Guláš

„Ať děláš, co děláš, guláš vždycky uděláš“

- Kluci v akci

„Jestli si pánové myslí, že nám tady z toho budou dělat guláš, tak je ujišťuji, že nebudou.“

- Jiří Paroubek

Guláš je původem pokrm z Dolních Uher, který však vzhledem k historickým, politickým a stravovacím okolnostem znárodněl i v našich píčovinách.

Historie

Historie tohoto pokrmu sahá do 9. století, kdy z krajů za Uralem přicházely do dnešního Maďarska kočovné kmeny, mezi nimi i kmen Maďarů, vedený Arpádem. Maďaři nebyli žádné máčky a na dobytých územích po sobě zanechávali hromady prošpikovaných mrtvol. Tak jako v případě Hunů a jiných divokých nájezdníků, putovali v jejich stopách ghúlové, nechutní pojídači mrtvol, a pořádali na bojištích, jakož i ve vyvražděných vesnicích, své lidožravé hodokvasy. Maďaři o tom samozřejmě věděli a když se nedařilo a hlad byl příliš velký, odehnali od mrtvol ghúly a pustili se do zahnívajících mrtvol sami. Záhy se pro tuto činnost ustavilo slovní spojení „jít na ghúláš“, přičemž slovo „ghúláš“ původně znamenalo „pokrm ghúlů“. Ve skutečnosti však Maďaři, na rozdíl od ghúlů, lidské maso tepelně upravovali. Poté, co se usadili v Maďarsku, protože se jim nepodařilo proniknout dál na západ, a začali se věnovat zemědělství, vrátili se ghúlové zpět na východ a slovo „ghúláš“, později „guláš“, se postupně stalo výrazem pro (nyní již hovězí) maso připravované pastevci.

Suroviny

Guláš se zpravidla vaří z masa. Toto však není nezbytné. Vzpomeňme kupříkladu na buřtguláš, jehož základem jsou národní párky, nebo houbový guláš z chutných muchomůrek zelených, coby vděčný pokrm pro tchýně. Nezbytnou součástí guláše je cibule, ale především rudá paprika ve formě prášku, který se vyrábí ve stroji zvaném mlýnek. Obvyklou přílohou je knedlík, nebo chleba, může být i rohlík. Najdou se však také ignoranti a zhovadilci servírující brambory, aniž by z nich udělali bramborový knedlík. Je znám případ kdy ke guláši byla vyžádána rýže, ale to je taková prasárna, že to raději nebudeme rozebírat (tento článek mohou číst i děti mladší 28 let a musíme myslet na jejich psychický vývoj).

Příprava

Ze všeho nejdříve zajedeme do blízkého supermarketu koupit si hrnec. Pokud nevlastníme motorové vozidlo, cestujeme metrem. Je však pravdou, že v některých našich městech doposud metro není, v tom případě volíme šalinu nebo autobus. Ti nejchudší, či sportovně založení, volí kolo či běh. Velikost hrnce určíme podle předem připraveného seznamu strávníků. Aplikujeme trojčlenku. Platí zde přímá úměra: čím více hostů, tím větší hrnec. Obecně lze závislost popsat vzorcem $y={k\cdot x}$, kde ${k}$ je koeficient přímé úměrnosti.

Pro hnidopichy (neplést s hnědopichy) je přesný vzorec tento:

$P={\frac {\sqrt {7\cdot K+(H\cdot O\cdot V)/7}}{\pi }}$

přičemž:

$P$ – průměr hrnce v cm

$H$ – počet hostů

$O$ – obvod krku průměrného hosta v m

$K$ – Koeficient hladu průměrného hosta (0,2–2,5)

$V$ – Váha průměrného hosta v kg

Když úspěšně dorazíme domů s novým kastrolem, čichem otestujeme, zda se mezitím nezkazilo maso na guláš, nebo pokud testujeme starohunský lidoguláš zda maso neožilo a nebrouká si ten známý refrén mozky, mozky, ... (poté postupujeme podle známé příručky - Zombije jak na ně).

Krájení cibule

Inu ale pokud je maso v pořádku, uvaříme si kávičku a po nezbytném přísunu kofeinu začneme se samotným vařením. Základem guláše je vždy cibule. Nelze však zakoupit nadrobno nakrájenou cibuli, proto tento nelehký úkol zůstává na nás. Těm, kteří si již dlouho nepobrečeli nad tíhou svého osudu, může tato procedura pomoci. Ostatním doporučuji potápěčské brýle. Na sádle pak cibuli osmažíme dozlatova. Vložíme maso, osmahneme, přisypeme papriku, zalijeme vývarem a dusíme. Ale pozor! Nedusíme manželku, ale maso.

Zahuštění, kořenění a dochuceni je natolik individuální, že jen stručný výčet možností, jež má Necyklopedie k dispozici, by zaplnil operační paměť vašeho počítače. Musíte tedy vzít zavděk obyčejnou kuchařkou.

Instantní guláš

Nádoba se zbytky kyblíkového guláše

Jedná se o druh guláše, který je ve velkém podáván zejména ve vývařovnách, motorestech a nádražních restauracích. Guláš produkuje několik gastrofirem, jejichž vlastníkem je Jiří Babica. Jedná se prakticky o druh UHO. Vyrábí se z odpadní vody, kokotového oleje, národních párků, kekelu, maggi a mochomůrky obnažené. Směs je plněna do kyblíků (proto též název „kyblíkový guláš“). Pokud dojde k nadměrnému zředění této směsi, podává se jako gulášová polévka.

Instantní guláš od firmy Vitana obdržel v kultovním seriálu Prasnicovy dobroty významné ocenění a byl nominován na Řád Bílého krtka za zásluhy v oblasti gastronomie. Výhodou tohoto guláše je to, že všude v Česku chutná prakticky stejně blbě a strávníka tak nic nemůže překvapit.

Pro malospotřebitele se instantní guláš vyrábí do pytlíků a jeho složení je odlišné. Jedná se o práškovou směs složenou ze sušených brambor, máku, vlaštovičníku a soli.

Volební guláš

Typický volební guláš

Slavná tradice volebních gulášů pochází z dob Rakousko-Uherska, blahé paměti. Na stáncích politických stran byl volič před vhozením hlasu do urny dobře pohoštěn. Guláše vařili sami politici a na mase a koření se nešetřilo. Přesto to bývala velmi levná volební kampaň. Jiná doba jiné mravy. Billboardy kralují okolí, politici si cpou stomachos (česky-žaludek), ale cpou se do televize. Na levný a chutný guláš nejsou peníze. Na cibuli a paprice se těžko přisazují miliony jako na dálnici. Pravý volební guláš tak většina národa již nikdy neochutná.

Literatura

• Lajos Mari et Hemzö Károly: Magyaros Étel, Corvina, Budapest 1999
• Kopasz Árpád: Paprikával fűszerezett hagyományos ételeink, Szolnoki Gulyásfesztivál Egyesület, 2003. szeptember 5.
• Erdei Ferenc: Néprajzi ínyesmesterség, Budapest, 1963
• Kisbán Eszter: Népi kultúra, közkultúra, jelkép: a gulyás, pörkölt, paprikás. MTA Néprajzi Kutatócsoport, Budapest, 1989

Potraviny