Tuřín
Tuřín, anglicky "rutabaga", německy "Elkhaftrübe", je podzemní ovoce. Pro svou příslovečnou chuť se konzumuje zejména v období hladomoru, válek a při jiných významných společenských událostech.
| Chcete-li se pobavit a ne se jen dozvídat nové užitečné věci, podívejte se na heslo Tuřín na české Wikipedii. |  |
Charakteristika[editovat | editovat zdroj]
Tuřín je velmi kulatá záležitost, výrazně míčoidního vzhledu. Protože je tuřín inteligentní plodina, roste v půdě a tím svou kulatost dobře maskuje před čutálisty a dravci. Jeho kulatost plně vynikne až po odstranění koruny a násilné exhumaci z ornice. Po očištění je připraven k průmyslovému využití nebo konzumaci. Některé ezoterické skupiny, např. hipsteři, konzumují nejen kulatou část plodiny, ale také ty zelené části, ze kterých vyrábějí salát. Je vědecky dokázáno, že salát z listů tuřínu je velmi dietní a přispívá k redukci hmotnosti, jelikož konzument toho opravdu mnoho nesní. Podzemní část tuřínu se ukázala jako skvělý pomocník v boji proti chorobnému optimismu. Již po několika dávkách je pacient plně seznámen s realitou a halucinace ustupují.
Pro svou výraznou chuť a buket je tuřín tzv. plodinou poslední instance a lidé si jej nechávají jako lahůdku až na opravdu poslední chvíli. Narozdíl od skotu, který jej sežere jako první, což je dalším důkazem vykutálenosti tuřínu. Dlouhodobým empirickým zkoumáním se přišlo na to, že když tuřín projde krávou, jeho chuť se výrazně zlepší. Jedná se o podobný postup jako s cibetkou a kávovými zrny, jen je v tomto případě výrazně vhodnější konzumovat krávu.
Využití[editovat | editovat zdroj]
V minulosti měl tuřín významné vojenské využití. V období Řípské říše byl při obléhání sídel tuřín obléhateli házen přes hradby jako humanitární pomoc. Po kritice ze stran filosofů, Sdružení řípských matek, pěstitelů holubů a dalších pacifistických odborových sdružení, bylo humanitární využití pro přílišnou krutost limitováno tzv. Tuřínskou úmluvou, ale tato nebyla prakticky nikdy dodržována. Zěmědělská lobby měla prostě lepší karty a tuřín je dvouletá rostlina a proto se její pěstování nedá rychle zastavit.
Jak je ve vojenství zvykem, novinka se šířila jako požár a dostala se i do našich zemí. Když Jan Žižka z Trocnova během husitských válek zjistil, že má tuřín výrazné nadýmací účinky, použil lsti. Při obléhání Chomutova na Kwětnou neděli 16. března 1421 nechal místní zabarikádované obyvatele nejprve vyhladovět a když se místní hrdí obyvatelé začali živit omítkou a mechem ze střech, přes hradby nechal vrhat tuřín. Hladoví Chomuťi se na tuřín vrhli a zapíjeli jej patokem z místního pivovaru Karásek a Stülpner, protože ve studních došla voda. Vzniklý břichabol[1] pak způsobil doslova výbušnou atmosféru ve městě a stačil jeden hořící šíp a Chomutov útočníkům otevřel své brány dokořán. Fanatičtí příslušníci sekty Kalicha pak zmasakrovali 2.400 místních obyvatel, jak se to ve středověku slušelo a patřilo.
Již v průběhu 15. století došlo k rozmachu dělostřelectva. Jakkoli byly zbraně vyšších ráží nepřesné a měly zejména ohlušující a odstrašující účinek, nedá se jim upřít značná smrtnost[2]. S prudkým nárůstem ceny olova, železa a ostatních kovů se začalo experimentovat s kamennými projektily, což kvitovali s povděkem ekologové, ale opět zasáhla zěmědělská lobby, tentokrát podpořená Aliancí dodavatelů hnoje. Piklemi, intrikami a úplatky dosáhli svého a tuřín začal být používán jako střelivo. Jako nedocenitelnou výhodou se totiž ukázal fakt, že protivník zasažený horkým tuřínem byl nejen zabit, ale též ponížen a pošpiněn. I z tohoto důvodu je zcela na místě podezřívat producenty tuřínu ze skryté manipulace s náladami ve společnosti.
V současnosti tuřín čeká na svou renesanci. I přes veškerou snahu současné vlády ještě v Zemích koruny České, Moravské a konec konců i té Slezské není tak zle, aby tuřín někdo dobrovolně konzumoval. Protože ale zemědělská lobby, stejně jako čert, nikdy nespí, dá se v nejbližších letech očekávat nárůst spotřeby.
