Sůl

From Necyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Jednomocná sůl NaCl

„Ale néééé sůůůůl! Kořeníííí!!!!“

- Tomáš Jedno

„Sůl-pochoutka labužníků, občas má lehkou chuť po kočičích výplodech, ale i tak je to pochoutka!“

- Arnold Jidáš Rimmer

Sůl je chemická sloučenina, která se těží výhradně na použitých kočičích záchodcích.

Historie a výroba[edit | edit source]

Sůl provází člověka odnepaměti. První vědecky doloženou výrobou soli, je očité svědectví ronění vodného roztoku kuchyňské soli, když Adam neodpověděl správně Evě na dotaz, jestli nemá v tom fikovém listu velkou zadnici. Protože se výroba ukázala jako efektivní a jak všichni víme - sůl je nad zlato, ujalo se to a od té doby se sůl vyrábí po celé planetě ve velkém. Osobám, které profesionálně vyrábějí sůl a zároveň vlastní vaginu, se říká plačky a obvyklým místem výroby jsou hřbitovy a smuteční hostiny.

Vše má ale i své stinné stránky. Usilovným pláčem se osob trpících klimatickým žalem a naříkajících nad zlatými starými časy, puberťačkami před maturitním plesem i drsně vyhlížejících jinochů s make-upem ve slim kalhotách totiž dochází k výraznému nárůstu soli v půdě. Ta je posléze vyplavována dešti, potoky, říčkami, řekami a paní Novákovou, uklízečkou nemocnice Motol a výrazně zvyšuje slanost moří a tímto devalvuje hodnotu soli. Jakkoli se tato činnost může zdát zanedbatelná, opak je pravdou. Do koloběhu soli se v přírodě přidávají i žraloci, kteří brečí prakticky pořád, jen to není v té vodě vidět. Nezpochybnitelným důkazem této katastrofální situace je existence slanečků, což je ryba, která je slaná a to tak, že jako hodně.

Sůl má schopnost se kumulovat a tvořit hrudky[1], což usnadněje její těžbu proséváním zejména na kočičích záchodcích, což je přirozené místo výskytu žluté odrůdy. Bílá sůl se zase těží z moře ve formě roztoku, který je posléze odpařován sušičkami (v případě nouze i sušiči). Na našem území se tato činnost se dlouhou dobu prováděla ve společnosti Solo Sušice, než přešla na rentabilnější výrobu zápalek. V méně rozvinutých lokalitách (Sýrie, Japonsko, Thajsko a Opava) se sůl vyrábí i nadále rozplakáváním mentálně nestabilních jedinců, zejména krokodýlů, protože ty mají velké slzy.

Sůl je možno těžit také v Himalájích, kde ji pečlivě již po miliony let[zdroj?]­ vyráběli šaolinští mniši během tréniku kung-fu. Přestože sůl prakticky nepodléhá zkáze a nemění své vlastnosti, tato sůl má expirační dobu dva roky, což je klika, že jste si ji stihli ještě koupit, než prošla. Poznáte ji podle narůžovělé barvy, protože z marketingových důvodů obsahuje najemno rozemleté plameňáky.

Chudé země, které nemají na plačky ani na moře, vyrábejí sůl chemickou cestou a to křížením divokého sodíku a chloru. Jedná se o reakci exotermickou, protože v sodík dá chloru pořádnou sodu.

Druhy soli[edit | edit source]

Kuchyňská sůl[edit | edit source]

Jednomocná sůl NaCl je základním druhem koření. Rozdrcené krystaly se podobají dementiu. Dává se do lesních krmelců, kde ji divoká zvěř líže. Lze jí také vylepšit polské pivo či jiné potraviny. Když toto pivo okořeníme správným množstvím, můžeme dosáhnout dobrých výsledků. Pít se sice stále nedá, ale například po zalití květin tyto neuschnou ale začnou mutovat. (Je to využití jevu známého v chemii jako neutralizace). I po neutralizaci však má tato směs různé vedlejší účinky, protože několik složek je tak odporných, že se je zatím známými způsoby nepodařilo zneutralizovat. Je to ještě ve stádiu výzkumu.

Sůl lze použít také v gastronomii. Nejďábelštější je osolené kakao se šumákem, v těsném závěsu pak finské kafe.

Velmi zdravé jsou však zejména Alpská a Himalájská sůl - obsahují:

  • 0 % tuku, z toho
    • 0 % nasycených tuků
    • 0 % palmového tuku
    • 0 % trans-mastných kyselin
  • 0 % cholesterolu
  • 0 % cukru
  • 0 % konzervantů
  • 0 % glutamátu
  • 0 % lepku
  • 0 % GMO sóji
  • 0 % umělých barviv

Mrtvá sůl[edit | edit source]

Dvoumocná mrtvá sůl Na²Cl² je nerost jenž se vyskytuje a těží výhradně v Mrtvém moři. Monopol na jeho vývoz má stát Izrael. Mrtvá sůl se používá téměř výhradně v pohřebnictví.

  • v krematoriích slouží v předkremační úpravě zesnulých. Popel dobře nasoleného nebožtíka získává mimořádné vlastnosti. Je nesmírně sypký a zároveň větruodolný.
  • při uložení nebožtíků do země, získává jejich dvoumocně prosolené tělo vhodné vlastnosti pro půdní organismy. Lapidárně řečeno, červíci to mohou pěkně roztočit.

Zlatá sůl[edit | edit source]

Krystaly vzácné zlaté soli.

Trojmocná zlatá sůl Na³Cl³ je vzácná látka, jejíž cena se rovná trojnásobku (všimněte si, že tři je prvočíslo) ceny zlata. O její vzácnosti vypráví řada lidových bajek a pohádek, které zapisoval pohádkář Richard Salzmann. Jeho stěžejním dílem je pohádka „Sůl nad zlato“, kterou napsala Božena Němcová.

V období pozdního středověku, tedy v osvícené době, kdy vládli králové a královny a lidé neměli do fungování země co kecat, byla sůl znamením bohatství. I proto se na stůl začly k dekoračním účelům stavět slánky a hostitel sůl hostům nabízel [2]. V Rakousku to zašlo dokonce tak daleko, že zpupně pojmenovali celé město (Salzburg, česky Sůlhrad).

Více se dočtete zde[edit | edit source]


  1. Tím se myslí ty menší hroudy, které lidem vížou nohy.
  2. Samozřejmě se očekávalo, že host této nabídky nevyužije, ale znáte to.