Silvestrovská nemoc

Nejviditelnější případ

Silvestrovská nemoc je duševní porucha, kdy má nemocný neustálou nutkavou potřebu účastnit se různých oslav nebo společenských setkání vůbec. Pojmenování "silvestrovská" pochází od toho, že v našich podmínkách je právě přelom roku spojen s velkými oslavami, na kterých jsou zasažení touto poruchou nejlépe zaznamenatelní.

Popis poruchy

Narušený jedinec má stálou a nepřekonatelnou potřebu účastnit se různých společenských akcí, zejména oslav, případně je sám pořádat. Závažnost konkrétního případu se posuzuje podle toho, jak daleko je jedinec v tomto směru narušen. Předpokládá se totiž, že zdravý jedinec musí taky někdy pracovat, někdy spát, starat se o svojí domácnost, o děti...a tak zkrátka nemá možnost plýtvat časem, protože mu žádný nezbývá. Jedinec, který chodí do práce, doma má starostí nad hlavu, a ještě vymýšlí nějaké společenské setkání - nemůže být duševně zcela zdráv.

Stádia poruchy

Na svatbách bývá postižených velice mnoho, a škody jsou vysoké

V rámci této poruchy popsali odborníci VTN různá stádia a stupně, které seřazeny od nejlepšího k nejhoršímu jsou:

1. stádium - "rodinné". Ohrožený jedinec se nebrání být na setkání tažen rodiči.

• I. stupeň - navštěvování blízkých příbuzných.
• II. stupeň - navštěvování vzdálenějších příbuzných.
• III. stupeň - navštěvování cizích osob.

2. stádium - "pasivní". Na setkávání chodí sám, ale nic tam nedělá.

• I. stupeň - už postižený jedinec se setkávání nebrání vůbec, účastní se dobrovolně, ale zcela pasivně a jen ze slušnosti.
• II. stupeň - postižený jedinec se účastní pouze v rámci řitního alpinismu.
• III. stupeň - postižený jedinec se účastní všech setkání, na které ho někdo pozve (ale stále se nijak nezapojuje).

3. stádium - "aktivní". Postižený se nejen setkává, ale aktivně zapojuje.

• I. stupeň - účast na aktivitách, u kterých se to na konkrétním setkání předpokládá.
• II. stupeň - postižený sám vymýšlí způsoby, jak se setkávat nebo se výrazným způsobem zapojuje do organizování takového setkávání.
• III. stupeň - postižený se aktivně účastní všech myslitelných setkávání nebo je sám pořádá z nějaké malicherné nebo dokonce zavrženíhodné pohnutky.

Jedná-li se o návštěvu někoho, z koho lze v budoucnu očekávat hmatatelný užitek (nejčastěji že něco zdědíme), pak je vše v pořádku. Duševní porucha je to tehdy, dělá-li to člověk "jen tak", bez příčiny.

Možnosti léčby

Odborníci z VTN, ovlivnění pragmatickou filozofií v nedávné době s hrůzou zjistili, že mnoho takto duševně narušených se vyskytuje v místních samosprávách. Tento cenný poznatek nabyli výzkumníci z existence nebo dokonce zřizování tzv. "komunitních center", u kterých nemohli žádným způsobem přijít na smysl jejich existence. Jestliže se školní děti setkávají v té škole, kolegové v zaměstnání, a věřící v kostele (/synagoze/mešitě...) - tak proč by se ještě setkávali v soukromí?

Uvažované možnosti léčby jsou zejména

1. finanční - výzkumníci předpokládají, že jestliže bude nejlevnější víno stát 200-300 Čk (a lihoviny i víc než 1000 Čk)
2. časově nedostupná - pokud nebude postižený mít žádný volný čas, nebude moci jím mrhat tímto ani jiným způsobem.
3. stanná - v momentě, kdy bude vyhlášen zákaz vycházení, a lidé budou pendlovat mezi bydlištěm a zaměstnáním, nebudou žádné příležitosti.

Problémem je však zjištění, že u některých jedinců je tato porucha vepsána v genofondu (že jim je vrozená), a léčit ji tudíž nelze. Je-li však překonána, jsou snahy kompenzovány obrovskými finančními úsporami (protože kupovat dárečky mnoha lidem zkrátka leze do peněz).