„Vidím město... tak jako zhruba spíš menší, jehož sláva dosahuje... jako spíš takňák v hranicích okresu, no.“
- Kněžna Mšenuše
Kněžna Mšenuše je jedním z nějvětších Středočechů (staročesky Mittwochböhmen). Je považována za zakladatelku města Mšeno a objevitelku Hleďsebského jezera, které vlastními otroky přebudovala na rybník s močálem.
Život
O mládí a životě kněžny Mšenuše se mnoho věrohodných pramenů nezmiňuje [1] a očité svědectví Heleny Vondráčkové si v několika aspektech protiřečí. S jistou je ovšem známo, že se Mšenuše narodila jako miminko své vlastní mamince, která sloužila jako pradlena na dvorku vojvody Rozkroka. Rozkrok měl s mnohem slavnějším vojvodou Krokem (staroslověnská výslovnost "Grog") společného otce a kojnou, která byla Rozkrokovi matkou. Byli tudíž nevlastními bratry, ale vlastními soukojenci. Mezi bratry panovala vzájemná závist a již od útlého věku i poměřování pindíků.
Rozkrok k Mšenušině matce choval náklonnost dlouhodobě a proto měla Mšenuše ještě dvě sestry - Strejdu a Kozy, čímž se Rozkrok snažil vyrovnat svému rivalovi, protože ten taky neuměl udělat kluka. Prameny se detailně o Mšenušině matce nezmiňují, je tedy na bílední, že byla ošklivá jako noc a Rozkrok špatně viděl, případně byl chudý jako kostelní myš a nemohl si vybírat. O jeho legální manželce se prameny nezmiňují vůbec, takže možná vůbec nebyl ženat a vedl spokojený život.
Mšenuše se podle pověsti narodila přímo na Řepínském vršku pod jabloní, kterou zbožní místní z vděčnosti pokáceli a na Mšenušinu památku tam postavili obecní vodojem. Již od útlého dětství Mšenuše navštěvovala prádelnu, protože matka byla vytížená a prala se, kdykoli zrovna nerodila nebo nedělala Rozkrokovi pomyšlení. Zdálo se, že její kariéra je předem jasná a pobyt v prádelně ji uznají jako praxi ve škole a diplom o vystudování všech tří týdnů jí dají kontumačně.
Když Mšenuše měla slavnostní ceremoniál k ukončení výuky, její matka si shodou okolností pořídila zranění neslučitelné se životem, neboť si zadřela třísku do malíčku pravé nohy při natírání rodinného sídla fermeží. Rána otekla, matka udělila dcerám poslední rady ohledně takových těch holčičích věcí a tělesné hygieně a odcválala do věčných lovišť. Sotva pod jejími ostatky vystydl popel, Rozkrok jmenoval své dcery kněžnami, protože Krok to udělal taky. Pár úzkoprsých poddaných prý mělo nějaké námitky, ale podle všeho byl Rozkrok zdatným vrhačem argumentů a s metrovou tyčí v hrudníku toho oponent koneckonců moc nenamluví.
Kněžna Mšenuše za svůj život spáchala nemálo dobrého. Od pomáhání stařenkám s klestím na cestě z lesa až po osvobozování pocestných od břímě mamonu, šířila dobrou náladu do celého kraje, protože provozovala pálenici a první varnu. Postupem času k varně přidala i vaření piva za diskontové ceny, čímž dala místnímu prostému lidu práci a budoucnost. Založila též obchodní stezku Byškovice - Dubí, po níž proudily spoře oděné otrokyně, syntetický cukr a balíčkované koření Ponikelské báby ze vzdálených Krkonoš.
Podle dochovaného písemného svědectví [2] jednoho rána prováděla meditaci a když si přečetla nejčerstvější zprávy na předloňské hliněné tabulce, naštvaně spláchla kbelíkem, vystoupala na blízké návrší a po inhalaci většího než malého množství ilegální substance pronesla věštbu, která následně vedla k založení obce Mšeno. Protože ani pět let po věštbě ovšem na určeném místě město nestálo, byla nařčena z čarodějnictví a byl na ni spáchán pokus o atentát. Rozvášněnému davu s vidlemi a pochodněmi Mšenuše unikla jako zázrakem na hřbetě svého věrného oře Šlemíka [3], když přeskočila potok Pšovan a pronásledovatelé se báli potok přebrodit, protože byl pátek a to je nešťastný den.
Obrysy Mšena byly viditelné již za dvacet let a když se Mšenuše vrátila na místo, nebyla uvítána s poctami a červeným kobercem, protože ji nikdo nepoznal, jak přibrala. Což ale nevadilo, protože městu vládla její sestra Strejda, která ji nechala zapíchnout u bran kostela, co kdyby to Mšenuši udělalo svatou, když to fungovalo o stopadesát let později s Václavem. No, neklaplo to, ale pověst zůstala.
Kontroverze
Bohaté vyprávění o této znamenité ženě upadlo v zapomnění zejména proto, že Bedřich Smetana, finančně podporován pražskou lobbystickou skupinou kolem matlala Mánesa, úspěšně zpropagoval svou operu Libuše pomocí masivní letákové kampaně a legenda o kněžně Mšenuši včetně lidového popěvku o ní upadla v zapomnění. Zcela neprávem, protože vedle spisu Zelenohorského, Modrohorského, Kutnohorského, Kravohorského a halucinací Aloise Jiráska jde o největší národní poklad.
Vodkazové:
- ↑ Badatelé čerpají zejména z fragmentů kroniky svatého Jenicha, který založil svou osadu poblíž Mělníka (dnes Jenichov) a protože měl obě ruce levé a k práci se nehodil, zapisoval kdejaký drb, který slyšel. Bohužel, půlka jeho díla byla zničena rozmočením při průtrži mračen a druhá při následném sušení nad táborovým ohněm. Této pohromě unikly pouze stránky 227, 11 a 13 a přebal, na kterém byl uveden recept na výrobu plněné mrkve. Mrkev s kněžnou nikterak nesouvisí, ale jakmile rozluštíme, kam se měl výsledný produkt vyhodit, další hipsterské jídlo je na světě, to si pište.
- ↑ Strana 227, vlevo dole.
- ↑ Svého věrného oře dle pověsti pojmenovala po následcích kvasinkové infekce, kterou si přivezla ze služební cesty do Všetat, kde pracovala jako neatorizovaný výběrčí daní.
