Bezdrátový přenos energie
Bezdrátový přenos energie v podstatě spoluvynalezl Jára Cimrman, který se předtím podílel na vzniku bezdrátového telegrafu. Později byl objeven bezdrátový přenos vody pomocí bezdrátové sprchy. Logicky muselo dojít také na bezdrátový přenos energie. Nejen zde lze vidět, že lidé moc dráty nemusí.
Historie[edit | edit source]
Energii začal bezdrátově přenášet pan Nikola Tesla. Po spuštění vysílací věže (nazvané skromně Teslova věž) se však stalo, že začala vysílat energii tak mohutně, že po explozi všech elektrických spotřebičů v okruhu šedesáti kilometrů odletěla na Měsíc.
Na Teslovy výzkumy navázal Fantomas Edison. Po zopakování Teslova experimentu (tím velmi přispěl k dobytí Měsíce) ale rezignoval a žádné další výzkumy v této problematice neučinil.
Ve výzkumech pokračovali až Angličané během Druhé světové války. Takzvaný projekt Losen wire (ztracený drát) byl v podstatě jedinou tajnou britskou akcí technického rázu. Využita byla především práce zapomenutého italského vynálezce Giacoma Visty. Po utracení 50 milionů liber (pro srovnání – přesně tolik stála nová budova skotského parlamentu) bylo sestrojeno funkční a hospodárné (účinnost 12 %) zařízení, bezdrátový přenos energie skutečně umožňující.
Využití v dnešní době[edit | edit source]
Bezdrátová železnice[edit | edit source]
Bezdrátový přenos energie nalezl uplatnění zejména na železnici. Elektrické lokomotivy jsou ekologicky přátelské a praktické, elektrické vedení nad kolejemi ale vedlo k velkým ztrátám ptactva (jednotky Správy železniční dopravní cesty si střílením opeřenců krátily dlouhou chvíli.
Také zde byly od počátků elektrické trakce – problémy se zajištěním spolehlivého a trvanlivého přenosu elektrické energie na hnací vozidlo. Všechna řešení měla jednu společnou špatnou vlastnost – mechanický kontakt sběracího ústrojí s pevnou traťovou částí. Zvláště při vyšších rychlostech nastával problém s udržením dostatečného kontaktu, nechtěným vznikem tření, jiskření, elektrických oblouků, probíjení a mnohým úmrtím mašinfírů a průvodčích. Zavedení bezdrátového napájení lokomotiv tak bylo skutečným darem z nebes.
Jiné řešení používají již drahnou řádku let Holandské dráhy – NS. Energie je vysílačem směřována do poměrně úzkého paprsku, který prochází ve výšce cca 5 m nad temenem kolejnice v ose koleje. Elektrická vozidla používají k příjmu energie klasické sběrače, takže strojvedoucí nemusí věnovat pozornost přechodu z klasického napájení troleje na napájení bezdrátové a naopak. Jelikož v Holandsku je na železnici použito napájecí napětí 1500 V stejnosměrných a elektromagnetické záření se přenáší pouze jako vlnění o určité frekvenci, bylo nutno hledat kompromis mezi technickými požadavky a přírodními zákony. Ten byl nakonec nalezen a napájení se po průjezdu každého vlaku přepíná. Podobné řešení využívají i tramvaje – vizte známý nápis v kabině "Přepněte nejpozději po hodině. Zabráníte tím poškození zářivkového osvětlení".
Bezdrátové napájení se používá výhradně v přímých úsecích, neboť vedení napájecího paprsku obloukem nebylo dosud vyřešeno tak, aby jej bylo možno rutinně nasadit, stejně tak vybavení stanic není zatím ekonomicky únosné.
Bezdrátové napájení vlaků je v Holandsku běžnou praxí.
Přechod mezi drátovým a bezdrátovým napájením.
Všude to neplatí. Polské železnice se bez drátu ani nehnou.
Bezdrátová tramvaj[edit | edit source]
Firma Bombardier (francouzsky bombardér) přišla počátkem roku 2009 s řešením, které bylo pokládáno za přímo revoluční – napájení lokomotiv pomocí elektromagnetické indukce z kabelu v ose koleje. Po prvních jízdách, kdy kabel napájel vše, co se vyskytlo v jeho dosahu (bylo zjištěno, že psům napájení elektřinou příliš neprospívá), učinila firma Bombardier nekontrolovaným únikům energie přítrž a sáhla po řešení českého Edisona Dr. h. c. Ing. Křižíka, který použil u tramvaje na Karlově mostě zapínání (tehdy ještě kontaktního) napájení vždy jen pod projíždějící tramvají.[1]
Zatímco firma Bombardier dělá „svému“ vynálezu halasnou reklamu a s velkou slávou uvádí do provozu 800 m dlouhou trať v Aušpurku,[2] ukazuje se, že za vším stojí opět nechutné zákulisní praktiky, které si snaží neprávem přivlastnit výsledek úsilí českých hlav a práce českých rukou. Česká firma Škoda již v roce 2008 představila svoji novou tramvaj FordCity na brněnském veletrhu, kde dopravovala návštěvníky po výstavní ploše. V opojení z elegantních tvarů a progresivního dyzajnu interiéru s revolučním rozdělením na tři třídy (toto uspořádání převzaly mj. rakouské dráhy v jednotkách Railjet) se nikdo nepozastavil nad tím, že nad kolejemi není instalováno trakční vedení.
Podle původních představ magistrátu měla být tramvaj nasazována pouze na nové nebo rekonstruované tramvajové trasy. Pohledem do městské pokladny však městská rada zjistila, že se jedná o tramvaje za všechny peníze a na koleje již nic nezbylo. Proto byl urychleně namontován na střechu klasický polopantograf. Jelikož střecha nebyla dimenzovaná na takovou zátěž, došlo během zkušebního provozu k drobné závadě. Po přivaření nové, zesílené střechy a dosazení nového pantografu mohly zkoušky úspěšně pokračovat.
V roce 2011 nakonec došlo i na původní plány. Jako pilotní projekt je vybrána trať Náměstí kulaté revoluce – Podbaba. Napájecí indukční vedení se má nacházet v ose koleje. Ukázalo se, že je třeba velmi precizně zkoordinovat časový harmonogram prací. Dle původního plánu měl být v rozmezí 14 dnů položen kabel a provedeno zasypání a zatravnění, eventuálně zadláždění trati. První pokus se nezdařil, neboť položený kabel v noci záhadně zmizel. Na příští týden se chystá nová, koordinovaná akce, kdy bude kabel zasypáván a zadlažďován bezprostředně po pokládce a do zahájení provozu bude pro jistotu připojen na napětí 22 kV.
Tramvajová trať před položením indukčního kabelu
Tramvajová trať druhý den po položení indukčního kabelu
Další využití[edit | edit source]
Po spatření úspěchů bezdrátového vedení energie na železnici začaly zběsilé pokusy mnoha vědců, kde ještě by bylo možné použít tento přelomový vynález. Tyto pokusy byly zatím bohužel bez valných výsledků – bezdrátová energie se neuplatnila ani v kuchyni (pokusy s tzv. bezdrátovým iontovým flambováním), ani ve sportu (nasazení bezdrátových světlometů stálo fotbalový klub Blšany místo v první lize). Slibná budoucnost bezdrátové energie je ale spatřována ve velkolepém projektu vlády ostrovního státu Tokelau, která plánuje roku 2050 začít se stavbou bezdrátové lanovky, která by propojila všechny atoly tohoto malého státu.
