Velká francouzská revoluce

Z Necyklopedie
(přesměrováno z Velká Francouzská Revoluce)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Viva la revolución
Libertad.jpg

Velká francouzská revoluce
Velká trpasličí revoluce
Milovická revoluce
Povstání rudých turbanů
Sousedský puč
Revoluce ve skladování
Povstání chemikářů
Čtvrtý odboj
Moravská osvobozenecká armáda
Šumavské povstání

MELSM.gif
Pád Bastily
Prapor Necyklopedie zavlál nad hlavami revolucinářů.
Ludvík XVI. přišel nejen o své krásné šaty, ale i o svou spanilou hlavu

Velká Francouzská revoluce je považována za klíčovou událost v dějinách demokracie a spravedlnosti vůbec. Je intelektuály (Evžen Noha atd.) přezdívána též "znásilnění sochy spravedlnosti", jelikož rozzuřený lid během ní nasadil soše Spravedlnosti na vrcholu Eifellovy rozhledny kamenné brýle, aby mohla lépe vidět bezpráví panující celému světu.

Velká Francouzská revoluce se odehrála ve Francii na konci osmnáctého století, přesně tisíc let po Velké Karolínské revoluci, během níž Karel Veliký napochodoval do Říma a přinutil papeže, aby mu vydal štempl na glejt, který jej prohlašoval za spravedlivého panovníka.

Baštila[editovat | editovat zdroj]

Ovšem potomci Karla Velikého, obzvláště ti, kteří vládli, na spravedlnost nedbali a tak bylo potřeba udělat další reformu. Touto reformou byla právě Velká Francouzská revoluce. Jiní potomci Karla Velikého (ti, kteří nevládli), dožadujíce se spravedlnosti, oblehli 14. července 1789 (všimněte si, že je to prvočíslo) poloprázdný lapák, přezdívaný Baštila, podle Baštilena Baltazara Buxe, hlavního hrdiny pohádkového románu Nekonečný příběh od Michaela Endeho. (Často se také tvrdí, že název Baštily je od slovesa bastlit.) Tento den je ve Francii dodnes slaven jako hlavní svátek piva a tisíce opilých Francouzů se během něj utopí v domnění, že jsou ondatrami.

Vraťme se však k oblehnuté věznici a našemu Baštilenovi. Baštilen se dostal zaplaťpánbůh zpátky do říše lidí. Nasupený lid se zase dostal dovnitř Baštily a chystal se potrestat správce věznice za přílišnou benevolentnost při posuzování trestných činů. Dali mu na výběr: 1. Buďto všechny útočníky okamžitě odsoudí ke dvaceti letům žaláře, nebo 2. shodí jej s hradeb. Když správce podotkl, že celý proces s útočníky by trval asi třicet dní, rozzuřil celý dav. Poslední kapkou bylo, když podotkl, ať jsou rádi, protože v nějakém Česku by celý proces trval asi třicet let. Několik obětavých členů ochranky místního vietnamského stánkového bosse tedy shodilo správce na přání davu dolů na nastavené bajonety a kuchyňské nože.

Paříž[editovat | editovat zdroj]

Následně se největší obětavci dali uvěznit uvnitř Bastily, aby odčinili tresty za svá provinění. Na každého ovšem nevyšla soukromá cela s bazénem a kurtem a tak se zbytek davu vydal dál. Po cestě loupil, vraždil a okupoval domy bohatých šlechticů, a jako trest za své činy si někteří členové davu dávali uvnitř šlechtických vil dobrovolná domácí vězení. Takto dál likvidoval všechny kdo mu přišli do cesty a zároveň zabydloval všechna obydlí mrtvých obětí.

Jak dav postupně táhl bohatými čtvrtěmi Paříže, řídnul, řídnul a řídnul, až z něj zbyl jen mladý voják Napoleon. Ten, smutný že na něj nezbyla žádná věznice, se prohlásil vládcem celé Francie, což byl ten největší trest, protože vládnout takovým dementům jako jsou Francouzi je k nevydržení.

