Církev

Církev
Exemplář rostliny z čeledi církvovitých
Vědecká klasifikace
Říše: Rostliny (Kytkae) Podříše: Vyšší rostliny (Cormobionta) Oddělení: Podzemní (Subterra) Třída: Vyšší dvouděložné (Rosopsida) Řád: Panovačníkovité (Krokotia) Čeleď: Církvovité (Cirqiae)
Binomické jméno
Církev obecná

„…a najednou jsem dostal na něco hroznou chuť, znáte to. Tak jsem došel na zahradu, vyrýpnul si tam jednu středně velkou církev a udělal si ji na grilu. Ze začátku sice trochu držkovala, ale co mohla dělat, že jo.“

- Chuck Norris

„Pěstování církví je tak delikátní záležitost, že by si to neměl dovolit nikdo, kdo nemá aspoň čtyři tituly.“

- Etc. etc. Henryk Lahola, atd. atd.

Církev je obecné označení pro kořenovou zeleninu z čeledi církvovité. Vědecký tým Necyklopedie odhaduje, že vznikla křížením a následnou mutací mrkve, ředkve, brukve, tykve a rakve. V současnosti jsou její druhy rozšířeny víceméně po celém světě, ovšem výskyt jednotlivých druhů většinou závisí na podmínkách dané oblasti. Existují i místa, která jsou díky pěstování rostlin čeledi církvovitých celosvětově proslulá, jako například Vatikán.

Charakteristika

Církve jsou v lidské společnosti známy a někdy i pěstovány takřka od nepaměti. Obecně lze tyto rostliny charakterizovat jako parazitické, žijící ve společenstvích. Střed celého společenství tvoří největší mateřská rostlina (tzv. primární), kolem které se soustřeďují zbylé rostliny (sekundární). Ty většinou shromažďují látky z okolní půdy, případně sklepa a (v závislosti na druhu) poté naprostou většinu z nich předávají rostlině primární. Odmítne-li některá ze sekundárních rostlin předávat živiny rostlině primární, může být touto rostlinou zcela eliminována a nezřídka pak dochází k úhynu sekundární rostliny. Obzvláště zdatná sekundární rostlina se však může oddělit, stát se primární rostlinou a podřídit si vlastní sekundární rostliny. To je hlavní způsob rozmnožování církve.

Primární rostlina je nepoměrně větší než rostliny sekundární. Většinou dorůstá délky jednoho až několika metrů, neobvyklé nejsou ale ani případy daleko větších exemplářů. Většina hmotnosti rostlin je soustředěna v jejich silném podzemním kořenu, který se dále větví na bohatou síť vlasových kořínků pokrývajících velké plochy. Díky své roztahovačnosti a dokonalému vysávání živin pak většinou invaze církví na daném stanovišti naprosto znemožňuje dlouhodobý výskyt jiných druhů vegetace.

Historie

Jak již bylo řečeno, s výskytem rostlin církvovitých se setkáváme již v nejdále datovaných literárních pramenech. Není přesně jisté, kdy proběhla jejich vědecká klasifikace, ale obecně se má za to, že to mohlo být někdy mezi lednem až úterým v letech 1311–1999 (tato domněnka je tím pravděpodobnější, že se může jednat o prvočísla).

Druhy

Po celém světě je rozšířeno mnoho druhů církví, ovšem pouze několik druhů je rozšířeno značně. Mezi ně patří zejména:

• Církev evropská – Původně se vyskytovala v Evropě, odkud byla zavlečena do Severní i Jižní Ameriky i do jiných částí světa. V současnosti je její rozšíření stabilizováno, nicméně dříve působila zemědělcům a rolníkům značné potíže. Zejména ve středověku invazivní církev evropská připravila rolníky až o desetinu úrody.

• Církev tibetská – Na rozdíl od jiných se nejedná o invazivní druh a pro člověka i ostatní rostliny prakticky nepředstavuje žádné nebezpečí.

