Třebíč
Tento článek je potřeba pěkně dojebat a upravit.
Potřebné úpravy: přidat smysluplný obsah, obrázky a humor
Tento článek nemá nic společného s článkem Třeboň.
To je dobře, můžeš založit nejmíň další čtyři nepodobné a vzájemně je rozdělit.
| Třebíč | |
|---|---|
|
| |
| základní data | |
| status: | |
| kraj: | Západomoravský (podle Českopedie Vysočina) |
| okres: | |
| historická země: | Moravstán |
| katastrální výměra: | km² |
| obyvatel: | ano |
| nadmořská výška: | |
| PSČ: | |
| adresa úřadu: | |
| starosta: | |
„Tak šlapu ku Třebíči, no je to... prostě těžký“
Třebíč, anglicky Trebitch, německy Dreihuren, je město na lihovýchodě Horácka.
Historie[editovat | editovat zdroj]
První zmínky o obci nalezneme již v temném středověku, kdy nebylo mluno a lid musel žít jen přes den. Podle dochovaných pramenů se na místě nenacházelo nic, kromě lišek, které tam dávaly dobrou noc. Mýtickým zakladatelem je jakýsi Třebec, který si zde uzurpoval les a postavil opevněný dvorec[1] na kopci Horka[2]. Třebec si zde postavil dům, ale chodili mu tam lidi a tak se osada postupně rozrostla.
Okolo roku 1101 po Kristu dorazili do oblasti žebraví mniši, kteří si zde postavili klášter a totálně zničili tolik obdivované panorama. Místní najednou museli chodit každou neděli do kostela a poslouchat církevní odrhovačky, čímž se notně zvedla kultura. Status vesnice byl dlouhodobě neudržitelný a tak se z Třebíče stalo roku 1277 město. Karel IV. městu v roce 1335 povolil postavení hradeb a různé výhody, což Matyáše Korvína tak naštvalo, že jej roku 1468 dobyl, zplundroval a zlikvidoval pod chabou záminkou bojem s Jiřím z Poděbrad.
O pár let později ovšem přišla do módy recyklace stavebního materiálu a místní si postupně postavili město nové. Vždy, když místní naznali, že vývoj obce je příliš překotný a není v tom žádný řád a smysl, zapálili jej a prokázali tím, že je někdy lepší začít zcela znova. Tradice se udržela až do počátku 19. století, kdy byla inovována implementací povodní. Poté se konečně povedlo postavit náměstí, které nedělá ostudu a i když není rovné jako Václavský Václavák, ale tak trochu spíš jako banán, vypadá dobře na pohlednicích.
Ještě v nedávné historii se město jmenovalo Třepíč a z místních obyvatel není možné tento název vymlátit. Podle doložených kronik jméno dostalo podle epidemie kvasinkové infekce, kterou do kraje přinesla švédská vojska při tažení na Brno a místní ženy je vítaly s otevřenou náručí. I proto je Třebíč ženského rodu, což mate zejména Pražáky. A místní, kteří dost často o městu mluví jako o „tom Třebíči“, což zase vytáčí češtinářky.
| Chcete-li se pobavit, a ne se jen dozvídat nové užitečné věci, podívejte se na heslo Třebíč na české Wikipedii. |  |
Doprava[editovat | editovat zdroj]
Třebíč je dopravní uzel, což je to nejhezčí, co lze s klidným svědomím o obci říci. Vede tudy silnice první třídy do Brna a Budějc. Na škále Budvar - Starobrno je místní Podklášterní pivovar tak zhruba uprostřed. Aby bylo možno ochutnat i jiné patoky, místní na vlastní náklady v akci Z postavili železniční trať. Ta vede nejen do moravstánské metropole a Potna, ale i do Budějc a dále do Zplzně. Alternativní trasa vede do Jihlavy, ale kdo by chtěl jet do Jihlavy.
Pro obyvatele, kteří se bojí železného oře místní vyrobili paralelní stezky a dokonce i obchvat, který je umně a prakticky zhotoven z potěmkinia a umožňuje se obci kompletně vyhnout. Vzhledem k přítomnosti gangu, který láme klíče od aut, je to prozíravé. Slavnou obětí je Wabi Daněk.
Průmysl[editovat | editovat zdroj]
V Třebíči se vyrábí ZONky, na které si nepůjčíte, jedna z nich je obohacována modrým pramenem z Kameňákova.
Památky[editovat | editovat zdroj]
- Židovské město, kde nežije ani jeden Žid
- Červená Hospoda, obdoba Červeného Auta v Anglii
Rodáci[editovat | editovat zdroj]
- Miroslav Donutil - komik pracující jako brněnský patriot
- Jakub Deml - spisovatel a básník, kemoš Václava Jebavého
- Jan Evangelista
PurkyněSedlák - kněz
