Dlážďany
 |
Dlážďany na google • Tohle je nejlepší článek na téma „Dlážďany“ na celým internetu. |
| Dlážďany Dlesden | |
|---|---|
| |
| poloha | |
| kontinent: | Evropa |
| stát: | Německo |
| region: | |
| rozloha a obyvatelstvo | |
| rozloha: | km² |
| počet obyvatel: | |
| hustota zalidnění: | obyv. / km² |
| správa města | |
| starosta: | |
| sekretářka: | |
Dlážďany (německy Dlesden, anglicky Dlasday) byly hlavním městem Německa od 15. 4. 1934 17:34 až do 16. 4. 1934 8:33 a to v domácím úkolu nedomykavého Helmuta Grotta (27. 7. 1925 – 16. 4. 1934 8:58), který si při plnění zadaného úkolu nedokázal vzpomenout na Bedlín ani na jiné německé město, a proto zvolil snazší cestu utrpení a namísto ponechání prázdného místa v sešitě vepsal do řádků alespoň něco.
Helmut Grott[editovat | editovat zdroj]
Helmut Grott byl světlovlasý sirotek s počtem rodičů rovnajícím se nule. Helmutův otec byl nula na stavbách dálnic. Jeho pozice podávače bílých krajnicových čar z příručního vozíku byla pro Helmuta natolik odtržená od života, že považoval svého otce za mrtvého. Helmutova matka byla dle vlastních slov několik let jednou nohou v hrobě, což Helmutovi stačilo k tomu, aby projevil sám sobě soustrast a zkonstatoval, cpouce se matčinými vdolky, že zůstane již navěky sám.
Helmutův vznik Dlážďan[editovat | editovat zdroj]
Dlážďany se původně měly jmenovat Adolfie, ale tvůrci města v době vzniku zatím netušili, po kom že to chtějí město pojmenovat, pojmenovali ho tedy po místním dlaždičovi Dlážďanovi (německy Dlesmench, ž. Dlesmenchen, anglicky Dlasman, ž. D-lasbitch), který městem slul, jakoby se nechumelilo.
Dlážďanské přemnožení vlků[editovat | editovat zdroj]
V 16. století se kvůli zamrzlé řece dostala do města početná skupina vlků. Led na řece byl tlustý natolik, že nešel prokopnout a hygiena ve městě upadla na úroveň jeskynních lidí. V tu dobu nebylo vzácností potkat člověka s rukou umístěnou v zadních partiích kalhot i těla. Dějiny tvořily se při vnitrohýžďovém drbu.
Martin Futher[editovat | editovat zdroj]
Světoznámý reformátor zablešené křesťanské církve, který sepsal svých 95 reformních požadavků vůči církvi a přibil je kladivem a hřebíkem na luthra dlážďanské katedrály. Kvůli tomu musí svět tolerovat další odnož náboženské zabedněnosti – protitestanství.
Dlážďanské vynálezy[editovat | editovat zdroj]
Dlážďany daly, sice neochotně, ale přeci, světu několik zásadních vynálezů.
Kvadratura kruhu[editovat | editovat zdroj]
V 17. století si Karl Drek hrál za Dlážďanami ve skalách, když tu se propadl do jeskyně. V ní objevil pravěké kolo. Postupným valením na dvorek svého domova docílil toho, že si kolo vymlátilo o dlažbu čtyři hrany a zkvadraturovatělo. Drek byl zbit archeologem Pacholkem a zároveň chválen fyzikem Demenchemenemem.
Láska[editovat | editovat zdroj]
Stejně jako ostatní národy i města světa tvrdili Dlážďané, že vynalezli lásku. Láska je podle nich chemická sloučenina toužebníku, prcíku, mrdanu, svatbíku, pivíku, tvrdé vody a rozvodíku. Zvláštností je, že naprostá většina zbylého světa do této sloučeniny přidává hojně i orgasmon. Dlážďané ovšem tvrdí, že se tato sloučenina už zbytečně moc přibližuje sloučenině tvrdé práce, což oni by prý neradi směšovali.
Prezervativ[editovat | editovat zdroj]
Frederic Scherlet, promovaný fyzik, se snažil vynalézt levnou výrobnu čistého vzduchu roku 1913 tím, že do zkumavek s čistým kyslíkem onanoval a zkoumal, zda se tak podaří čistý vzduch rozmnožit. V ostudný pátek 31. 4. 1913 pokus prováděl do zkumavky typu A43 ovšem s tím, že jeho penis byl velikosti A44, což mělo za následek, že zkumavku nemohl z penisu sundat. Všimla si toho asistentka Lieblischenová a po kratším uvažování došla až k vynálezu prezervativu. Později Lieblischenové postavili v Bedlínském ženském institutu sochu. Týden nato se objevilo několik vkusně instalovaných plivátek ve tvaru Scherleta v Bedlínském mužském institutu. Bedlínský dětský institut k tématu mlčel a mlčí dodnes. Ovšem Bedlínská státní filharmonie v tu dobu, jako na potvoru, uvedla ve svém repertoáru Vivaldiho Čtvero ručních obručí.
Vyhodnocení Helmutovy práce, smrt Helmuta a objevení práce aktivními necyklopedisty[editovat | editovat zdroj]
V osm hodin a deset minut ráno 16. 4. 1934 položil Helmut svůj sešit na katedru učitele. Byla hodina německého jazyka. Učitel si zběžně prolistoval odevzdané práce a podíval se na žactvo. Na programu dne byly čtyři slovesné pády. Po hodině si Helmut vybalil rohlík od své dávno mrtvé matky, zakousl se, a aniž by jedinkrát skousnul, polknul. Rohlík se mu ovšem zadrhl o krční obratel a zadusil ho. Helmutovo stvoření Dlážďan by upadlo v zapomnění nebýt Vědeckého týmu Necyklopedie, který Helmutovu práci našel při partizánském vztyčování Berlínské zdi roku 1998 na nedalekém smetišti, kde se necyklopedističtí vědci pídili po výslužce. Jak se Helmutův sešit dostal do německé metropole, je stále předmětem zkoumání. Převažuje ovšem mínění, že se sešit přilípnul k pásovému tanku Sergej při osvobozování Rudou armádou v roce 1945. Kverulantská část vědeckého týmu ovšem tvrdí, že se nepřichytila k pásovému tanku Rudé armády, ale k pásovému oparu vojína Podkalajzina.
