Chomutov
Alexandr-Novák-Stadt (dříve nazýván Chomutov) je malá dědina v Ústeckém kraji, jehož podstatnou část zabírá řeka Chomutovka, podle které se v minulosti i nazýval.
Samotný Chomutov se snaží tvářit jako statutární a okresní město a kulturní centrum v širokém okolí, což je dáno tím, že leží přesně uprostřed mezi dvěma částmi výcvikového střediska NASA pro přistání na Měsíci.
Historie
První zmínka o Chomutovu pochází již ze středověku, kdy bylo město v rámci první vlny privatizace prodáno řádu Německých lichvářů. Město zatím stagnovalo až do roku 1421, kdy jej v rámci rekultivace zvelebili Husité.
Od té doby město postupně vzkvétalo, ale největšího rozmachu dosáhlo až za vlády knížete Alexandra Nováka koncem 90. let 20. století. Od té doby přešlo také k přejměnování Chomutova na Alexandr-Novák-Stadt kvůli sentimentu pravidelných nakupujících v nejmenovaném nákupním středisku.
Jeho nástupkyně Ing. Mgr. Ivana Řápková, která zavedla pravidelnou zpáteční linku č. AC 9166/9167 z nyní Alexandr-Novák-Stadt na Plzeňskou právnickou fakultu.
Průmysl
V současnosti je Alexandr-Novák-Stadt velice úspěšný v tunelování fondů Evropské unie a jen na oko se zde buduje moderní sportovní centrum, jež je celé postavené ze sádrokartonu.
Kvůli daňovým prázdninám a možnosti nevolnictví se v místní průmyslové zóně nachází ještě několik manufaktur, které ale plánují brzký přesun dále na východ, protože je to zrovna v módě.
Druhé Elektro
Bezpochyby nejúspěšnější firmou průmyslové zóny je firma Druhé Elektro. Jak již název vypovídá jedná se skutečně o výrobky druhořadé kvality. Základem této společnosti je množství zbytečných kancelářským pracovníků, kteří jsou v poměru k poctivému dělnictvu v poměru 2:1. Všichni jsou samozřejmě ve svém oboru zběhlí a svou práci dělají s láskou. V žádném případě se nejedná o protekční děti, milenky a řitní alipinisty, kterým se nechce dělat rukama. Výsadou Chomutovské haly je arograntní vedení, které má dělníky za tupé ovce bez nároku na informace o stavu firmy a ohodnocení za vykonávanou práci zatímco kancelářské děti, kteří se hrdě nazývají projektanty, pouze kopírují staré dokumentace, které většinou nejsou schopny dát dohromady, tak aby zapojení souhlasilo na celou rozvodnu což se i opakuje i osmkrát za sebou při stejném typu výrobku.
Vrcholným úspěchem bylo v roce zaslání rozvodny pro fotovoltaické elektrárny na výstavu Amper, aniž by se vědělo jestli rozvodna bude vubec správně fungovat z hlediska elektromagnetické kompatibility, tedy rušení od střídačů. Následné nedokonalosti se objevily už při prvních kusech u zákazníků když buď hořely kabely, nebo rovnou střídač. Nicméně fotovoltaika vládla světu a protože firma chtěla zbohatnout, připravila rovnou padesát takových rozvoden bez jakéhokoliv podpisu smlouvy se zákazníkem. Pak přišla krutá rána a stát fotovoltaiku zahtrhl a zákazníci nevázání smlouvou o koupi polovinu z těchto rozvoden firmě ponechali pro budoucí použití. Zde platí zákon padajícího hovna a tak všechny problémy které firma má jsou prozměnu dělnictvu předkládány tak byly pracující více motivováni k práci na zakázkách, které se neprodovávají, ale snad firmu zachrání. Nicméně vedení, které má "své jisté" si i přes prázdnou halu sedí na zadečku v kancelářích a těší se až se do práce zase vrátí Jiřinka po nemoci.
Architektura
Centrum Alexandr-Novák-Stadt hyzdí stále některé stavby, jež přežily husitskou rekultivaci, ale naštěstí jich není mnoho.
V dobách rozkvětu ČSSR se totiž v centru začaly budovat moderní a velmi vkusné stavby ve slohu socialistického realismu. Městu zejména imponuje budova tzv. Armabetonu, jež je z propagandistických účelů momentálně neobydlen a funguje jako dominanta města.
Ještě před nedávnem se stavěly na periférii města luxusní bytové jednotky, které byly v rámci tehdejších trendů stylizovány do podob králíkáren pro lidi. V současné době se staví pouze luxusní hotely ve tvaru poskládaných kvádrů a nákupní střediska, jelikož těch není nikdy dost.
Kultura
Kultura v Alexandr-Novák-Stadtu je systematicky budována a zvelebována po vzoru čínské kulturní revoluce. Město za tímto účelem založilo dokonce i společnost, aby mohlo lépe spravovat patřičné tunely.
