec Čech
• Sámova říše
• Velkomoravská říše
• Kosmas