Krnov

Krnov (latinsky Cernovium absurdum, krnovsky Prdel světa) je město ve Slezsku v okrese Brutál (krnovsky Brutalew) u hranic s Pšonskem (Polonuw), jehož název pochází od keltského kmene Kernů, kteří zde žili od roku 666 př. n. l. až do roku 1669, kdy byli vyhnáni kmenem Cigcigů.

Vůdcem a šamanem kmene byl Řehoř Kern z Kernova, narozený roku 699 př. n. l.. Již od útlého věku mu bylo předurčeno stát se prvním vládcem kmene Kern, založeného jeho otcem. Otec však zmizel těsně před Řehořovým narozením při nenápadném výletu pro mléko a už se nikdy nevrátil – kroniky tuto záhadu nijak nevysvětlují.

Roku 640 př. n. l. se objevil kmen Cigcig, který usiloval o vyhnání Kernů z jejich území. Po roce 639 př. n. l. začaly nepřetržité konflikty mezi oběma kmeny, jež byly místy přerušovány pouze z důvodu nečekaných pivních opojení, vzájemného nadávání a občasného házení bramborami.

Chcete-li se pobavit, a ne se jen dozvídat nové užitečné věci, podívejte se na heslo Krnov na české Wikipedii.

Historie

Po vyhnání Cigcigů se Krnov začal vyvíjet do podoby, kterou dnes všichni známe – tedy chaotické, hlučné a mírně nasrané město, kde každý druhý člověk nadává a hází po sobě brambory. Řehoř Kern z Kernova se stal legendou – nejen jako vůdce kmene, ale hlavně jako chlápek, který vymyslel první městské slavnosti, kde se pilo, nadávalo a občas i někomu posral den tím, že mu převrátil sud s pivem na hlavu.

Ve středověku se Krnov stal místem, kde se vyučovalo tajné umění přežít pití a sousedy, kteří jsou prostě hnusní a otravní. Historie zaznamenává nespočet epických bitek o hospody, kdy se házely sudy, brambory a někdy i vlastní boty.

V 18. století město čelilo pokusům o vyvraždění, což by se skoro povedlo, kdyby nebylo kombinace šťastných náhod, velkých kocovin a nečekaného vítězství opilých šamanů. Kmen Kernů přežil a dokonce obnovil svůj jazyk, který dnes používá kolem 6 tisíc lidí, hlavně proto, aby mohli nadávat složitě a kultivovaně: „Ty zasraná Cigcigovo svině!“

Po Keltech tu zůstal recept na hnědočerný nápoj Kawall, který v roce 1960 dostal bublinky a nový název Kofola. Dodnes slouží jako zázračný elixír, který dává obyvatelům sílu přežít sračky, co se dějí ve městě každý den.

V 19. a 20. století se Krnov proslavil tím, že nikdo pořádně nevěděl, kdo je starosta, zato každý věděl, kde se nejlépe pije, hází brambory po nepřátelích a dává zasrané rady cizím turistům, aby měli taky trochu srandy. Tradice epických bitek o sudy piva přežila dodnes, zejména při festivalu Brutalewský chaos, kde se nic neřeší, všichni nadávají a dějiny se píší pivem a blbostí.

Současnost

Krnov je dnes město plné absurdních situací a bizarních tradic. Před supermarketem Albert, zejména v nočních hodinách, se pravidelně objevují potomci kmene Cigcig, kteří se občas zapojí do bitek a hádek, na něž musí být přivolána městská policie.

Kousek od Albertu, na autobusovém nádraží, se též shromažďují bezdomovci a potomci Cigcigů, což opět často vyústí v epické konflikty, na které policie nemá dost kávy ani trpělivosti.

Krnov je tedy město, kde bizarnost teče proudem – a to doslova i díky místním legendám.

Kromě toho se v Krnově produkuje Kofola, což je nápoj, který dává obyvatelům sílu přežít chaos, hádky a bramborové bitky, aniž by je totálně vyřadil ze hry.

Město se také pyšní prestižním gymnáziem, které je známé tím, že vychovává budoucí elitu, jež si zároveň musí osvojit umění přežít nečekané rvačky, absurditu a bizarní místní tradice.

Krnov je prostě město, kde nic nedává smysl, ale všechno funguje, a kde každý den přináší nové epické příběhy pro budoucí kroniky, když se někdo nahodí na kávu, pivo nebo Kofolu.

Doprava – hardcore survival

Krnovská železniční doprava je známá tím, že je víc stresující než rvačka potomků Cigcigů před Albertem. V noci můžeš stát na nádraží, v tmě, zmatený a hladový, čekat na vlak, zatímco se modlíš, že koleje nejsou rozebrané kvůli rychlé rotě, co je opravuje naslepo. Pokud vlak dorazí, gratuluju – přežil jsi Krnovský level hardcore.

A auta? Každá ulice je buď slepá, nebo plná blbců, krav, odpadků a místních idiotů, co si myslí, že značka STOP je jen doporučení pro slabochy.

Památky a bizarnosti

• Radnice – místo, kde se rozhoduje, kdo dnes přežije bitku o pivo a kdo dostane bramborou přes držku.
• Kostel sv. Martina – ideální útočiště před potomky Cigcigu a jejich nočními rvačkami.
• Rozhledna Cvilín – z ní vidíš všechny a můžeš plánovat strategické úniky před potomky Cigcigů.
• Zřícenina hradu Šelenburk – místo, kde se můžeš cítit jako středověký rytíř, pokud přežiješ bitku o sud piva a opilého šamana.

Prestižní gymnázium – elitní přežití

Krnovské gymnázium není jen škola. Je to elitní jednotka přežití, kde se studenti učí:

1. Strategické vyhýbání se Cigcigovcům před Albertem.
2. Taktiku přežití epických rvaček o sudy piva.
3. Noční čekání na vlak bez toho, aby tě rychlá rota odrovnala za koleje.
4. Správné pití Kofoly, aby jsi přežil další hodinu Krnova.
5. Sarkasmus a ironii, protože bez toho se tu nedá žít.

Studenti gymnázia jsou ve městě respektovaní a zároveň mírně děsiví, protože dokážou analyzovat chaos, přežít bordel a ještě si udělat srandu z každého idiota, co se odváží vstoupit do města.

Závěr

Krnov je město, kde nic nedává smysl, všechno je chaos a bordel, ale právě proto je tu sranda, adrenalín a povinná Kofola. Pokud chceš epický zážitek přežití, stojíš před Albertem, čekáš ve tmě na vlak, modlíš se, aby koleje byly opravené, a přitom se učíš od elitních gymnazistů, Krnov je tvůj rajón.