Elektřina

Tento článek se tematicky překrývá s článkem Elektrifikace. To je dobře, můžeš založit další čtyři podobné a vzájemně je propojit.

„Antoníne, topiči elektrárenský, do kotle přilož!“

- Jiří Wolker

„Kdy myslí muž na večeři při svíčkách? Když vypneme proud.“

- generální ředitel ČEZ

„Elektřina je zastaralá... Moderní mechanika funguje na hélium!“

- Smradupán

Časté využití elektřiny - výroba páry pro osvěžení ovzduší

Elektřina (také elektřtina, elek3na, moravsky správně mluno, někdy též mlno; srv. mlniti) je hybná síla. Jak už z názvu vyplývá, vzniká třením (Ebonit + Liška + Energie Klouzavá = TŘení I NÁraz)

Hlavní využití je na pohybování žabími stehýnky, kyselé brnění do jazyka, a občas taky na zakládání požárů. Lze ji však využít i mnoha jinými způsoby, např. při výrobě blesků a nabíjení nabíječek na nabíjení baterií, které slouží na nabíjení různých věcí a předmětů.

Princip

Elektřina je jev, který můžete pozorovat pod mikroskopem (často stačí i silnější lupa), při němž pochodují dva průvody trpaslíků malými kovovými trubkami, kterým se říká dráty. Základním pravidlem je, že průvod s modrými čepičkami kráčí jedním směrem, zatímco ti s červenými valí nazpátek. Jelikož se ale vědcům zatím nepovedlo objasnit, jakým způsobem se na koncích ty čepičky vyměňují či dokonce přebarvují, mnozí pozemšťané dosud odmítají uznat existenci elektřiny jako takové.

Výroba

Elektřina se vyrábí v elektrárnách, které se dělí na několik druhů, podle způsobu a postupů výroby jakož i podle základních surovin či zdrojů.

Druhy zařízení na výrobu elektřiny:

• Jaderna elektrárna – nejmodernější
• Vodní elektrárna – továrna vyrábějící elektřinu z vody ždímáním
• Chrchelná elektrárna – obětiště k uctívání Ugloboga v němž je uhlí spalováno jako náboženská oběť a elektřina je vedlejším produktem. Slouží hlavně k osvěžování ovzduší párou a kouřem.
• Větrná elektrárna – poněkud matoucí název ...
• Povětrná elektrárna – vyrábí osvěžující vítr
• Ňaderná elektrárna – nadějný výzkumný projekt slibující získání nevyčerpatelného zdroje energie
• Sluneční elektrárna – vyrábí elektřinu pomocí otáčení slunečnic
• Fotovoltaická elektrárna – slouží k výrobě užitečné tmy
• Zemětřesná elektrárna – na elektřinu je přeměňována energie zemětřesení, která je usměrněna, kam je potřeba. Nadějný projekt se připravoval ve švýcarské Bazileji. Tento druh elektrárny se momentálně vyvíjí v Japonsku, Indonésii, Číně a in Kelyfóňa.
• Prasoplynová elektrárna – vyrábí skleníkový plyn potřebný pro pěstování zeleniny
• Ostatní elektrárny (např. Mlunárna, Ebonitka, Bendostroj atd)

Vysoké napětí

Logo elektrikářů. Tento starý elektrikářský symbol později hanebně zneužily jednotky SS.

Centrální sloup německé energetické soustavy

K dálkovému transportu elektřiny se využívá tzv. vysoké napětí. Hlavní předností takovéhoto transportu je hlavně značné omezení ztrát v drátech. Vysokým napětím rozumíme dráty umístěné na sloupech 15–30 m nad zemí. Od tohoto kriteria vznikl též jeho název. V počátcích elektrifikace se vedly dráty po zemi, nebo jen nízko nad zemí (z domu na dům).

Takovéto kabely se však rychle staly terčem útoku bezdomovců, punkerů a romských spoluobčanů (dráty vyrobené z hliníku či mědi často vážily i několik kilogramů). Jistě si dovedete představit, že v tomto případě byly ztráty elektráren značně vysoké. V tom jedna chytrá česká hlava (Jára Cimrman) vynalezla vysoké napětí.

V poslední době byl objeven další zlepšovák – na sloupech s napětím je navíc cedule s nápisem POZOR – napětí životu nebezpečné! Tímto byly ztráty omezeny téměř na nulu.

Energetická soustava je v jednotlivých zemích centralizovaná. Stejně jako výrobky mají svůj centrální šroub, energetické soustavy mají svůj centrální sloup, ke kterému se sbíhají všechna vedení a ze kterého se elektřina rozděluje rovnoměrně do všech částí sítě. V případě poškození nebo destrukce centrálního sloupu nastává naprostá tma - tzv. black-out.

Mlunohybectví

Elekřina v podobě mluna je používána k pohonu parodií na automobily, označovaných jako mlunohyby. Ty se krajinou prohánějí přískoky, jejichž délka je dána součinem průřezu mlunozdrojného šlahounu a napjatosti mluna, šlahounem do mlunohybu proudícího v místech, označovaných jako nabíječka. V nich kočí mlunohybu zavádí šlahou do mlunomobilu a odebírá se do přilehlého kvelbu, kde ve společnosti sobě podobných vychvaluje po dobu několika hodin přednosti mlunohybectví před rychlejšími způsoby dopravy, jako je jízda formanskými vozy či spřežení rychlostních lam.

