Sůl
„Ale néééé sůůůůl! Kořeníííí!!!!“
„Sůl – pochoutka labužníků, občas má lehkou chuť po kočičích výplodech, ale i tak je to pochoutka!“
Sůl, staročesky „Salz“, britsky „Salt“, je chemická sloučenina, která se těží výhradně na použitých kočičích záchodcích.
Historie a výroba[edit | edit source]
Sůl provází člověka odnepaměti. První vědecky doloženou výrobou soli, je očité svědectví ronění vodného roztoku kuchyňské soli, když Adam neodpověděl správně Evě na dotaz, jestli nemá v tom fikovém listu velkou zadnici. Protože se výroba ukázala jako efektivní a jak všichni víme - sůl je nad zlato, ujalo se to a od té doby se sůl vyrábí po celé planetě ve velkém. Osobám, které profesionálně vyrábějí sůl a zároveň vlastní vaginu, se říká plačky a obvyklým místem výroby jsou hřbitovy a smuteční hostiny.
Vše má ale i své stinné stránky. Usilovným pláčem se osob trpících klimatickým žalem a naříkajících nad zlatými starými časy, puberťačkami před maturitním plesem i drsně vyhlížejících jinochů s make-upem ve slim kalhotách totiž dochází k výraznému nárůstu soli v půdě. Ta je posléze vyplavována dešti, potoky, říčkami, řekami a paní Novákovou, uklízečkou nemocnice Motol a výrazně zvyšuje slanost moří a tímto devalvuje hodnotu soli. Jakkoli se tato činnost může zdát zanedbatelná, opak je pravdou. Do koloběhu soli se v přírodě přidávají i žraloci, kteří brečí prakticky pořád, jen to není v té vodě vidět. Nezpochybnitelným důkazem této katastrofální situace je existence slanečků, což je ryba, která je slaná a to tak, že jako fakt hodně.
Sůl má schopnost se kumulovat a tvořit hrudky[1], což usnadněje její těžbu proséváním zejména na kočičích záchodcích, což je přirozené místo výskytu žluté odrůdy. Bílá sůl se zase těží z moře ve formě roztoku, který je posléze odpařován sušičkami (v případě nouze nebo genderové rovnoprávnosti i sušiči). Na našem území se tato činnost se dlouhou dobu prováděla ve společnosti Solo Sušice, než přešla na rentabilnější výrobu zápalek. V méně rozvinutých lokalitách (Sýrie, Japonsko, Thajsko a Opava) se sůl vyrábí i nadále rozplakáváním mentálně nestabilních jedinců, zejména krokodýlů a želev, protože ty mají velké slzy.
Sůl je možno těžit také v Himalájích, kde ji pečlivě již po miliony let[zdroj?] vyráběli šaolinští mniši během tréniku kung-fu. Přestože sůl prakticky nepodléhá zkáze a nemění své vlastnosti, tato sůl má díky EU expirační dobu dva roky, což je klika, že jste si ji stihli ještě koupit, než prošla. Poznáte ji podle narůžovělé barvy, protože z marketingových důvodů obsahuje najemno rozemleté plameňáky.
Chudé země, které nemají na plačky ani na moře, vyrábejí sůl chemickou cestou a to křížením divokého sodíku a chlóru. Jedná se o reakci exotermickou, protože v sodík dá chloru pořádnou sodu.
Druhy soli[edit | edit source]
Kovová sůl[edit | edit source]
Kovová sůl Na je bezmocná, ale se ráda pere s dihydrogenmonoxidem, který se snaží bránit vypouštením tepla a vodíku. To vede k tomu, že sůl na vodě všelijak poskakuje, může dojít i k výbuchu.
Kuchyňská sůl[edit | edit source]
Jednomocná sůl NaCl je základním druhem koření a jedním ze svaté trojice kuvertu, tedy soli, pepře a párátek. Rozdrcené krystaly se podobají debilitu. Hodní fořti ji dávají se do lesních krmelců, kde ji divoká zvěř líže. Zejména jeleni, srny, daňkové a další vysoká. Divoká prasata sůl z krmelců nelížou, protože na ni nedosáhnou, takže si musejí počkat, až nějaká prosolená srna nátáhne kopýtka. Sůl tak konzumují druhotně, asi jako lidé brambory propasírované přes prase v podobě řízku.
Využití v kuchyni a při vaření je velmi rozšířené[2]. Od zasypávání stejků solným štěrkem až po delikátní práci při dochucování kakaa se šumákem, což je mimochodem nejďábelštější recept pro začátečníky. Solí se dají vylepšit polská piva a jiné potraviny a v oblasti zlepšování chuti snese sůl srovnání snad jen s kečupem, který je opravdu univerzální. Oproti kečupu má ovšem sůl výrazné zdravotní účinky - zvyšuje krevní tlak, vytahuje vodu a slouží jako konzervant. Máte-li např. vodu v koleni, sůl vám pomůže se jí zbavit a koleno zakonzervovat, aby se nekazilo.
