Válka dvou říší

Z Necyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Válka dvou říší
Valkadvourisi2.png
Trvání 5.dubna 1980 - 25.června 1985
Místo Střední a jižní Evropa, Středozemní moře, Srbská Etnie
Příčiny Krize na Dunaji
Výsledek Rozdrcení Německé říše, emigrace Wehrmacht Vikinga

Svatá aliance

Německo a spojenci

Strany

Srbsko

Bharatovské Turecko

Piráti Slovinského moře

Provincie Srbská Etnie

Velitelé

Lord Etnik

Referenkus Optimus Maximus

Piskink

Lady Ano

Strany

Německá čtvrtá říše

Etnijští partyzáni

Brazílie (dodávky zbraní)


Velitelé

Wehrmacht Viking

Žiďák

Tresk

Tlamoun

Pocitár Mechanickyj

Bahner

Válka dvou říší, někdy označovaná jako Velká evropská válka (toto označení se uchytilo v zemích pod nadvládou Lorda Etnik) byla ozbrojeným konfliktem mezi Německem a Svatou aliancí v čele s Lordem Etnik. Válka proběhla v reakci na Srbskem vyvolaný pohraniční konflikt, zvaný jako Krize na Dunaji. Válka skončila drtivou porážkou Německa a rozdrobením německých provincií na menší státy (např. Moravstán v bývalém Protektorátu Čechy a Morava).

Krize na dunaji[editovat | editovat zdroj]

Poválečné období[editovat | editovat zdroj]

Dekáda po válce v Etnii byla překvapivě poměrně klidná. Wehrmacht Viking se po neúspěchu výpomoci Etnii rozhodl primárně konsolidovat svůj stát a vychovávat svého syna Žiďáka, který v těchto letech pomalu dospíval. Mnoho etnijských emigrantů se uchýlilo do Německa a ve státě začala vzrůstat obstojně početná národní menšina, s jejíž existencí výrazně nesouhlasil srbský císař Lord Etnik.

Krize a vyhlášení války[editovat | editovat zdroj]

S koncem roku 1979 bylo Žiďákovi již 20 let a jakožto mladý nadějný muž držel velení nad 21. divizí pohraniční armády. V oblasti pobřeží Dunaje během února a března 1980 hlásali němečtí usedlíci, že jim během noci z farem mizeli najatí pracovníci z bývalé Etnie. Žiďák byl i přes jeho nevoli vyslán problém řešit (oblast byla na samém pokraji hranic a zajíždět se mu tam nechtělo). Při jedné noční hlídce na pobřeží řeky Dunaj byla Žiďákova divize při pochodu v lese přepadena neznámou skupinou vojáků pokřikujících slovansky znějící hesla. Jednadvacáté divizi se podařilo útočníky odehnat a dva z nich zadržet. Po sejmutí helmy útočníků a inspekci jejich uniformy bylo hned jasné, že se jedná o srbské vojáky. Žiďák osobně tyto muže vyslechl a po zdlouhavých otázkách se konečně podařilo zjistit, že v pohraničí vraždili pokojně žijící etnijské emigranty a zdatné muže unášeli pro zotročení v srbské armádě. Žiďák vzal všechna data z výslechu a donesl je svému otci Wehrmacht Vikingovi. Ten se zděsil a hned mu došlo, že Lord Etnik zřejmě plánuje Etnijce užít ke znásobení počtu vojáků. Následovně špionážní letadla zachytila v Srbsku na hranicích stále zvyšující se počet armádních vozidel a jiné techniky. Wehrmacht Viking poslal ultimátum Lordu Etnik, do 5. dubna 1980 měl stáhnout z hranic armádu a potrestat armádu konající v oblasti Dunaje. Lord Etnik neměl v plánu ultimátum splnit, chtěl vyvolat válku a Německo v ní definitivně porazit. Jednak aby zamezil růstu jejich armády, ale také aby dokončil práci, kterou začal útokem na Etnii v roce 1961 a zlikvidoval německou etnijskou menšinu. Wehrmacht Viking 4. dubna v Reichstagu prohlásil, že jeho národ nebude trpět tuto potupu a nechal si odsouhlasit vyhlášení války. Následující den se Lord Etnik dočkal, 5. dubna vyhlásila Čtvrtá německá říše válku Srbsku a po první srážce jejich armád v Etnii dostaly možnost se podruhé střetnout.

