Tma

Tento článek nemá nic společného s článkem Temná díra. To je dobře, můžeš založit nejmíň další čtyři nepodobné a vzájemně je rozdělit.

Tma schovávajicí se za černou barvu

Tma nastává vždy, kdy není v blízkosti žádný pohlcovač, který by ji pohltil. Většina lidí si ji spojuje s černou barvou, což je ovšem hrubá chyba, víme pouze to, že tma se za černou barvu schovává. Nepodařilo se ještě zjistit co a jaká barva je pod černotou, kterou se tma obklopuje.

Jakákoliv bližší studie tmy je spojena s velkými problémy. Nové vědecké výzkumy ovšem prokázaly, že tma není hmotná a dále se předpokládá, že tma nabude hmotnost jakmile bude ochlazena na teplotu -273,15°C. Bohužel se tmu na inkriminovanou teplotu ochladit doposud nepodařilo.

Tmítilna

Tento nedořešený fyzikální problém zatím také stále brání konstrukci černého laseru, i samotné existenci článku o něm. To však nezabránilo konstruktérům firmy ateo.cz sestrojit funkční tmítilnu, netušili totiž, že je to z fyzikálního hlediska nemožné. Když se tmítilna namíří na něco, bude tam tma. Ale když se namíří svítilna proti stejně výkonné tmítilně, výkon svítilny poklesne, protože ji neutralizuje tmítilna.

Chemické složení a reakce tmy

Tma se skládá z dvou nehmotných atomů zatmaveného helia [He(t)] a pěti nehmotných atomů kyslíku. Jak se může Helium zatmavit a odhmotnit, je zatím velikou záhadou. Vědci se domnívají, že ze stabilního helia se za působení vnějších činitelů stává nestabilní prvek, který se snaží získat zpět svoji stabilitu a tak se zatmavuje a ztrácí veškerou hmotnost. Tohle tvrzení se opírá o velikou stabilitu zatmaveného helia v konečné fázi rozpadu.

Ovšem jak o svoji hmotnost přišel kyslík, to se doposud zjistit nepodařilo.

Jediné sloučeniny, se kterými tma reaguje, jsou světlo (a bortel). To je tvořeno dvěma nehmotnými atomy osvětleného helia [He(s)] a třemi nehmotnými atomy kyslíku. Jak se může Helium osvětlit a odhmotnit, je zatím velikou záhadou. Vědci se domnívají, že ze stabilního helia se za působení vnějších činitelů stává ještě stabilnější prvek, který se snaží získat větší stabilitu a tak se osvětluje a ztrácí veškerou hmotnost. Tohle tvrzení se opírá o nadstabilitu osvětleného helia v konečné fázi.

Ovšem jak o svoji hmotnost přišel kyslík, to se doposud zjistit nepodařilo.

Při dopadu světla na tmu začne tzv. rozpad tmy, trvá jedno zblo sekundy, tudíž jej prakticky nelze zaznamenat.

V rovnici je vidět, že tma se rozpadá na helium, které přichází o svoji "zatmavenost" a "nehmotnost". Dále vzniká dýchatelný, hmotný O₂ (dokonce dvakrát) , což je pro člověka velmi užitečné a jeden nedýchatelný, také hmotný atom kyslíku. Rozklad lze provést i bez světla, a to za použití bortlia jako katalyzátoru.

Ještě nikdy nebylo pozorováno, že by dopadala tma na světlo, a nikdo neví, co se při tom děje. Předpokládá se ovšem, že podobná reakce nastává při výbuchu atomové bomby.

Využití tmy

Tma není hmotná, tudíž logicky nazabírá ani žádný prostor. Je zde tedy možnost přenášet libovolné množství tmy v sebemenší nádobě. To, že by se mohli potápěči potopit třeba jen na 30 minut a pak museli znovu vyplout na hladinu, je již minulostí. Nyní jim postačí nádoba s tmou (které se tam vejde nekonečně mnoho). Ta se pak za působení světla bude rozpadat na kyslík, který budou dýchat.

Výroba vody a ozonu z tmy

Na obrázku je dobře vidět, jak z helia odchází "e^-" a vzniká vodík a volný elektron.

Pokud budeme tmu ostřelovat elektronem, vznikne nám voda a ozon, což nám do budoucna umožní obnovit ozonovou vrstvu obklopující Zemi a vyřešit problém s nedostatkem pitné vody.

Vizte také

• Rychlost tmy