Monoda

From Necyklopedie
Jump to navigation Jump to search

„Nebudeme vyrábět polovodiče, počkáme si až na celovodiče.“

- Augustin Kliment, československý ministr průmyslu (1948 – 1952)
Geislerova trubice coby monoda v poli vysokofrekvenčním zářící

Monoda je základní součástka pataelektroniky

Vyrobit monodu lze například odstraněním jednoho přívodu diody. Obvody, složené výhradně z monod, se vyznačují schopností čerpat temnou, neboli obskurní energii a jsou použity jako prazdroj energie pro pohon vesmírných lodí Aštara Čurana. Při konstrukci monod se významně uplatňují celovodiče (pozn. 1), objevené nedoceněným českým objevitelem Augustinem Klimentem (známým coby československý ministr průmyslu 1948 – 1952, případně též platonicko-aristotelický milenec Heleny Vondráčkové).

V USA se používá značení 0N, v SSSR 1я, 2я, ... . Např. 52я52 je celokovová unoptaniová monoda, jejíž vnitřní odpor je proklatě záporný. Výkonový oscilátor, utvořený z monody napájené šumovým výkonem resistoru (česky odporníku), nachází uplatnění v plašiči mrtků.

Duální součástkou k monodě je nuloda. Lze ji získat z kterékoliv součástky odstraněním všech přívodů. Většinu světové produkce nulod spotřebuje Andrej Babiš pro potravinářské účely, neb těmito ve velevelkochovech nechává krmit brav. Polovodičové nulody se také používají pro výrobu hownod, elentárních (pozn. 2) polovodičových komponent s velmi specifickými vlastnostmi. V USA se používá značení 9N, v SSSR 1й, 2й , ... . Např. 1й0 je celoparafínová germániová nuloda. Ross Hedvíček sestrojil obvod složený z π nulod (π není prvočíslo) zabalených v alobalu. Funkce tohoto obvodu není doposud známa, ale měření na LIGO a LHC ukazují, že došlo ke zvýšení dimenze vesmíru o π -1 (π -1 není též prvočíslo). V praxi se monody využívají hlavně v pamětech typu WOM, jako vstupní prvek, výstup pochopitelně končí nekončí (pozn. 3) v nekonečnu, takže se nepodařilo zjistit, kde (a jestli vůbec) se vlastně ta zatracená data ztrácejí.

Poznámky:

  • 1) Traduje se výrok ministra těžkého strojírenství, pod něhož po roce 1950 elektrotechnický průmysl spadal: "Nebudeme vyrábět polovodiče, počkáme si až na celovodiče". Doložen je i výrok jiného pohlavára elektrotechniky, že: "Tranzistory se vyrábět nebudou, protože je nikdo nepotřebuje".
  • 2) Elentární, od slova elent, uplatnění v bordelogenních aplikacích.
  • 3) Končí li cokoli v nekonečnu, pak to (eo ipso) končit nemůže, přesto že to tam končí. Jasné, není liž?
    Jeliž!

Historický úvod[edit]

Prvé monody mají původ svůj již ve století devatenáctém. Výchozí zde byla trubice Geislerova, ku zkoumání výbojů v plynech zředěných sestrojená, kterážto trubice má samozřejmě vývody dva, kterýmižto k induktoru Ruhmkorffovu, zdroji to mlunnému, připojována bývala.

Poté, co činěny byly pokusy s proudy frekvencí vysokých, Nikolou Teslou prováděné, shledal tento, že není třeba přívodů obou k trubici Geislerově připojovati, že ku vzbuzení výboje v ní postačí v poli vysokofrekventním i toliko jeden přívod trubice použíti, čímžto monodou lze takto upravenou trubici právem plným zváti.

Zde sluší se ocitovati příslušnou stať z historického předchůdce Necyklopedie, totiž z Ottova Slovníku Naučného:


Vyobr. č. 4267: Zapojení ku přípravě Teslových proudů o vysoké frekvenci

Teslovy proudy jsou střídavé proudy vysokého napětí a velmi krátké periody.

Vznikají při uspořádání naznačeném ve vyobr. č. 4267.

Proud batterie B zavádí se do primárního vedeni P1 Ruhmkorffova induktoru (v. t.), spojuje a přerušuje se přerušovačem v tomto kruhu umístěným, tak že v sekundárním vedení S1 vznikají střídavé proudy vysokého napětí, kterými se nabíjí kondensátor K. Tento kondensátor vybíjí se oscillačním výbojem na vybíječi J, tak že primární cívkou P2 druhého transformátoru procházejí proudy vysoké frekvence.

Proudy tyto transformují se v sekundárním vinutí S2 na proudy Teslovy.

