Mlunočlánek
Mlunočlánek je jeden z nejlepších vynálezů lidstva, který zjednodušuje přenos mluna a umožňuje jeho dlouhodobé skladování.
Přenos mluna a jeho skladování v minulosti[editovat | editovat zdroj]
Kdysi dávno, v době kamenné se mlunem mrhalo a zbůhdarma se vyhazovalo například do roklí, protože lidé byli tupí jako pytel bruslí. V době bronzové se situace zlepšila, sem tam do někoho uděřil blesk, ale lidé stále mluna nevyužívali v plném rozsahu. V období temného středověku, na dvoře císaře Rudolfa II., dej mu Pámbů věčnou slávu, se začalo s elektřinou experimentovat a to zejména mezi alchymisty, protože plebs neměl na podobné věci čas a morgoše. Ale až druhé polovině 19. století, kdy lidé zmoudřeli a všimli si, že se mtvým žabám v Galvaniho článcích cukají nožičky a Mary Shelleyová přinesla očité svědectví o oživení Frankensteinova monstra, začli potencionál mluna využívat naplno. Mluno se dalo vyrobit snadno třením chlupatých věcí, ale skladovati jej neuměli.
To se samozřejmě později zlepšilo a ještě koncem minulého století moudré hlavy věřily v přenos mluna pomocí měďených prutů obalených gumou a natažených mezi sloupy. Jenže nyní, kdy je se stoletím Ovocného netopýra již dávno ámen a měď je drahá, je na bíledni, že tato víra byla falešná a lichá a budoucnost je v mlunočláncích. Takové pruty, kterým se někdy říká dráty a musí je obsluhovat speciálně vyškolení hornouherští drotári, jsou náchylné k poškození v případě vichřice, orkánu, uragánu nebo sběru druhotných surovin. Navíc Kablo Děčín, významný producent prutů v zemích Koruny České, Moravstánské a konockonců i toho Slizka je již dávno za zenitem.
Až tedy s příchodem technologie zavařování mluna do mlunočlánků se lidstvo zbavilo nutnosti používat dráty nebo kabely. A tolik se ušetřilo na zpracování kovů, které byly na dráty potřeba. Nehledě na snížení ekologické zátěže, protože do drátů se zamotávaly meteorologické balony, papíroví draci, UFO a jiné povětrné živočišstvo. Vybudovaní funkční přenosové soustavy bez drátů (tzv. bezdrátová energetická soustava) pak byla již dílem okamžiku - nábor nedouků se slabým intelektem, ale silnýma nohama probíhal na několika místech vlasti, zejména v odloučených lokalitách, jako je Praha. Úspěšně - do řad mlunonosičů se i bez potřeby náborářů hlásili všichni ti vyhořelí ajťáci a absoloventi humanitních oborů, kteří pozdě zjistili, že doktorát z filologie je jim na pendrek a u mekáče je plno. Mlunonosiči od té doby pobíhají s mlunočlánky ve svých batůžcích a přenášejí mluno chodmo (někdy i kolmo, protože opravdu existují lidé, kteří mají fetiš na bicykly) mezi jednotlivými městy a elektrárnami, čímž stabilizují soustavu.
Nutno dodat, že věda neusnula na bobkových listech a pracuje na šíření mluna éterem, který je všudezdejší a jak doufáme, umožní i mlunočlánky jednoho krásného dne odložit do starého železa a vyhořelé ajťáky a absoloventy humanitních oborů zaměstnat například jako přidavače ve zpracování komunálního odpadu, což je opravdová práce.
Výhody mlunočlánků[editovat | editovat zdroj]
Mlunočlánky mají nesporné výhody a chtěli bychom vidět takového smělce, který by se opovážil je zpochybňovat. Vemte si například mlunomobily - budoucnost dopravy. Dovedete si představit, že byste třeba za sebou na vozíku vozili špulku s prodlužovákem, zakončeným vidlicí do domovního mlunorozovdu? Asi těžko, protože špulka by zvyšovala odpor vzduchu a to by vás zpomalovalo a kdybyste opravdu pospíchali (například na rande, poradu nebo za jinou formou sexu), museli byste například vyhodit tu mrtvoulu porybného, kterou vozíte už dva roky v kufru nebo se záměrně před jízdou nenajíst. To by bylo velmi nepohodlné a těžko by se lidé k tomuto přemlouvali. Existují celé zájmové skupiny, kterým by vyndání porybného z kufru vozu bylo vysloveně proti srsti.
Použitím mlunočlánků tento problém odpadá. Mlunočlánky není třeba vozit na vozíku, protože se vejdou do kufru. Navíc jsou k dostání na každé čerpací stanici, v Lidlu, Kauflandu nebo trafice, takže si jich nemusíte vozit najednou tolik, ale průběžně dokupovat podle vzdálenosti, kterou hodláte se svým mlunomobilem urazit a ty staré nechat zkompostovat nebo jimi obdarovat chudé pocestné. Což je ekologické a příroda vám poděkuje.
Princip mlunočlánku[editovat | editovat zdroj]
Jak funguje mlunočlánek ví dnes každé malé dítě. Mlunočlánek je hermetisticky uzavřený nádob, který obsahuje monodu, která plove v mluně. Mluno je dodáváno buď rovnou z některých elektráren nebo dolévána pomocí nabíječky z mlunovodu ve vašem domě, bytě, garáži či psím kotci nebo z pouliční lampy, když nemáte kde bydlet. Při doplnění mluna do plné kapacity mlunočlánku se nalévání zpravidla samočinně zastaví zcela tiše, někdy je obsluha upozorněna akusticky za pomoci výbuchu. Je zajímavé, že toto ještě Evropská Unie nereguluje.
Někdy je třeba mlunočlánek i vybít. Protože nejsme příroda, která přebytečnou energii jen tak posílá do hromosvodu na kostelech, nemůžeme přebytečné mluno jen tak vylít do potoka nebo škarpy, což nám zakazují zákony. Abychom tento problém překonali, můžeme použít vybíječku, která aktuálně nepotřebné mluno dočasně uskladní zpravidla jako teplo ve formě globálního oteplování. Teplo je totiž jen jiná forma mluna. Stejně tak jako bojler je vlastně také mlunočlánek, jen má jiné vlastnosti, jinak vypadá a funguje úplně odlišně.
Druhy mlunočlánků[editovat | editovat zdroj]
Mlunočlánků je celá řada a jednotlivé typy jsou označeny písmeny, aby se to prodavačům v elektře nepletlo.
- AA - Takzvané perové mlunočlánky. V chudších státech světa, kam vynález kuličkového pera ještě nedorazil, nazývané tužkové.
- AAA - Mikroperové mlunočlánky. Nejčastějším využitím je vytahování ze zažívacího traktu batolat. Holčičí varianta od AA.
- C - Malé buřty. Do rádia a tak. Hodně stylové, snadno se s ním vrhá.
- D - The big D. Pořádný macek, pořádný futr do baterek. Oblíbený mužský model. Slušný kalibr, slušná váha. Na 20 metrů skolí poldu nebo vysklí obchod [zdroj?].
- 9V - Speciální odrůda mlunočlánku speciálně vyšlechtěná k olizování. Anebo probouzení děvčat s kroužkem v nose, jestli jste jako hodně pro humor.