Sport
Ve městě se podle všech dostupných informací hraje jenom hokej. S vysokým kultem osobnosti se chlubí se svým týmem Primáti Chomutov, jenž se nakonec ubytoval, a sídlí v luxusním pavilonském apartmá v ZOOparku Chomutov, dokonce i s větvemi a lany. Tým vznikl již v pravěku, kdy se jmenovali pouze primáti, či opice. Přídavek Chomutov, získali při vzniku Republiky, kdy si ostatní města v různých státech tvořili svoje týmy. Nikdo ale primáty nechtěl, a Chomutov si nebyl schopen svůj tým obstarat, jelikož se za ně dobří hokejisté styděli hrát, když se poprvé při tvorbě týmů uvažovalo na přejmenování města na Houskov. Jelikož se do teď cítí Primáti Chomutov od té doby ponížení, tak jejich fanoušci slovně či fyzicky napadají fanoušky ostatních týmů. Otázkou je, zdali postoupí konečně Primáti Chomutov z okresního do krajského přeboru, což je v rámci současné pětiletky, hlavním cílem, aby Chomutovské nezdravé sebevědomí bylo alespoň trochu oprávněné. Dokonce tak hlavním že se šetří v Chomutově na všem pro ostatní důležitých věcí a jsou předražené služby, jako např DPCHJ. Po dlouhé době Primáti Chomutov konečně postoupili, a byli dokonce tak dobří, že se dostali do extraligy, což bylo pro Chomutov velmi nevídaným úspěchem, ačkoli v ní už podplácet rozhodčí nešlo, tak se dále nedostali. Z nakradených peněz s kterými již nemohli podplácet rozhodčí se rozhodli že nechají postavit v Chomutově první KFC mezi paneláky, ale stavba i tak není jistá, možná kuli tomu aby se u něj opět nezbortila střecha jako u Chomutovského aquaparku, což je v šetření Chomutova na kvalitách, ve prospěch hokeje, zcela běžné.
V současné době se uvažuje také o vybudování fotbalového týmu, který má konkurovat takovým velikánům, jako je Real Madrid či FC Barcelona. Za tímto účelem byl proto angažován vášnivý rybář a funkcionář Ivan Horník.
Dopravní podnik měst Chomutova a Jirkova
DPCHJ je nástupnickou organizací ČSAD Chomutov. Zkratka ČSAD znamená čekej, snad autobus dorazí, zkratka DPCHJ rovnou značí Di Pěšky Chomutov Jirkov. Jízdní řády DPCHJ jsou tak nesmyslně "propracované" že ani těch pár autobusových a trolejbusových linek na sebe nenavazuje. Problém není v tom, že každý autobus jezdí maximálně jednou za hodinu. Problém je to v tom, že například z Jirkova odjedou všechny autobusové i trolejbusové spoje v rozpětí 5ti minut a pak je již do dalšího intervalu hromadného odjezdu nelze dostat nikam. Vrcholem imbecility je obsluha vlakové zastávky Jirkov zastávka, která je od centra Jirkova vzdálena 20 minut pěšky. Pravda, mnoho to není, ale ve špatném počasí by přeci je člověk jel raději autobusem. Dopravní podnik, který ale linku provozuje jen pro těch pár prodavaček z Kauflandu vedle stojícího, prohlásil: "My s českými dráhami nemáme nic společného!"
A tak nezbývá, než z vlaku i na vlak docházet z centra Jirkova pěšky. Odjezdy z Jirkova jsou totiž tak nesmyslně načasovány, že odjezd většiny hlavních rychlíků směr Praha, Ústí, Plzeň, Karlovy Vary, nezle stihnout a navíc je třeba počítat s tím, že není problém aby se autobus o 10 minut zpozdil. Přestože cesta z autobusové zastávky na vlakovou trvá 30 sekund, je třeba počítat s velkou časovou rezervou na přestup. Opačně to funguje stejně. Autobus raději jede prázdný, než aby počkal 10 minut na rychlíky, ze kterých vystupuje i 50 lidí a raději odjede do Jirkova třeba minutu před příjezdem vlaku v případě rychlíku z Plzně. Taková dlouhá cesta vlakem, po které je člověk zlámaný, se přeci musí rozchodit. Naštěstí téměř do centra Jirkova zajíždí motoráček na v naší republice nejkratší samostatné trati a tak není problém se z centra Chomutova za 8 minut přesunout o polovinu levněji raději vlakem (jedná se o zbytek trati Jirkov - Litvínov), než nacpaným autobusem nebo trolejbusem, o kterém nemáte navíc jistotu, že dorazí do cíle. Trolejbusová trakce byla vybudována před 15ti lety. Bohužel v dnešní době, kdy se objevují první varianty alternativních pohonů, dostalo vedení DPCHJ geniální nápad. Zrušit trolejbusy a začít jezdit na plyn - neobnovitelný zdroj, který stejně za pár let zdraží na neúnosnou cenu. Podobně jako fotovoltaické šílenství v zemi kde téměř nesvítí pravidelně slunce.
Rekreační doprava je kapitolou sama o sobě. Ty dvě ubohé linky na Klínovec a Horu svatého Šebestiána většinou nejezdí, protože mají být z dvaceti míst obsazené a nikdo již nechce riskovat, že plánovaný výlet prosedí doma. Na hřebenech Krušných hor vznikla spousta běžeckých areálů a blízko i je lyžašký areál Klínovec, bohužel je třeba cestovat do okolních měst, pokud člověk auto nemá a zalyžovat si chce, z nichž skibusy jezdí i o dvou lidech ke konci sezony, ale jezdí. Radnice v Chomutově má raději letní sporty, ale na cyklobus samozřejmě taky není radno spoléhat. Díky bohu za České dráhy a rychlík Excelsior a vláček na Vejprty a Moldavu, neboť těmi je pro Chomutovské zajištěna snadná doprava do hor za jejich oblíbenými sporty i třeba jen s jedním přestupem. Škoda, že éru Socialismu nepřežila trať Křimov - Pohraničí a dále do Německa, větev trati na Vejprty, byla by výborně turisticky obsloužila Chomutovskou část Krušných hor, ale na paradoxy jsme již my lidé v Česku zvyklí.
