Sedlčany
| Sedlčany | |
|---|---|
 | |
|
znak | |
| základní data | |
| status: | město |
| kraj: | Středočeský |
| okres: | Příbram |
| historická země: | Čechy |
| katastrální výměra: | {{{výměra}}} km² |
| obyvatel: | {{{obyvatelé}}} |
| nadmořská výška: | |
| PSČ: | 264 01 |
| adresa úřadu: | Městský úřad Sedlčany no v Sedlčanech přece! |
| starosta: | Svatá Starosta |
Sedlčany (německy Seltschan, místně Selčany) leží v jihovýchodní části okresu Příbram, ve středním Povltaví, 6 kilometrů od mexxické hranice, ve věky vykotlané Sedlčanské kotlině, zrovna na soutoku Mastníku a potoka Sedleckého, v blízkosti Slapského jezera. Na tak akorát přiměřeně velkém území tu žije zde tak akorát přiměřené množství obyvatel a sídlí v nich obecní úřad, který snad i vykonává státní správu.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Samozřejmě i Sedlčany nějakou tu historii mají.
První alespoň trochu čitelná písemná zmínka pochází již z roku 1294. To už byly střediskem Středního Povltaví. Tehdejší trhová ves patřila z počátku 14. století Rožmberkům, kterým tím pádem patřily i místní zlaté doly. Jenomže za vlády Karla IV. je Rožmberci museli vrátit královské komoře, když jim bylo vyhrožováno pěknou sodomou, kdyby to jako nevrátili.
V 15. století město (teda už ne vesnice) získalo mnoho privilegií a do městského znaku si mohli vetknout rožmberskou pětilistou růži. Jenomže už tenkrát bujelo vyspělé tunelování, takže od roku 1469 bylo město zástavou pánů Popelů z Lobkovic. Popelem město kupodivu nelehlo a tak jeho historie mohla utěšeně pokračovat.
Kšeftaření ovšem bujelo dál, a tak v roce 1580 město získal od Rožmberků výměnou za oboru a tvrz Nový Leptáč známý stavitel rybníků a drsný regent Jakub Krčín z Jelčan a nyní už i Sedlčan, kterýžto se začal chovat prudce tržně. Jen co se usadil, začal vybírat od projíždějících kupců vysoké mýtné, ještě vyšší než ve Vysokém Mýtě. Kvůli tomu se začali kupci městu i jeho hospodám vyhýbat, což způsobilo spor Krčína s měšťany. Měšťanům se Krčín pomstil tím, že jim upřel právo várečné, takže hospody zůstaly nejen bez hostů, ale i na suchu (teda jako bez piva). V roce 1582 navíc odňal městské radě právo samostatně rozhodovat o přijímání poddaných za obyvatele města, takže museli začít pracovat i ti, co si dosud díky přílivu imigrantů váleli koule. Prostě hrůza...
Protože Krčín zemřel bez mužských potomků, vrátily se Sedlčany do majetku Rožmberků. Petr Vok z Rožmberka však poněkud vytunelované Sedlčany převedl na Zdeňka Popela z Lobkowič, aby zámázl nějaké dřívější dluhy. Sedlčansko tímto bylo připojeno k panství Vysoký Chlumec. Lobkovičové pak město, stejně jako velkou část okolního kraje, drželi tak dlouho, dokud jim svalstvo pažní od toho držení neumdlelo dočista dočista.
V 19. století význam Sedlčan nadále vzrůstal, výrazným impulsem k jeho rozvoji bylo vybudování železnice Olbramovice – Sedlčany v roce 1894. Do Sedlčan tímto vtrhnul i průmysl.
Doba mythické První republiky[editovat | editovat zdroj]
Ve městě Sedlčany (2499 obyvatel) tak byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[1]
- Instituce a průmysl: poštovní úřad, telefonní úřad, telegrafní úřad, okresní úřad, okresní soud, důchodkový kontrolní úřad, berní správa, berní úřad, okresní četnické velitelství, 2 katolické kostely, synagoga, hospodářská škola odborná, Okresní museum, obchodní grémium, společenstvo kovářů, krejčí, mlynářů, obuvníků, řezníků a stavebních živností, sbor dobrovolných hasičů, 2 cihelny, 2 hospodářská družstva, 4 mlýny, továrna na hospodářské stroje
- Služby (výběr): 3 lékaři, 2 zvěrolékaři, 2 advokáti, notář, bio invalidů, fotoateliér, 2 geometři, 3 hodináři, 13 hostinců, 2 hotely (Kracík, U lva), hudební škola, knihtiskárna, lékárna U bílého lva, puškař, Městská spořitelna v Sedlčanech, Okresní záložna hospodářská v Sedlčanech, Živnostenská záložna v Sedlčanech, stavební družstvo, 2 zahradnictví.
Úpění pod botou nacistickou[editovat | editovat zdroj]
(1939: země česká, Oberlandrat Tábor, politický i soudní okres Sedlčany[2])
Za druhé světové války německá okupační správa zřídila na Benešovsku Výcvikový prostor Waffen-SS, a přistoupila proto k vysídlení Sedlčanska, Sedlecka, Prčicka i Voticka. 8. května 1943 byla v Sedlčanech zřízena pobočka přesídlovací kanceláře, která zajišťovala vystěhování obyvatel města do 1. srpna 1943, takže to vysídlení šlo docela fofrem.
V době staré dobré totality[editovat | editovat zdroj]
Po roce 1945 tu začaly vznikat velké průmyslové závody: Sedlčanské strojírny, Povltavské mlékárny (vyrábějící krásně plesnivý sýr Hermelín), později BIOS, nožířské výrobní družstvo KDS, medvídkovnu Hamiro a hafo dalšího. Prostě s radostnou plísní na rtech grog za grogem jsme i v Sedlčanech kráčeli neochvějně dál... ano, až tam.
Rozvíjení svinutého kapitalismu[editovat | editovat zdroj]
Po nejsametovějším listopadu 1989 nastoupila nekompromisní privatizace. Samozřejmě došlo k privatizaci velkých průmyslových podniků (Stros – stavební stroje a KDS – nože, nůžky), ale zrodily se i nové soukromé firmy, prostě rozquět města i jeho předměstí, ale došlo také k částečnému úbytku obyvatel způsobenému hlavně nepříznivým přirozeným demografickým vývojem, prostě Sedlčanští jsou nějak líní souložit.
Místní části[editovat | editovat zdroj]
Referencie[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 1526. (česky a německy)
- ↑ Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
