Zelí

Zelí hlávkové
Zaskočené zelí
Vědecká klasifikace
Říše: Rostliny (Plantae) Podříše: Vyšší rostliny (Cormobionta) Oddělení: Krytosemenné (Magnoliophyta) Třída: Vyšší dvouděložné (Rosopsida) Řád: Brukvotvaré (Brukvotvarus) Čeleď: Brukvovité (Brukvae) Rod: Brukev (Brukvus)
Binomické jméno
Zelí hlávkové (Zelnus Kopfisch)

„Sultán Solimán, Vládce náš, Slunce naše jasné“

- Halí, Belí a Zelí

Zelí, německy "Sauerkraut", anglicky "Cabbage", popražsky "zelo", arabsky "najka s tečkou,smyčka, smyčka s tečkou, tohle je asi L, divnej ocásek", je jedna ze základních potravin v Čechistánu a vyslanec sultána Solimána.

Obecné informace

Zelí je brukvovitá plevelná rostlina stejně jako kapusta či květák. Narozdíl od květáku ovšem zelí nekvětá, takže nedochází k záměně ani mezi polointeligenty. Zelí roste zpravidla na polích, jeho pěstování v obývácích i kancelářích skončilo prozatím neúspěchem. Nejedná se tedy o rostlinu domestikovanou ani sofistikovanou.

Zelí obsahuje velké množství vitamínu Tse-Tse a proto by jej měly konzumovat především kojící ženy a děti, protože poskytuje prevenci před zákeřnými chorobami. Zelné listy obsahují též mnoho vlákniny a proto mohou regulovat zažívání. Vlivem chemických procesů v lidském těle je tak volně vyráběn prdík, se kterým se výhledově počítá pro pohon osobních automobilů, až dojde ta mazlavá břečka.

Druhy

Zelí rozdělujeme na několik druhů:

• Zelí pekingské - jedná se o standardní zelí, které snáší pekingská kachna v oblasti Pekingu za dohledu speciálně vyškolených strážných pekingských teriérů.
• Zelí čínské - tato odrůda je nažloutlá, tvoří malé hlávky a pěstuje se všude možně. Jedná se o typický průnik čínských nekvalitních výrobků na náš trh.
• Zelí hlávkové - je typicky pražským lokálním produktem, kterému se říká zelo. Obvykle je z okrasných důvodů přiloženo ke skývě prasete a několika knedlíkům, čemuž místní říkají knedlo-zelo-praso a je mylně prezentováno jako národní jídlo. V průběhu staletí však zelí nesčíslněkrát zachránilo při obléhání městských hradeb lid od smrti hladem a proto mu vděční pražáci napočest postavili tzv. Hlávkův most. S příchodem jara se pak pražané scházejí na místních farmářských trzích a navzájem si osahávají své hlávky, což je projevem místního kolořitu.

Výskyt

Divoké zelí je možné nalézt na polích. Na pole se vyplatí chodit se stanovou celtou, nejlépe zelené barvy, ozbrojeni ostrým nožíkem a velmi brzo z rána, kdy je ještě tma jako v pytli. Protože zelí je rostlina plachá, přistupujeme velmi potichu a opatrně, na hlavě máme celtu a snažíme se tvářit jako jiná zelná hlávka. Základním úkolem je nebýt viděn ani hlídačem ani zelím, neboť v prvním případě riskujeme otoky zad či sůl ve svalstvu podzádí, v druhém případě přemíru železa v lapané hlávce.

Je-li totiž zelí vyděšeno, ani krve byste se v něm nedořezali. Jestli jste se doteď podivovali, proč je zelené zelí, kterému se říká bílé, tak odlišné od filalového zelí, kterému se říká červené, tak teď již nemusíte. Červené zelí je to, které bylo sklízeno bez ohledu na utrpení, které nebohá zelenina před skonem zažila. Což Česká Obec Veganská ostře odsuzuje.

Nejsme-li dobrodružné povahy, vyrazíme na venkov, třeba do Brna na Zelný rynek a tam si pořídíme za drobný obolus již odborně zmrtvenou rostlinku, odneseme ji domů, vložíme do šuplíku v lednici a tam ji necháme postupně shnít, abychom ji mohli posléze vyhodit do komunálního odpadu.

Zajímavosti

Jeden z typických rysů této plodiny je její kyselost. Tato pronikla i do obecné češtiny, kde dala vzniknout termínu "zpruzelí", což znamená zkyslý. Postupným vývojem a piplavou prací lingvistů přešel tento tvar do moderní mluvy jako "opruzelý" až "opruz" (pražsky "vopruz").

Potraviny