Seč
| Seč | |
|---|---|
 | |
|
znak | |
| základní data | |
| status: | Městský stát |
| kraj: | Hradubický |
| okres: | Seč |
| historická země: | Česko |
| katastrální výměra: | 36.666km² km² |
| obyvatel: | 1684 |
| zeměpisná šířka: | 49° 50′ 51″ |
| zeměpisná délka: | 15° 39′ 23″ |
| nadmořská výška: | 666 m |
| PSČ: | 538 05 - 538 07 |
| adresa úřadu: | Chrudimská 0, Seč 1 |
| starosta: | VojTech Marcel® Mk2 |
|
Tento článek nemá skoro nic společného s článkem sex. To je dobře, kdyby byly stejné, nebyl by důvod, aby se jmenovaly jinak. |
Město Seč (německy 𝕾𝖊𝖙𝖘𝖈𝖍, anglicky Decapitation, sovětsky Сеч) je malebné město, které se nachází v Hradubickém kraji při hranicích s Vysočínou, uprostřed neprostupných hvozdů Opičích hor, na jehož teritoriu se rozkládá přehrada.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Seč je starobylé město. Bylo založeno již roku 1318 co by rekreační středisko pro účely teambuildingu mistrů popravčích, a sice pod latinským názvem Executio Civitas, které bylo na konci 14. století nejprve poněmčeno na 𝕬𝖚𝖘𝖋𝖚𝖍𝖗𝖛𝖓𝖌𝖘𝖙𝖆𝖉𝖙, poté, co v 19. století amputace hlav byly zakázány, místní, aby se uživili, se museli přeorientovat z kanibalismu na zemědělství, proto i název tohoto velkoměsta se změnil na Seč.
Během První světové války měli sečští značné problémy se Židy z vedlejší vesnice Ohebstein, ale zároveň také se suchem. Proto tehdejší starosta, válečný veterán generál Zkozyspad, přišel s geniálním nápadem zabít dvě mouchy jednou ranou - i poslal žádost samotnému TGM, aby na místě Ohebsteinu byla vybudována přehrada. Ten takový návrh schválil a již roku 1924 započala stavba hráze. Vše probíhalo v utajení, obyvatelům Ohebsteinu bylo vysvětleno, že se jedná o protihlukovou zeď, neboť obyvatelé nedalekého Bojanova byli nechvalně známi tím, že velice hlasitě chrápali. Uprostřed noci roku 1934, kdy už hráz stála, byla osada definitivně zaplavena a spolu s ní i synagoga Izraelsko-palestinského přátelství (reakce na tento čin trvají dodnes), nebo rozsáhlá konopná a maková pole.
Za Druhé světové války, když se Adolf Hitler dozvěděl o osudu ohebsteinských Židů, Seč byla jediným místě v Hitlerovými vojsky pleněné Evropě, která i proto, že je daleko od jakékoliv civilizace, se vůbec o Druhé světové válce nedozvěděla.
Socialismus zato Seč okusila důkladně. Bolševikům se Seč zalíbila natolik, že zde postupně byly vybudované internační tábory politických věznů s maskováním do podoby kempů, založena Ústřední politická škola, kde se kovali bolševici, které dnes máme ve vládě a na úřadech, Mezinárodní koncentrační tábor míru, kde se s úspěchem napravovaly děti zemí celého Druhého světa s chorou buržoazně-kapitalistickou myslí, pionýrský tábor, nebo samoobsluha.
Seč se stala věhlasným moderním socialistickým městem, jehož sláva byla evidentní i daleko za jejími hranicemi, dokonce v roce 1984 vyl vydán Turistický průvodce po satelitech SSSR (Туристический гид по спутниках СССР), kde Seč byla označena větší rudou hvězdou, než samotná Praha, s čímž ovšem měli sovětští turisté značné potíže, protože pro její velikost ji nemohli za boha najít.
9 let poté, co proběhla Velká říjnolistopadová sametová revoluce (VŘSR v2), si sečští přestali nadávat do soudruhů, a jako důkaz pokročilého multikulturalistického smýšlení zde byli v letech 1998 a 1999 internováni ubozí uprchlíci z válečných zón, především slimáci z Kokosova a cikáni z východu Slovenska.
