Moskva

Moskva Москва
znak vlajka
poloha
kontinent:	Evropa
stát:	Sovětský svaz
region:	moskevský
rozloha a obyvatelstvo
rozloha:	kam od Ostankina až oko dohlédne - moc km²
počet obyvatel:	92289210 (moc)
hustota zalidnění:	(taky moc) obyv. / km²
správa města
starosta:	Jurij Lužkov
sekretářka:	Naděžda Konstantinhovna Lavočkinová

Za války

Vnimánie, vnimánie. Hovoří Moskva, говорит Москва. Tato krásná slova, jenž jsme poslouchali přitisknuti k rozhlasu, nám vlévala do žil naději. V oněch krušných horách, kdy naše vlast, protektorát Čechy a Morava, byla okupována Hitlerovským Německem.

Dobře si pamatuju, jak nám tatínek říkal, že nesmíme nikomu povědět, jakou stanici posloucháme. Hrozil by mu okamžitý trest smrti. Hovoří Moskva. Ta dvě slova jsme milovali, stejně jako sovětského hlasatele. Skrze něj jsme milovali i našeho druhého otce, Stalina. Pamatuju si na ten den, kdy rádio hlásilo: Jihozápadní a Donský front s pěti pěšími a dvěma tankovými armádami udeřily u Stalingradu na německé postavení a obklíčily Paulusovu 6. armádu. Tatínek vstal, objal nás, otevřel poslední láhev slivovice, kterou schovával jako oko v hlavě, a řekl nám: „Děti, zapamatujte si tento den“.

My jsme si ten den zapamatovali, ale ne kvůli Stalingradu. Mladší bratr Jirka se totiž ve škole chlubil, že si usral a že posloucháme Moskvu. Večer přišli nějací pánové v kožených kabátech a tatínka odvedli. Za tři dny nám listonoš Kozumplík přinesl dopis, že je tatínek mrtvý.

Po válce

Válka skončila. Sovětské tanky osvobodily Prahu, a bylo nám všem dobře. Vzpomněl jsem si na tatínka, jak říkával: „V Čechách bude dobře, až se kozácký kůň napije z Vltavy“. Tatínek ještě dodával: „Chlapci, musíte se dobře učit, abyste nemuseli pracovat“. Učil jsem se tak dobře, že jsem byl nejlepší na škole. Pak za mnou přišli nějací pánové v baloňácích, že když vstoupím do strany, mohu studovat v Moskvě. A tak jsem studoval na Lomonosovově univerzitě, obor Marxismus-Leninismus. Byla to hračka. Jen samé fráze.

Zpátky doma

Dostal jsem dobré zaměstnání, jako 3. náčelník první správy státní bezpečnosti v Praze. Rychle jsem stoupal nahoru. Byla to zajímavá práce. Sledovali jsme mnoho nebezpečných lidí, ale i pár trapných figurek, jako Václav Havel. Dalo nám to spoustu práce. Naštěstí bylo v naší zemi mnoho lidí, kteří nám sami přinášeli informace o svých přátelích a sousedech. To nám moc pomáhalo, my jsme jim taky pomáhali. Často jsem taky jezdil do Moskvy, na porady se sovětskými soudruhy.

Opět v Moskvě

Byl jsem jmenován šéfem naší rezidentury v SSSR. Cizí rozvědky nám začaly zatápět. Nejhorší ze všech, byl izraelský Mossad. Ti kluci pejzatí jsou snad ďábli. Už to nebylo jak dřív. Co odešel na pravdu Leninovu Brežněv, generální tajemníci měli krátkou životnost. Potom přišlo neštěstí, jménem Gorbačov. Co ten vyváděl, nad tím zůstával rozum stát. Hned jsem volal Jakešovi a Husákovi, aby se připravili na změny. Jenže oni to nezvládli.

Po takzvané Sametové revoluci jsem raději zůstal v Moskvě. Břídilové Gorbačov s Jelcinem to přivedli na pokraj záhuby, Putin to však časem dá do pořádku. Teď už jsem dávno v důchodu, chodím po své milované Moskvě, krmím veverky a kuláscy. Věřím, že moje děti se jednou toho komunismu dožijí.