Druhý transformátor nazývá se transformátorem Teslovým a bývá rozmanitě zařízen. Při isolaci obou vinutí vrstvou vzduchovou vine se primární vinutí na větší cívku jednou vrstvou silnějšího drátu měděného, kaučukem dobře isolovaného. Cívka tato postavena jest osou svou vertikálně a podepřena isolujícími sloupky. V ose této cívky nalézá se vinutí sekundární na skleněném neb ebonitovém podkladě, skládající se z četných závitů tenkého drátu. Při isolaci minerálním olejem klade se cívka primární, prosté to spirálovité závity silného drátu měděného, do válcové nádoby skleněné, jež se vyplní olejem. Na vnější stěnu nádoby vine se pak vinutí sekundární. Někdy obě cívky ponořují se do společné nádoby olejem naplněné.

Vlastnosti Teslových proudů studují se hlavně jejich výbojem. Tento výboj může býti mezi dvěma póly od země isolovanými anebo též pouze z pólu jednoho, je-li druhá svorka vinutí Sz spojena se zemí.

V onom případě ukazuje se při malé vzdálenosti elektrod jiskrový výboj, který při rostoucí šířce jiskřiště promění se ve výboj trsový. V tom případě Geislerova trubice poblíž jiskřiště držená svítí tak, jako by byla spojena s póly střídavého proudu.

Prostor kolem jiskřiště rozložený, v němž evakuované trubice (trubice Teslova) svítí, nemajíce elektrod a nějakého přívodu vodivého, sluje světelným polem Teslovým. Toto světelné pole zvětší se značně, když dá se výbojovým elektrodám tvar větších kroužků drátěných, které jsou potaženy drátěnou sítí, a když tyto sítě rovnoběžně se postaví do vzdálenosti takové, až přestane výboj od elektrody k elektrodě.

Zvláště velikého rozšíření světelného pole Teslova dosáhne se spojením jednoho pólu sekundárního vinutí Teslova transformátoru s vodivými stěnami síně a připojením vodivého drátu k druhému pólu sekundárního vinutí. Světelné pole rozšíří se tím po celé světnici.

Tesla sestrojil zvláštní lampy z evakuovaných trubic sem tam zohýbaných, které beze všeho spojení při zmíněném uspořádání svítily klidným světlem. Mimo to sestrojil lampy s jednou elektrodou, jež připojena byla (unipolárně) k vinutí sekundárnímu, zatím co druhý pól tohoto vinutí odveden k zemi (resp. vodivým stěnám), a dosáhl tak osvětlení velmi intensivního.[1]


Elektrisační přístroj léčebný Tesla-Rex. Takový lze nalézt i ve filmu Postřižiny v činnosti přímo ukázkové.

Jak jest tedy z předešlého zřejmé, došlo zde nejen k vynálezu zapojení trubice Geislerovy coby monody, leč dán tím byl i impuls k praktickému využití této, a to v podobě rozličných elektrických přístrojů léčebných, ku své činnosti modifikací původního transformátoru Teslova využívajících.

Krásnou ukázku praktického použití přístroje takového lze nalézti ve filmu Postřižiny, od režiséra Jiřího Menzela dle knihy Bohumila Hrabala v roce 1980 natočeného.

Nuloda[edit]

Nuloda LG71 firmy Telefunken, z doby druhé světové války.
Nuloda v akci - letecký radarový přístroj německý z druhé války světové.

Jak již ze článku výše citovaného vyplývá, netřeba v poli vysokofrekventním dostatečné mohutnosti pro vznik výboje v trubici Geislerově nižádných přívodů k elektrodám jejím užíti, ba dokonce netřeba v trubici oné jakýchkoli elektrod míti. Trubice taková, elektrod nemající, se nulloda zove, a pod názvem tímto i v hojném počtu a v provedeních rozmanitých vyráběna byla od let čtyřicátých století dvacátého.

Nuloda se stala velice potřebnou součástí přístrojů radarových, kde v resonátorech dutinových jejich antenních přepinačů chránila vstup přijímací části před nadměrnou energií z části vysílací, kterážto energie by mohla vstup přijímače hrubě poškodit.

Na připojených obrázcích je ukázána nuloda firmy Telefunken typu LG71, kde je krásně vidět, že nuloda tato je vlastně jen sklem obalená prázdnota, naplněná pouze chabě ředěným plynem.

Další obrázek ukazuje nulodu v činném přístroji, kde se projevuje září výboje v ní nastalého.[2]

Perspektivní použití[edit]

Časopis Car HiFi IF =-5 (-5 je prvočíslo, mimo jiné jde o nejnižší Impakt Faktor ve známém vesmíru) uvedl reklamu na rhodiované síťové vidlice s integrovaným filtrem ve tvaru symetrického T článku s TANDELy v podélných větvích a monodami v uzlových bodech. Tabulky s výsledky dvojitě zviditelněného pohluchového testu, provedeném na nahrávkách Emmy Destinnové jasně ukazují zrychlení basu o 15 promile. Firma J.E.Lux zvažuje použití těchto vidlic v kusově vyráběných vysavačích v cenové relaci od 160 M Euro, neboť seriózním výzkumem zjistili změnu barvy zvuku z tmavě bílé na světle šedou a zároveň změkčení zvuku o plné dva stupně Mohsovy stupnice tvrdosti.

Odkazy[edit]


Další čtení[edit]