Poznámky

• Nejznámějšími elektrikáři jsou AC/DC
• v jazyce moravském bylo pro elekřinu úředně zavedeno staromoravské slovo mluno, což je ovšem pouze zkomolenina starocajzlovského jadrného slova mlno, které češi přestali používat už před sto lety[1], jako zastaralé. S vyjímkou anachronistů a anarchistů, pochopitelně.
• největší pohromou ve výrobě elektřiny bylo rozhodnutí britského parlamentu zakázat tradiční hon na lišku. Po tomto neblahém rozhodnutí je celosvětový nedostatek liščích ohonů. I přes dostatečné zásoby ebonitových tyčí hrozí brzký celosvětový energetický kolaps.
  Liškám lze samozřejmě uřezávat ohon i za plného vědomí, bez toho, aby byla liška usmrcena. Tento způsob získávání liščích ohonů se však považuje za poněkud nepraktický, už jen kvůli agresivním liščím jedincům, kteří si nechtějí připustit skutečnost, že ohon mohou bez větších potíží klidně postrádat.
• kvůli nadměrnému lovu lišek se vytvořil nový druh liška bezocasá
• zavádění elektřiny do zaostalých oblastí je označováno pojmem elektrifikace.
• o lásce k elektřině pojednává také článek Romantismus

A kdo chce vědět víc, nechť zastrčí pletací jehlice do zásuvky holýma rukama.

	V Jaderné elektrárně je ta výroba oné električky veliká dřina
	Veverka barevnotělá

	„Je však také pravdou, že jsou tam úplné tichý blázni. Jako tam byl jeden vzdělanej vynálezce, který se pořád rýpal v nose a jenom jednou za den řekl: Právě jsem vynašel elektřinu“
	I/3 - Švejk před soudními lékaři

Jak to je doopravdy

O ENERGII z radia Jerevan Odposlechla Naděžda Munzarová(Pozitivní noviny)

MY: Slyšeli jsme o vašem převratném vynálezu na výrobu levné elektrické energie ve vaší komunitě. Prý používáte - tak jako všichni - i větrníků, i slunečních kolektorů i vodních zdrojů, Ale svět užasl dozvěděv se, jak LEVNĚ jste všechno pořídili. Jsme první, kteří se chtějí podělit o vaši zkušenost s veřejností, která se zajímá o levný zdroj elektrického proudu a která dychtivě čeká na vaše slova. Je to všechno pravda?

RJ: Ano. Je pravda, že používáme větrníků, ale není pravda, že k výrobě elektrické energie. Také je pravda, že využíváme i slunce, ale ne pro sluneční kolektory. Je pravda, že i vodní zdroje nám slouží vydatně, ale ne k pohánění turbin. To všechno jsou DRAHÉ záležitosti. Běžné větrníky, které máte na mysli, to je obrovská investice. Jimi nabytá energie se těžko skladuje a pak – tady málokdy duje tak silný vítr, který by byl neustále k dispozici a větrníky udržoval v provozu. Sluneční kolektory musíte pořád čistit od sněhu, nebo rozhánět mraky, nebo kolem nich sekat trávu, aby je příroda nepohltila, a máte-li je na domech, hasičů se nedovoláte. Domy s kolektory se nehasí. Na drahé vodní turbiny také nepomýšlíme, ale je pravda, že vodu používáme.

My: Ale doslechli jsme se, že jste ve výrobě levné elektrické energie naprosto soběstační, dokonce snad, že je u vás zadarmo – jak tedy využíváte těchto známých prostředků obnovitelné energie?

RJ: U nás používáme snadno dostupné materiály. Například - VĚTRNÍKY: vyrábějí je u nás žáci základních škol ze zelených, červených a oranžových recyklovaných papírů. Červené si upevní na hlavu ti občané, co nemají službu, zelené, co mají službu, oranžové máme pro ty, co mají poloslužbu. Vysvětlení použití větrníků přijde vzápětí. SLUNCE využíváme nikoliv pro kolektory, které jsou velmi drahé a jejichž „přeměnyenergieschopnost“ po několika letech prudce klesne a musí se vyměnit. Pro sluneční svit, nezakrývají-li nás oblaka, jsme našli jiné použití: děti z mateřských škol, které si rády hrají, vezmou svá zrcátka, stanioly od bonbonů a žvýkaček a pouštějí prasátka do očí těm, co mají službu (zelené větrníky), aby soustředěně mrkali na drát (vedoucí od nich do transformátoru) a nerozptylovali se mrkáním na kolemjdoucí děvčata. VODA je rovněž v našem systému nezbytná. Ti, co jsou právě v poloslužbě (oranžové větrníky) mají v horkých dnech připravené kýble s vodou a zouvají ty, co mají službu (zelené větrníky). Ti si mohou jednou nebo druhou nohou ponořenou do kapaliny ochladit krevní oběh, aby jejich zkolapsováním nebyla přerušena dodávka energie. Poloslužbu mající (oranžové větrníky) za velkých mrazů polévají také chodníky, aby se občané, kteří se dožadují pro domácnost vícestupňového zahřívání, než může náš systém dodat, mohli jít klouzat. Navíc ti, co mají poloslužbu (oranžové větrníky), pozorují ty, co nemají službu (červené větrníky) i ty, co mají službu (zelené větrníky), a zpozorují-li, že některý službumající (zelené větrníky), či odpočívající (červené větrníky) ve své činnosti ochabuje, jde k němu a foukáním do větrníku na jeho hlavě upevněném, upozorní na jeho únavu. Ochablé potom nahradí ti správně odpočívající (s netočícími se červenými větrníky). Samozřejmě, že při výměně směn si pro přehled vymění i čelenky s barevnými větrníky.

My: Velmi důmyslné. A jak se zdá, všichni občané u vás jsou nadmíru spokojení a nikdo netápe ve tmě! Ale prozraďte nám konečně – JAK tedy získáváte tak levnou elektrickou energii?

RJ: To jsem ještě neřekl? Jednoduše: ti se zelenými větrníky třou ebonitové tyče liščími ocasy.