Soužití s nimi bylo přímo ukázkové a na světové úrovni. Štědrým návštěvníkům Seče s pokorou odebírali pro ně určené milodary z kapes, tašek a kabelek, taktéž prokázali, že sečské dívky (a občas i chlapci) školkou i školou povinné jsou opravdu krásné a přitažlivé, tak je, podobně jako obyvatelé Hamelnu, slepě jako krysaře následovali a nabízeli jim cukrátka a lízátka. Byli to velice zruční lidé, tito návštěvníci, s pýchou někteří po nocích chodili okny lidem do bytů a s hrdostí jim ukazovali, že ve své domovině žádné dveře nepotřebují, a že je u nich zvykem, že navštívení se musí podělit o svůj majetek s návštěvou. Tím ale jejich zručnost končila. Z náměstí procesora Česneka Strouhaného na chvíli udělali Rudé náměstí, když předváděli, jak si navzájem pomocí nožů holí břicha.
Městské části[editovat | editovat zdroj]
- Seč
- Proseč
- Prosíčka
- Prosíčička
- Prosíčičička
- Hoješín
- Javorka
- Kraskov
- Počátky
- Přemilov
- Ústupky
- Žďárec
- Leškova Hůrka
Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]
- Seč má jako jediná na světě za starostu kyborga. Jedná se o pacifikovaný armádní model Marcel® Mk2 třídy Bender společnosti VojTech, původně nasazený v Afghanistánu jako ohýbač hlavní afghánských tanků, poté jako stíhač afghánských stíhaček
- Seč má dvě jednotky hasičů, jedny dobrovolné a druhé profesionální, kdy vždy jedna z nich má pohotovost a druhá chlastá, jedna dobrovolně, druhá už profesionálně
- Mezi jarem a podzimem se může pochlubit světovým unikátem - poměr jedoucích a tlačících cyklistů je přesně 1:666
- Nikdy se zcela nezbavila puncu bolševického skanzenu - doposud má ulice Československých pionýrů a Ludvíka Svobody
- Žďárec má na náměstí vedle volného výběhu slepic také unikátní multifunkční hřiště. V létě slouží jako samonivelační fotbalové hřiště (je kapalné, nemusí se ani sekat, ani hrabat), v zimě naopak slouží místním hokejistům
- Seč má 2 náměstí, jedno hlavní, druhé slouží jako vrakoviště. Na hlavním náměstí má 3 přechody pro chodce, na tom pohlavním vraky
- Celou Seč napájí moderní vodní elektrárna o výkonu 3.16MW, která běží 4 hodiny denně
- V údržbě Seče je možné vidět odkaz na Potěmkina. Udržuje se pouze to, co turistovo oko vidí
- Vezdejší kostelní hodiny jsou normálem středoevropského času (SEČ), z něhož je pak odvozen greenwichský čas a de facto i čas celosvětový
Průmysl[editovat | editovat zdroj]
Seč je silně orientovaná na průmysl zpracovatelský. Na zdejší pile se zpracovává dřevo, v místním kravíně dobytek, v čistírně odpadních vod hovna, v domově důchodců důchodci, v sanatoriu povětšinou alkoholici, v Juniorcentru, který založil a na vlastní náklady vedle základní školy vybudoval Klub československých pedofilů, děti.
Protože v Seči mimo letní sezónu tradičně chcípá prasopes a plánovanou výrobnu štěkanátků, která měla původně sídlit pod tehdejším MNV, po Plyši kapitalista nebyl schopen dostavět a uvést v provoz a nedávno dokonce byla srovnána se zemí, odváží se prasopsi do nedalekých Prachovic k finálnímu zpracování cikány.
Osobnosti[editovat | editovat zdroj]
- procesor Česnek Strouhaný - vynálezce lodního závitníku, pomocí nějž chrudimský rodák Pepa Rézl výřezem do kulatiny vynalezl lodní šroub
- Jára Cimrman - dne zde zemřel a byl vedle pochován
- Josef Zbažin - jediný Žid, který přežil zaplavení Ohebsteinu, avšak v toxické vodě zmutoval. Roku 1964 byl ze sečských výsostných vod pro soustavné strašení Cajzlů vyhnán a odstěhoval se kamsi do Moravstánu, údajně poblíž Gottwaldova