Zahrádka po výbuchu primární rostliny církve turbanové

• Církev indická – Vyskytuje se na území Indie, ale i v jiných částech světa. Vyhovují jí zejména slunná stanoviště se zvýšeným výskytem symbiotického tura domácího. Role primární rostliny je zachována, nicméně sekundární rostliny jsou dále hierarchicky děleny v mnoha stupních.

• Církev Šaronova – Byla objevena izraelským botanikem Persilem Šaronem (jenom se neví kdy, ale to je jedno). Největší výskyt je na území Izraele a v jeho okolí, přičemž byly pozorovány snahy o vzájemné zničení, pokud se vyskytuje na stejném stanovišti s jiným exemplářem církve turbanové.

• Církev turbanová – rozšířena zejména v oblasti Blízkého východu a Arabského poloostrova, ale např. i v Africe. V posledních letech se invazivně šíří i do jiných oblastí. Jsou známy i případy, kdy rostliny církve turbanové po vysemenění na stanovišti kolonizovaném jiným druhem církvovitých rostlin náhle explodovaly, přičemž zničily vše v okolí desítek metrů. Církev turbanová se nevyskytuje v okolí vepřínů, řeznictví a uzenářství, stejně tak nebyl její výskyt zaznamenán v blízkosti pivovarů, palíren a hospod.

• Církev černá – nepříliš se vyskytující druh, většinou obtížně zjistitelný, s možným výskytem po celém světě. Je charakteristický tím, že sekundární rostliny na rozdíl od ostatních druhů nerostou v kruhu (nebo chaoticky), ale ve tvaru pentagramu. Společenství rostlin se zde odborným termínem nazývá sekta. Údajně mohou způsobit vážné poškození zdraví nebo i smrt, pokud by se člověk zdržoval v jejich blízkosti kolem půlnoci.

Využití

Církve nemají prakticky žádné běžně použitelné využití. Přestože se jedná o kořenovou zeleninu, její konzumace není doporučena vzhledem k obsahu psychoaktivních látek a rostlinných alkaloidů. I u zdravého jedince může i nepatrná konzumace vyvolat nepředvídatelné účinky, a to zejména na psychiku. Vyšší dávky mohou způsobovat křeče, celkový kolaps, bezvědomí i smrt. Existují ničím nepodložené teorie hlásající, že těchto účinků využívají vládnoucí vrstvy, které potají přidávají církevní extrakty do potravin a oblbují jimi lidí. Účinky se pak údajně značně posilují čtením novin, sledováním televize či Wikipedie, přičemž nastává stav známý též pod odborným termínem vymytí mozku.

Výtažek z církve evropské se v historii používal na tlumení sexuálního pudu, dnes je však tento účinek již zpochybňován. Dokonce existují náznaky, že dlouholeté vystavení vlivu církve u některých pěstitelů fungovalo jako spouštěč pedofilie. Někteří lidé, zejména v Polsku však církev stále považují za nejlepší lék proti homosexualitě.

Byl učiněn pokus o vyšlechtění tzv. samospasitelné církve, jež by mohla být zkrmována dobytku a tím zvýšeny výnosy rostlinné výroby. Ta se však osvědčila pouze v omezené míře u skopového dobytka.

Právní regulace

V historii existovaly různé regulace a zákazy pěstování specifických odrůd církví (např. česká husí odrůda), dnes však ve vyspělých zemích pěstování církví nepodléhá regulacím. Výjimkou jsou země s nadměrným výskytem turbanové odrůdy; zde je vyhlášeno moratorium na import cizích odrůd a držiteli cizí církve v množství větším než malém hrozí citelný trest.

V Číně je pod trestem mučení zakázáno pěstování odrůdy Fa-lun-kung.

Albánie se v roce 1967 pokusila plošně vyhubit církev obecnou na svém území, nicméně od roku 1990 jsou hlášeny opětovné reintrodukce církve z okolních států.