Antikrist

Tento článek se tematicky překrývá s článkem Ježíš. To je dobře, můžeš založit další čtyři podobné a vzájemně je propojit.

Tento článek nemá nic společného s článkem Satan. To je dobře, můžeš založit nejmíň další čtyři nepodobné a vzájemně je rozdělit.

Antikrist (ze staromakedonského: αντί+χριστος) nebo celým jménem Antiježíš-Kristus měl být v předpracovních náčrtcích prvních evangelistů, které tito autoři plodili po večerech nad ředěným kyselým vínem - národním to nápojem celého středozemí, starším jednovaječným zlým dvojčetem hlavního hrdiny jménem Ježíš.

Prý si s bratrem byli podobní jako vejce vejci. Nabízí se proto otázka - je muž na fotografii skutečně Ježíš?

Vznik myšlenky

Jako první se možnostmi příběhu tzv. Svaté rodiny začal zabývat málo úspěšný novinář a opisovač not z Iškariotů; v anglické transkripci aramejštiny se nám jeho jméno dochovalo v podobě Džúdas. Dal tehdy v taverně dohromady autorský kolektiv, který ale záhy ovládl jakýsi Marcus. Ten Jidáše z kroužku nakonec vypudil; přičemž nesouhlas s ideou zlého dvojčete byl jenom jednou z mnoha příčin jejich sporu. Již v prvním vydání tohoto evangelia (což je řecký název literárního žánru, v helenistické epoše velice oblíbeného, obvykle extrémně erotického s náboženským nádechem) proto postava Antikrista chybí a v o něco novější verzi, kterou vydal necyklopedista evangelista Jan ve svých 90-110 letech v Efesu, kde transformoval kult varlatožravé panny-matky Diany na kult panny-matky Marie, se sice název znovu objevuje, ale zcela přepracovaný - Jan prezentuje čtenáři zástupy a zástupy antikristů (proto na začátku malé písmeno).

Židé mají na své mesiáše větší nároky.

Jar Jar Binks rozhodně není v Hvězdných válkách jedinou ohyzdností, která naštve každého pravověrného musulmana.

Odezva

Tento vývoj se nezamlouval některým odborníkům na výklad Bible již ve 3. století po Kristu (tedy 3. století + 5 minut po Antikristu) a pravděpodobně v byzantské provincii Egyptě tehdy vzniklo humoristické pojednání o Janových omylech s názvem Evangelium: Jak by to sepsal Jidáš. To byla první a poslední smysluplná reakce v literatuře. Následuje stručný přehled vlivu postavy Antikrista na světová náboženství:

• V judaismu úzce souvisí náhled na Antikrista s pohledem na jeho bratra. Hebrejci poučení dlouhou historií (třetí nejdelší z přeživších národů, hned po Číňanech a Slotácích) kladou na své vykupitele značně vyšší nároky. Antikrist by se proto musel ukázat značně schopnější než jeho bratr, aby jeho existenci byli ochotni vzít vůbec na vědomí.

• Islámská eschatologická tradice zná postavu Džardžarbinkse. (arabsky: الدّجّال ad-Dadždžal, lhář, podvodník, často v sousloví المسيح الدّجّال Al-masích ad-dadždžal, falešný mesiáš). Jméno pochází nejspíše ze syrského/aramejského Mešicha degala. V islámu označuje falešného mesiáše, který bude po závěrečné bitvě, která se má odehrát u Jeruzaléma, poražen a zabit Sámerem (Issou) při jeho návratu na zemi. Islám zároveň označuje Džardžara jako „toho, kterého budou Židé nazývat Mesiáš, syn Davidův“. To je samozřejmě naprosto směšná představa, tzv. Sámerův comeback.

• V papežově pojetí jediné pravé víry není pro Antikrista s velkým A místo. Na jednu stranu je tu problém s duší. Ta, jak věděli už první křesťané, kteří byli překvapivě daleko s experimentální embryologií a genetickým inženýrstvím, musí vzniknout v okamžiku splynutí vajíčka a spermie, neboť odtud až do smrti organismu nenastává žádný podobně přelomový bod, kdy by se mohla objevit.

„

Peklo by bylo příjemné místo na rodinnou dovolenou, jen kdyby nebylo té všudypřítomné kaše ze zárodečných buněk, které to zabalily dřív, než je stihli pracovníci švarcsystému pokřtít. —Satan, V knize pamětí "Povzdechy čerta starého".

“

Jenže Ježíš a Antiježíš by byli (samozřejmě KDYBY byli) jednovaječní a co potom s učením o Velké Trojce, které tak draho koupili u Keltů? Papežům tedy nezbývalo než přijmout tu přijatelnější část, stát se antikristy s malým a a věřícím coby o pět minut starší a zkušenější zlý bratr radit, co si mají myslet.

• V různých uměleckých kultech byla představa Antikrista samozřejmě lákavá. Mezi mnoha jinými se snažil za antikrista vydávat i celkem známý rakouský rocker třicátých a čtyřicátých let 20. století + 5 minut po A.k. - Adolf Hitler. Stejně jako je tomu v mnoha jiných podobných případech, hudební kritici se dodnes shodují, že toto bylo jedno z nejslabších míst jeho tvorby.

• Z pohledu vědy je antikrist⁻ komplementární částicí ke kristu⁺. Ve vzácných případech kolize typu Kristus-Antikristus nastává jejich anihilace za uvolnění značného množství energie v podobě krátkého záření omega. Příslovečný výrok "Jsem alfa i omega." by tedy nebyl úplný. Uvolněná energie by pravděpodobně postačila k nanebevstoupení většího množství osob z nejbližšího okolí srážky.

• U jehovistů Antikrist do roku 1923 určoval výkonného vedoucího společnosti pomocí tzv. obálkové metody. Když se poté tato společnost obrátila ke křesťanství, byl ustanoven demokratičtější systém, kdy boha-zástupce volí prostou většinou komise ve složení Bůh-otec, Bůh-syn, strýc Boha, Antikrist a v případě nerozhodného výsledku má právo rozhodujícího hlasu Duch svatý (nemá plnohodnotný hlas pro svou pohlavní nevyhraněnost).

• Pro hinduisty a budhisty a přidružené proudy představují osoby Krista a anti-Krista pouze dvě strany jedné mince v chobotu Ganéšově. Šrí Šrímad A.Č. Bhaktivédánta Svámí Prabhupáda, zakladatel–áčárja Mezinárodní společnosti pro vědomí Krišny pravil: "Není žádný Antikřišna."

• Hnutí skoliotických scholastiků Sisyfos (dříve Sysifos, pak přišel e-mail z Tartaru, kde si čestný předseda Σίσυφος nad tímto pokleskem proti pravopisu posteskl) je často vyčítáno, že jedinou pravdou je pro ně pravda Kristova a nedopřávají patřičné úcty i názoru druhé strany. Tato kritika je samozřejmě zcestná a nevědecká. Lze snadno dovodit z učebnic logiky pro první stupeň základních škol, že $T_{C}=\lnot T_{A}$. Jediným opravdovým problémem pro český svaz syfilitiků tak zůstává, že jsou to vesměs bludní kořeni bez špetky smyslu pro humor.