Rozpuštěné kuchyňské soli se říká „solanka“[3]. Smyslem existence solanky je chemický proces neutralizace, při kterém vzniká teplo. To jej odlišuje od procesu destilace, při kterém vzniká slivovice. Neutralizace má určitě nějaké využití, tím jsme si jisti. Solanka se uplatňuje zejména ve finské kuchyni, kde se přidává do nanuků a kafe, protože Finové mají citlivé zuby a neradi chroupají solné krystalky.
Velmi zdravé jsou však zejména Alpská a Himalájská sůl. Typické složení je následujcí:
- 0 % tuku, z toho
- 0 % nasycených tuků
- 0 % palmového tuku
- 0 % trans-mastných kyselin
- 0 % cholesterolu
- 0 % cukru
- 0 % konzervantů
- 0 % glutamátu
- 0 % lepku
- 0 % GMO sóji
- 0 % umělých barviv
Speciální variantou kuchyňské soli je posypová sůl, kterou k nám dovážejí Poláci. Tato sůl se používá k solení chodníků zejména v zimě. Když totiž takový chodec na zasněženém chodníku upadne a smočí tvář v náledí, nemusel by si svého pádu všimnout, protože ztratí brýle a vědomí. Sůl v odřeném obličeji mu pomůže si tento fakt uvědomit a dotyčný pak mnohem rychleji připomíná opilého pavouka, jak se snaží sebrat. Sůl také obsahuje důležité ionty, které mu pomůžou se brzo plně zotavit a sepsat stížnost na městský úřad. Posypová sůl je levnější a proto se používá k dochucování potravin. Zejména v Kosteleckých uzeninách a ostatních výrobních závodech společnosti Anofert, kde se klade důraz na udržitelné náklady.
Mrtvá sůl[edit | edit source]
Dvoumocná mrtvá sůl Na²Cl² je nerost jenž se vyskytuje a těží výhradně v Mrtvém moři. Monopol na jeho vývoz má stát Izrael. Mrtvá sůl se používá téměř výhradně v pohřebnictví.
- v krematoriích slouží v předkremační úpravě zesnulých. Popel dobře nasoleného nebožtíka získává mimořádné vlastnosti - je nesmírně sypký a zároveň větruodolný.
- při uložení nebožtíků do země, získává jejich dvoumocně prosolené tělo vhodné vlastnosti pro půdní organismy. Lapidárně řečeno, červíci to mohou pěkně roztočit.
Zlatá sůl[edit | edit source]
Trojmocná zlatá sůl Na³Cl³ je vzácná látka, jejíž cena se rovná trojnásobku (všimněte si, že tři je prvočíslo) ceny zlata. O její vzácnosti vypráví řada lidových bajek a pohádek, které zapisoval pohádkář Richard Salzmann. Jeho stěžejním dílem je pohádka „Sůl nad zlato“, kterou napsala Božena Němcová.
V období pozdního středověku, tedy v osvícené době, kdy vládli králové a královny a lidé neměli do fungování země co kecat, byla sůl znamením bohatství. I proto se na stůl začly k dekoračním účelům stavět slánky a hostitel sůl hostům nabízel [4]. V Rakousku to zašlo dokonce tak daleko, že zpupně pojmenovali celé město Salzburg a to i přesto, že se tam sůl nikdy nevyskytovala. Jedná se o rakouskou obdobu Potěmkinových vesnic, jen ve větším a s hradem, památkami a cirkusem.
Zajímavosti[edit | edit source]
- Asii to osolíme - Soubor utajovaných informací o pomstě zemím za Brnem.
- Nejznámější značka soli v USA je „Salt-n-Pepa“. Zakladatelkami jsou tři snědé krasavice Cheryl "Salt" Jamesová, Sandra "Pepa" Dentonová a DJ Deidry "Dee Dee" Roperová. Hádejte, která má největší podprsenku.
- Angelina Jolie natočila o soli americký film. V kostce jde o to, kam všude může sůl nepozorovaně proniknout.
BooCZech • Čufta dalmátská • Drůbeží separát • Guláš • Houby • Játra • Klobása • Knedlík • Konzervy pro domácí mazlíčky • Kuřecí párky • Maso • Nudle • Národní párky • Olej • Piča • Psíčková • Salám • Sejry • Sůl • Šedý plátek • Škvarky • Tlustý z ježka • Uherský salám • Vejce • Zítr • Zpracování masa | |
Bramborový salát • Babicovy Dobroty • Citronová Mattonka • Dieta • Eurest • Evoluce pečiva • Hemenex moment • Hostivař • Instantní polévka • Jaho • Jídlo • Kečup • Kekel • Kokotový olej • Kuchařka • Kuchařka základních pokrmů • Lebková kuchyně • Láďa Hruška • Lečo • Marmeláda • Oběd školní • Obžerství • Polopenze • Polské potraviny • Potravní selekce • Prižma • Prostřevo • Remoska • Seznam koření • Táborová žrádelna pracovního tábora Prdel • Zdeněk Pohlreich • UHO • Vařené větve • Vaření • Vitana |