Kulturní zážitky za doby revoluce[editovat | editovat zdroj]

Doktor Pepa Gilotýn (origoš Joseph Guillotine) pochopil, že z platu asi nevyžije (v té době byli doktoři placeni snad ještě hůř než v dnešním Čechistánu), a tak začal přemýšlet (překvapivé). Jeho poněkud retardované nápady vedly v průběhu revoluce k zavedení zbrusu nové atrakce, která byla dost překvapivě komerčním úspěchem a zaujala mnoho Francouzů - gilotině. Pepa Gilotýn tak velice rychle zbohatl a koupil si mimo jiné hodně dobrého matroše, aby nemusel vnímat ohavnost a chudobu té doby (neexistoval rohlík). Popularita gilotiny čim dál více rostla a stalo se z ní také poutní místo pro opoziční politiky a osobnosti (a následně pro politiky a osobnosti, které byly opoziční vůči těm opozičním a pak opozičních těchto opozičních a tak dále). Měla totiž tu vlasnost, že kdo si k ní přišel postěžovat, ten už se naštvaný nevrátil. Ztracená technologie to umožňující byla znovu vynalezena až v Sovětském svazu, kvalita atrakce byla ovšem vylepšena o soudy, při kterém si lidi vyřvali hlasivky a komisaře, kteří při tom pili vodku.

Důsledky přílišného blbnutí Pařížanů[editovat | editovat zdroj]

Mezitím, co si tak Francouzi tak užívali, došli Prusové a Rakušané málem až do Paříže - jejich cílem bylo osvobodit krále, jeho čokla a hlavně jeho manželku, kterou většina Francouzů nesnášela kvůli špatné fiskální politice (nutno podotknout, že jedna její potomkyně se pokusila její politiku provozovat v Čechistánu - sice v tomto případě nedošlo k žádnému vyoknění ani násilí, vláda udělala ale po následujících volbách velký žuch a skončila v Opočnu, teda v opozici) a hrozilo jí, že bude deportována do Ústí nad Labem. V půli cesty ale armády zjistily, že francouzské pivo stojí za houby a tak odtáhly co nejrychleji zas zpět. Nějací "profesionální" historici praví, že prej byly poraženy v bitvě u (Na)valmy. To ale nemůže být pravda, jelikož se v této oblasti nenacházeli bezdomovci (srovnej s pravopyskně správným naval mi). Měli ti Francouzi kliku (vlastně neměli ani dveře ale neva). Francie si tím vybudovala reputaci země, kam nikdo nechce. Proto vyhrávala všechny bitvy. Teda až do doby, než vznikla Brazílie. Tam totiž vůbec nikdo nechce. Nabručeon Bonafarte se tak dostal do problémů a začal prohrávat. Nakonec skončil v Ústí nad Labem (Elbe). Původně se myslelo, že skončil v Elbě, ale pak se ukázalo, že ten háček si tam připsal nějaký vtipálek z Prdelsku.

Válka ve Vendééééé[editovat | editovat zdroj]

Oblast Vendééééé se v té době nacházela ve Francii (dnes se jakákoliv oblast nachází v Rusku). Občané této oblasti byli z revoluce tak unešení, že začali masivně spalovat židle a povstávat. V tomto jim pomáhali Britové, kteří teplo z onoho ohřevu využívali k ohřívání čaje a pohonu celé ekonomiky. Situaci uklidnila až armáda, která poslala všechny sedět. Čajopitci proto dodnes nesnáší žabožrouty, jelikož byli kvůli tomuto nedostatku energie nuceni vynalézt parní stroj a začoudit si vlastní půdu místo té francouzské.

V té době se zde nacházel jistý vynálezce Jean-Baptiste Carrier, který prováděl experimenty s loďmi. Evidentně ale nechápal, že loď potřebuje taky dno a tak při jeho pokusech utonulo asi 6666 lidí. Poté, co nakonec úspěšně vytorpédoval svoji politickou kariéru, byl deportován do Ria de Paris. Zde byl souzen náhodnou důchodkyní. U soudu argumentoval, že jeho dřevo bylo ve skutečnosti vytunelováno a svoji dovednost se pokusil demonstrovat plavbou na Seině, loď ale narazila na ledovec a potopila se. Soud došel k závěru, že se nejedná o šarlatána, nýbrž o pod-vodníka, a byl omilostněn. Později se odebral na známou atrakci zvanou gilotina.

Nová revoluce[editovat | editovat zdroj]

V dnešní době ve Francii opět upadává uroveň soudnictví a spravedlnosti vůbec, tamní veřejností cloumá napříkald skandál, kdy vrchní soudce používal v soukromí své soudcovské kladívko jako paličku na maso. Politologové, novináři a vědmy nyní předpovídají novou revoluci, pro kterou už mají i název: Velká Žabožroutská revoluce.

Historický přínos[editovat | editovat zdroj]