Boje v Dunajské nížině (duben - listopad 1980)[editovat | editovat zdroj]

Postup na Bělehrad[editovat | editovat zdroj]

Plán WHCH

Wehrmacht Viking byl odhodlán předejít tomu, aby Lord Etnik převzal první iniciativu války. Jeho mocná německá armáda podle plánu WHCH zaútočila na jedinou zranitelnou hranici Srbska, Dunajskou nížinu. Podle plánu měla při útoku 8., 15. a 16. armáda spolu s 5. obrněnou rychle postupovat nížinou a v rozmezí pár týdnů dobýt Bělehrad (vzdálený od hranice přibližně 300km). Lord Etnik počítal s tím, že touto cestou se Německo vydá, ovšem rychlost a síla prvotního útoku ho velmi zaskočila. Wehrmachtova armáda zde měla být zpomalena a demotivována, ale zvýšená morálka díky generálovi Tlamounovi jim dodávala sílu. S koncem května to již vypadalo, že se podaří Německu dosáhnout Bělehradu, ale Lord Etnik konečně zasadil do boje svou novou Etnijčí armádu. Hordy zmanipulovaných a zdrogovaných etnijských otroků v předních liních byly pro Tlamouna šokem a pro německé vojáky to představovalo ohromnou morální překážku. Lord Etnik moc dobře věděl, že jeho nepřátelům bude proti srsti zabíjet Etnijce a tak je použil jako kanónenfutr (potravu pro děla). Proti tomuto aktu protestoval i generál srbských armád Referenkus Optimus Maximus, ovšem aura Lorda Etnik ho nakonec přesvědčila.

Lord Etnik při přechodu Karpatských vrchů

Operace Hannibal[editovat | editovat zdroj]

Německý postup se po nasazení etnijských otroků výrazně zpomalil, což se Lord Etnik ihned rozhodl využít pro svůj plán ,,Hannibal," kterým chtěl Německou armádu zdemolovat. Důvod, proč Wehrmacht Viking zaútočil zrovna v této oblasti, je prostý. Ze všech stran byla jeho armáda chráněna vysokým pohořím Karpaty a každý vojenský generál by to považoval za nepropustnou bariéru. Lord Etnik se ovšem se svou armádou vydal právě toto pohoří přejít. Byla to sázka na čas, musel totiž zasáhnout z východu na německou armádu než by se jí podařilo dosáhnout Bělehradu. V červnu a červenci (vybraných kvůli menší zimě v těchto výškách) se mu po dlouhé a nepříjemné cestě podařilo se stále obstojnou částí armády dosáhnout Dunajské nížiny. Armáda Tlamouna nečekala tento útok a Lordu Etnik se je podařilo v nížině na začátku srpna 1980 téměř obklíčit. Tlamoun nechal 8. armádu držet linii, zatímco se zbytkem svých vojáků provedli ústup zpět za hranice Německé říše. Vojáci 8. armády se nakonec museli 25. srpna uchýlit do jimi dobyté srbské pevnosti Mарkони a čelit tvrdému obléhání. Následujících několik podzimních měsíců se neslo ve znamení dlouhého odporu 8. armády a jejího velitele Throka. Lord Etnik nebyl spokojený s tím, že se nepodařilo definitivně obklíčit celé armádní uskupení Tlamouna a chtěl 8. armádu vyhladovět jako ukázku své moci. Konečně se podařilo vytvořit dostatečný tlak a Throk 18. listopadu kapituloval. Lord Etnik po této výhře neváhal a vydal rozkazy na jaře zaútočit na hranice demoralizovaného Německa.