T. G. Masaryk: Porovnání verzí
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
→Prezidentem: vitráž Masaryk
(Pastýř, Hradecký) |
(→Prezidentem: vitráž Masaryk) |
||
|
TGM také po sobě nechal pojmenovat Masarykovo nádraží v [[Praha|Praze]] (do té doby se jmenovalo Státní nádraží), univerzitu v Brně a úplně nový kubistický most přes Vltavu v Praze (tady se název Masarykův neudržel, stejně jako Masarykovy domovy a Masarykovy sady tamtéž, kde ho trumfnul [[Nemocnice na kraji města|Thomayer]]). Také krajskou nemocnici v [[Ústí nad Labem]], ač kvůli Němcům oficiálně na sever Čech jezdíval jen nerad (výjimku tvořil Jáchymov, kde byl vynikající český hotelier a [[Karlovy Vary]], kde měl mezi Němci známé podnikatele).
Jako sportovec si přisvojil velký stadion na Strahově, turistické chaty na Šerlichu a na [[Chlast|Bumbálce]], [[Lehkokolejná dráha|kolej]] v [[Praha 666|Dejvicích]], Masarykův [[kruh|okruh]] v Brně, prezidentskou cenu ve Velké Chuchli, stříbrný pohár pro vítěze hokejové extraligy (osobně jej koncem dubna 2014 zapůjčil do [[Gottwaldov|Zlína]], 2016 do Liberce za pár Bílých tygrů a konečně 2018 do milovaného Brna; přitom jako "Pastýř"poslal pár slušných lidí do Divadla Husa na Provázku, aby trochu herce vyučili jak milovat Krista, jak říkal Ježíše-svého Přítele), kolóniu bankových úradníkov v Košiciach a Masarykové kasárne v Nových Zámkoch. A také Žižkovské divadlo T. G. Masaryka v Praze, odkud ho vytlačili komunisti a pak nedávno největší Čech, [[Jára da Cimrman]]. Též jedno vitrážové okno ve Sboru církve Československé z roku 1925 v Praze - Nuslích. Přisvojil si také několik koní v Praze i Lánech a dvě nádraží Buštěhradské dráhy v Lánech a Dejvicích, kde tyto koně při cestách uvazoval. Dále propagoval tzv. Masarykův [[uzel]] jakožto jediný způsob zavázání tkaniček u bot, který se zaručeně nikdy nerozváže.
Podle očitých svědků Masaryk v Duchcově u viaduktu osobně střílel do dělníků (spolu s ministry Černým a Slávikem, tam byly poprvé použity tajně samopaly Kalašnikov, dodané přímo z Kremlu), zejména německého původu. Šéf jeho politického odboru Dr. Josef Schieszl (někdejší ministr zdravotnictví v úřednické vládě Dr. Jana Černého, za to mu pak komunisti po druhé světové chtěli sebrat rodinnou vilku na Hřebenkách v Tiché ulici č.6, nasadili mu tam nájemníka MUDr. Máchu-školního lékaře průmyslovky v Masné 18 dnes [[Střední průmyslová škola Na Třebešíně|Na Třebešíně]], který byl k nevypuzení a před barák postavili panelák) k němu pak přivedl učitele tělocviku Konráda Henleina (odtud Masarykův výrok "Konráde, ty můj malý neřáde"), aby T. G. Masaryk po rozhovoru mezi čtyřma očima rozhodl, zda má být zakázána "populární" Sudetoněmecká strana. Verdikt prezidenta Osvoboditele byl "tuto stranu nerušit".
| |||