Svět

„Vesmír...je velký. Opravdu velký. Nevěřili byste, jak je hrozně obrovitánský velký...“

- Stopařův průvodce po galaxii

Co je to svět, to není tak úplně jisté. Postupem času a historie (to je skoro to samé) vznikla už spousta nejrůznějších názorů.

Vědecký názor

Vědátoři mají na svět jasný názor.

Svět (jinak také vesmír) se neustále rozpíná, má tvar koule o poloměru nějakých 14 miliard let. V průměru je skoro prázdný. V průměru. Nachází se tu galaxie, složené z hvězd, kolem kterých obíhají koule plynů a kamene, zvané planety. Tou je i Země. Všechno je složeno ze strašně malinkatých částic.

Výzkumy ale ukázaly, že planet a sluncí je málo na to, aby se vesmír mohl chovat tak, jak se chová, takže bylo vymyšleno, že většinu vesmíru vyplňuje jakási temná hmota. Pak se ukázalo, že na to ani temná hmota, planety a slunce nestačí, tak byla zavedena tajemná všudepřítomná lambda síla, která jej způsobuje, i když je nekonečně malá. Nato pan Planc, který se chtěl proslavit, přišel s teorií, že každý kousek hmoty je všude, kde by mohl být. Tím tuto už dost fantaskní teorii definitivně potopil.

Dynamický třídění světů podle kvality (a tam někde dole něco vo zachování informace)

Achtung! Bнимание! Alert!

!!! Češťyna !!!
Tudlencten vocstavec nebo celej ártykl sou napcaný soudobou novobarokní poetickou češtinou, leč furt ještě předreformním pravopisem, což sitze nedělá dobrotu, nač však sere pes.

Navíc Franta Palackejch řiká že cajk.

/Za oučelem vyzvrácení zmatenejch a lživejch filosofickejch postulátů, že prej žijeme v nejlepším z myslitelnejch světů./

Myslemež si necejchovanou nevostře-nevohraničenou škálu (dobro; zlo) jako vertikální vosu trčící z libovolný roviny. Vybereme-li libovolnej bod takovýho neprakticky nadefinovanýho prostoru, pak můžem pozorovat jeden ze tří druhů posunu po vertikále: nahoru a dolu. Náš svět vodpovídá svým momentálním mentálním rozpoložením prostřední možnosti, ježto si de představit nesčetně drobnejch vylepšení i vyhoršení k jeho současnýmu stavu.

Např. svět, kterej by ve všem vodpovídal světu současnýmu, avšak jeho Necyklopedie by měla vo jeden dobrej/špatnej článek víc/míň. Anebo, pojato vo něco abstraktnějc, když by se při zachování všeho vostatního na vašem kontě vobjevilo/zmizelo navíc pár českokorun. Všechno sou to děje, který si nejenom dovedeme představit, ba dokonce se v meta-důsledku důsledků teorie tunelování množiny množinou bez ustání bezdůvodně dějou, aniž by ňák narušily fungování světa.

Za lokálně nejlepší svět můžeme považovat jenom takovej svět, u nějž by všechny dostupný změny byly jenom k horšímu a u nejž by takovej stav byl buď nutně nestabilní a nebo neměnej, což je z hlediska fungování ještě víc napíču. Existence lokálně nejlepšího světa nevylučuje existenci světů lepších, jen vyžaduje, aby se k nim nedalo dopracovat žádnou proveditelnou změnou. Pokud se k lepšímu de propracovat metodou podobnou sifonu, kdy se nejprv vytrvalým zhoršováním drápeme k místu, odkud už lze provádět vylepšování nad původní úroveň, pak se v původním stavu jedná vo falešný lokální optimum.

Lokální pesimum funguje stejně, jenom navopak. Má tu příjemnou vlastnost, že ať v něm spácháte cokoliv, okamžitej následek bude vždycky vylepšení původního stavu.

Častou chybou je, když se v tomhle bere v potaz termodynamická entropie. Ta se jak známo pořád zvětšuje, čili předchozí stav světa je vždycky v tomhle na tom líp, než následující, je teda vždycky lokálně optimální, byť to, jak je vysvětlený vejš, není žádný terno. Termodynamická entropie je ale zhusta jenom důsledek zákona vo zachování informace. I ten bejvá mylně vykládanej. Zákon zachování hmoty a energie nám taky neříká, že hmota musí zůstat hmotou a energie energií. A tak se informace, když se naplní její čas, přemění na odpadní teplo, čímž se stane dočista nečitelnou. Zbavit se odpadního tepla je jednoduchý - stačí ho nechat vyzářit do čím dál tím rychlejc expandujcího vesmíru.

Platonův názor

Přehledný náčrtek Platónovy ideje.

Svět, ve kterém žijeme, není skutečný, je to pouhý stín toho skutečného světa, který se nachází v jiné dimenzi.

