Projekt Mikeš
| „ | Soudruzi obávám se, že se nám to vymklo z rukou. —generál Jan Šejna v reakci na následky projektu „Mikeš“ |
“ |
Mikeš byl krycím názvem pro genetické experimenty prováděné v letech 1964 až 1967 československou lidovou armádou, předchůdkyní České Armády, na zvířatech. Nejlepších výsledků bylo dosaženo s kočkami domácími, které jsou poměrně inteligentní. Experimenty s prasaty (projekt „Pašík“) a psy (projekt „Čokl“) měly za následek vyšlechtění nového živočišného druhu – Socan (Suidae Canis socialisticus). Tato šelma sice disponuje žádoucími vlastnostmi jako je neobyčejná agresivita, síla, houževnatost, výdrž a odolnost na následky zranění, ale jako zbraň ji není možno použít, protože nemá vlastnosti psa a útočí ve stejné míře na všechny lidi ať už se jedná o nepřátele, nebo nikoliv.
Skvělé výsledky[editovat | editovat zdroj]
U koček však bylo dosaženo výborných výsledků podáváním anabolik a přípravků jako je např. „brain stimulation – smart drugs“, které zlepšují mozkové funkce a zvyšují inteligenci. Na projektu ,,Mikeš´´ pracovalo i několik vědeckých týmů ze Sovětského svazu. Pokusné kočky se brzo staly enormně agresívní a také se podařilo značně zvýšit jejich inteligenci prostřednictvím implantování lidských neuronů do jejich mozků. Dokonce nebyl problém naučit je chodit vzpřímeně po zadních nohách. Kočkám byly do žrádla přidávaný chemické prostředky stimulující růst díky čemuž tyto zvířata dosahovala průměrné výšky kolem 150 cm (ve vzpřímeným postoji). I když se nepodařilo naučit je ani základům lidské řeči, přesto nebyl problém se s nimi dorozumět prostřednictvím obrázků a mimických gest. Všechny se rovněž naučily počítat do 101 (povšiměte si, že se jedná o prvočíslo).
Úspěchy Československých chemiků byly počátkem celosvětového průmyslového odvětví - sportovního dopingu. Paradoxně tak za blamáž Tour de France mohou naši vědci. V únoru roku 1967 byl zahájen výcvik s pěchotními zbraněmi. Všech 38 koček z projektu „Mikeš“ zvládlo zacházení se speciálně upraveným samopalem vzor 58. Při nácviku střelby na terč měly v průměru lepší výsledky než vojáci ČSLA. Také jim nedělalo problém účinné zacházení s ručními granáty, nebo plamenomety a bylo dokonce vytvořeno jedno minometné družstvo.
Katastrofa[editovat | editovat zdroj]
Vědci podílející se na projektu Mikeš byli nadšeni, stejně jako špičky komunistické strany, které počítaly s bojovým nasazením stovek tisíců těchto koček v připravované invazi do západní Evropy. Dne 16. dubna 1967 však došlo ke katastrofálnímu zvratu. Všechny kočky Mikeš (měly pořadová čísla 1 až 38) utekly z laboratoře, přičemž se jim podařilo zmocnit se zbraní a munice. Při útěku pozabíjely všechny stráže a také několik vědců podílejících se na projektu. Komunistická strana se (jako vždy) pokusila vše utajit a ihned nařídila evakuaci obyvatel z přilehlých vesnic. Záminkou měla být havárie v blízké jaderné elektrárně Dukovany.
Moskva byla o všem neprodleně informována spolu s naléhavou žádosti o pomoc. Její reakce byla okamžitá a do oblasti bylo nasazeno 5 rot Specnaz, které byly narychlo přemístěny z nejbližší posádky v Kyjevě. Těmto jednotkám se ve spolupráci s československým armádním letectvem podařilo všech 38 koček „Mikeš“ během 9 dnů zlikvidovat. Byl to však litý boj. Vlastní ztráty představovaly 18 příslušníků Specnaz padlých v boji, dalších 25 raněných a 1 armádní vrtulník sestřelen. Kočky usmrtily rovněž 2 české civilisty. Celou věc se podařilo úspěšně utajit. Existence projektu „Mikeš“ a všechny události s ním spojené vyšly najevo teprve po rozpadu východního bloku a otevření archívů StB a KGB.