Milovice
„Nemá cenu sem jezdit. Nic tu není.“
- Zbloudilý návštěvník u zavřené hospody
„Vy jste z Milovic? Tam jsou všude miny že?“
- Důchodkyně z Prahy, tázající se místního mladíka
„Nebojte, babí. Tu mina minu mine, jémine“
- Zbloudilý místní mladík
Milovice (německy Milowitz) je obec (dneska už město) v okrese Nymburáckém. Ale blíž to z Milovic mají do Lysé nad Labem, zrovna tak co by lehkým kulometem dostřelil.
| Milovice | |
|---|---|
 | |
|
znak | |
| základní data | |
| status: | město |
| kraj: | Středočeský |
| okres: | Nymburácko |
| historická země: | Čechy |
| katastrální výměra: | {{{výměra}}} km² |
| obyvatel: | {{{obyvatelé}}} |
| nadmořská výška: | |
| PSČ: | 289 24 |
| adresa úřadu: | Milovice - Mladá |
| starosta: | Milostnice Stará |
Historie[editovat | editovat zdroj]
Milovice kdysi byly zajisté nějak a někým založeny. První písemná zmínka o tomto fláku země je z roku 1396 v souvislosti s pozůstalostí po Pavlíně Šperkové (manželce Špercka von Sternburg), nejspíš se tu jednalo o nějaký šmuk. Na území Milovic taky stávalo ve 14. století zemanské sídlo vladyky Holomka, o kterém se ví jen to, že to byl taky pěkný holomek a bydlel v baráku, co se jmenoval „Villa Milewicz“.
Moc víc z historie známo není, anobrž všechno tu převálcovali vojáci, nejspíš včetně historických pramenů. Jen ve století dvacátém tu placírovala vojska rakouskouherská, československá, německá, opět československá, sovětská, zas československá, pak už jen česká.
Vojenské prostory v současnosti[editovat | editovat zdroj]
V dalším (21.)století někdejšími tankodromy dusají stáda zdivočelých zubrů i koní. Dravci tu jsou taky; kromě obligátních rysů veleostrovidných byl zaznamenán i výskyt šakala obecného a pumy letecké.
Hospodářský rozvoj Milovic v době prvorepublikánské[editovat | editovat zdroj]
V Milovicích se odjakmrtva nacházel vojenský prostor, specielně se rozbujel ve staré městské části Mladá, ouředně pak bylť on zřízený za Rakousko-Uherska roku 1904. To časem vedlo k nebývalému rozquětu celého města, takže v samotné obci Milovice měli poštovní úřad, telegrafní úřad, telefonní úřad, byla tam četnická stanice, balónová rota, katoličeskyj kostel, sbor dobrovolných hasičů.
V Milovicích byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody: ambulantní zubní lékař, bio Invalidů, cihelna, 3 cukráři, dodavatel výpočetní techniky, fotoateliér, 5 holičů, 4 hostince, 3 hotely (Malý, Na střelecké baště, U modré hvězdy), kapelník, klempíř, kolář, 2 pánské konfekce, 2 kováři, 4 krejčí, výroba likérů, výroba margarinu, 5 nevěstinců pro potřeby vojska, obchod s obuví Baťa, 4 obuvníci nebaťáčtí, 2 pekaři, 2 pily, povoznictví, porodní asistentka, preparátor mršin a jejich vycpávač, 8 rolníků, pokoutní výrobce rozhlasových přijimačů, 4 řezníci, 7 obchodů se smíšeným zbožím, výroba sodové vody, spořitelní a záložní spolek v Milovicích, 2 obchody se střižním zbožím, švadlena, 4 trafiky, 2 truhláři, 2 vinárny a vojenský velkostatek.
Ekologický dopad dlouhodobého vojenského provozu v prostoru Milovic[editovat | editovat zdroj]
Dlouhodobá militarisace Milovic a příslušných vojenských prostorů vedla ke vzniku nových, dříve a jinde neznámých druhů, adaptovaných na vojenské prostředí. Příkladem adaptace hmyzu budiž Chrobák Ozbrojený (Odonteus armiger), zvláštní brouk s nápadným nosorožčím rohem na hlavě, který žije skrytě v dutinách plodnic podzemních hub. Na svou obranu je vybaven precisním miniaturním samopalem vzor 25 (0,9mm Parabellum) a dokonalou funkční zmenšeninou RPG-7 (ручной противотанковый гранатомёт) ráže 4mm.
Závěr[editovat | editovat zdroj]
I ten byl nalezen, zašlapaný v bahně cvičiště, patřil ke karabině Mannlicher vzor 1895.