Platóna jednou napadlo, že svět kolem něj není skutečný, ale že je to jenom odraz takzvaně ideálních věcí z opravdového světa. Jak na to přišel, není jasné, stopy ale směřují do starověkých náleven. Jeho filosofičtí kolegové tuto teorii přijali se smíchem a rčením, že by rádi viděli takového ideálního Platóna.

Šamanský názor

Existují tři světy (my žijeme v tom prostředním), které spojuje strom života.

Podle šamanů, kteří žijí prakticky po celém světě, má svět tři stupně, které jsou navzájem propojeny mystickým stromem života, kerý je všude a zároveň nikde. Mezi jednotlivými sférami prý lze za určitých podmínek (po dlouhé hluboké meditaci či požití nějaké halucinogení látky) cestovat a setkávat se tam s duchovními rádci. Také tvrdí, že z prostředního světa se lze dostat do vyššího přes ten nižžší, což úvahy o vzhledu stromu života staví do zcela jiného světla. Když se výzkumem této mysteriozní dřeviny zabýval Moravský institut pro zemědělství a destilaci, bylo zjištěno, že nenese žádné ovoce, které by bylo možno vypálit.

Křesťanský názor

Takhle nějak to dříve viděli Papež a spol.

Ve středu světa je placatá Země, kolem které obíhá Slunce a Měsíc. Nad Zemí se vznáší tmavá polokoule, ve které jsou díry, jimiž prosvítá světlo Boží, které je všude okolo.

Křesťanská církev se tohoto názoru dlouho pevně držela a obhajovala jej. Dovedným upalováním tutlala veškeré protidůkazy (jakože lodě, které vypadají, jako že padají za okraj světa, nikam nepadají apod.) a zarytě trvala na svém. Postupně však byla podrývána, až rezignovala a v podstatě přijala výše uvedený Vědecký názor. Jen tvrdí, že tam, kde končí hmatatelný svět, je všeobjímající nekonečný a nekončeně dobrotivý Bůh.

Za dnešní názor katolické církve by nedávno skončilo na hranici přibližně 98,666 % populace. Galileovo „a přece se točí“ již není žádným hrdinstvím. Církev otočila na obrtlíku. Nedávno objevený velký třesk prý rozžehl samotný pánbíček. Kdo jiný.

Personifikovaný svět

Církev nařizuje věřícím, že se mají modlit za svět. Zřejmě to bylo původně myšleno tak, že se mají modlit, aby nebyla zemětřesení, války, hladomory apod. Ale ouha. Samotný pojem svět má v křesťanském myšlení negativní konotace. Svět, to jsou ONI, ti, kteří nechtějí přimout pravou spasitelnou víru. Svět podle nich úmyslně nechce akceptovat užitečnost církve, žít v řádných rodinách, nedloubat se v nose atd.

Ostatně začal s tím již Ježíš: „Nenávidí-li vás svět, vězte, že mě nenáviděl dříve než vás. Kdybyste náleželi světu, svět by miloval to, co je jeho.“ Za svět se proto řádný křesťan musí modlit, i když ví, že to k ničemu nepovede: Dej, ať svět pozná, že Ty pro nás chceš to nejlepší.

Další názory

• Egyptský názor - svět je placatý, nad ním stojí nahá bohyně-nebe. Dnes víme, že Egypťani byli úplně mimo: žádný z kosmonautů nepotvrdil, že by byla nahá
• Budhistický názor - svět je, není jediný a všude v něm je Buddha.
• Teorie Matrixu - svět je jen program, který si neuvědomujeme. Jmenuje se Matice a je všude.
• Cimrmanova teorie exteriorismu - svět je všude, kromě místa, kde ho vidíme.
• Optimistický názor - Náš svět je to nejlepší místo, které existuje.
• Pesimistický názor - Náš svět je to nejhorší místo, které existuje.

Mystický názor

Svět Dovršení, dokončení, úspěch, splnění, cíl, správné místo, uskutečnění snů. Pozitivní významy: Zaujmutí správného postoje. Dosažení vrcholu, cíle, úspěch. Cíl cesty. Bezpečí, jistota. Zdomácnění. Celek. Podstata problému. Vítězná realizace záměru. Upřímnost a pravda. Správné místo, pravý úkol, správný postoj. Správně zvolené zaměstnání. Negativní významy: Neschopnost dokončit, co bylo započato. Neúspěch a zklamání, stagnace, lenost a netečnost. Nepřátelské prostředí. Uvěznění, zajetí. Začarovaný kruh. Sebepřeceňování. Upozornění, že zde není místo pro další rozvoj. Izolace, připoutanost. Rezignace před dosažením cíle, úspěch, který přichází pozdě a už nedělá radost, příliš velká námaha ve vztahu k výsledku

NECITÁTY poskytují rozšiřující materiály k tématu Svět