Šotocírkev
|
Tento článek nemá nic společného s článkem Šotouš. To je dobře, můžeš založit nejmíň další čtyři nepodobné a vzájemně je rozdělit. |
Šotocírkev je zvláštní varianta církve. Její členové jsou totiž organizovaní v mnoha značně nezávislých farnostech (spolcích) či nebývají organizovaní vůbec. Členy bývají či bývaly i významné osobnosti, které jí samozřejmě též i podporovaly.
Popis[editovat | editovat zdroj]
Bohem je zde železnice sama o sobě. Církev je zastoupena Dopravcem, analogicky k „monopolu“ církve římsko-katolické Dopravcem státním. Ostatní dopravci jsou nahlíženi jako heretici, někteří jsou sice tolerovatelní, proti jiným je vedena diskusní válka ohněm a mečem. Železniční infrastruktura hraje roli svatostánku, přičemž nejsvětějším místem (oltářem) je Vlak, jehož jízda je zároveň bohoslužbou. Té se věřící účastní buď pasivně (=s fotoaparátem na náspu) nebo aktivně, tedy, že se veze. Krom každodenních bohoslužeb, kterých je podle věřících pohříchu pořád málo, jsou pořádány i mimořádné poutě na místa zvláštního duchovního významu (Jedlová, Lužná, Vrútky…). Nejbližším a nejoblíbenějším duchovním je věřícímu strojvedoucí, jenž má ku pomoci ministranty a jáhny, obecně zvané „lidé z provozu“. Vyšší klérus (úřednictvo) je spíše neoblíben, vysloveně negativně je pak vnímán biskupský sbor. Duchovní i věřící mají ambivalentní vztah k nevěřícím a dalšímu šíření víry – na jednu stranu naříkají nad prázdnotou svatostánků a nízkou návštěvností bohoslužeb, na stranu druhou jsou nevěřící ve stavostáncích pozorování nevlídným okem. Nerespektují totiž pravidla ani tradice, z nízkých – komerčních důvodů trvají na „katalogovém“, bezchybném průběhu bohoslužby, aniž by respektovali lidský faktor, Bůh je pro ně tak jen služba, která jim má za mrzkou úplatu sloužit. Část se dokonce z nepochopení uchyluje k obrazoborectví – velebné chrámy ani věkovité oltáře jim nejsou dost dobré a žádají tzv. modernizaci, tj. de facto jejich odduchovnění. Lidé bez vyznání, ale respektující elementární duchovní hodnoty (=jedoucí autobusem, s výjimkou dálkových linek, které jsou zplozencem pekla) mají ještě možnost nápravy a pokání, ti, kteří se upsali Antikristu a pravidelně s ním obcují při černé mši (= jedou autem) již propadli peklu definitivně. Nezřídka naruší Antikrist i průběh bohoslužby, je však vždy po zásluze potrestán. Tak jako každá církev i tato funguje již staletí na základě směsice dogmat, tradic, zázraků a víry. Běda tomu, kdo by ji rouhačským osvícenstvím chtěl rozvrátit!
Historie[editovat | editovat zdroj]
První známý výskyt této církve nastal již v prvopočátcích existence železnice. V té době měla konkurenci pouze v povozech tažených hospodářskými zvířaty a lodní dopravě. Později jí vyrostla konkurence v podobě dopravy silniční a letecké. A co hůř, začaly přebírat věřící!
