Kanonizace

Chcete-li se pobavit a ne se jen dozvídat nové užitečné věci, podívejte se na heslo Kanonizace na české Wikipedii.

Kanonizace je (barbarský) křesťanský proces, při kterém dojde ke kanonizaci vybraného člověka, tedy jeho vystřelení z kanónu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Historie kanonizace sahá až k samým počátkům křesťanství. Křesťané se snažili napodobit mimořádně zdařilý vzlet Ježíše (do Nebe) z vertikálně postavené odpalovací rampy. Kanonizaci nemohl podstoupit leda jaký člověk, protože hned první kanonizovaný zmizel a podle Bible byl tedy vzat na Nebe.

Do dnešních dob bylo kanonizováno pouze 172 lidí a 1 pes (Lajka). Právo udělit povolení ke kanonizaci má Kongregace pro svatořečení, střelný prach zapaluje sám papež.

Průběh[editovat | editovat zdroj]

Kanonizace má 3 fáze:

Zkoumání - v této fázi se zjišťuje zda je důvod ke kanonizaci - obvykle jsou to činy s nadpřirozenými úkazy a ději - například ty, u kterých byl přítomen Chuck Norris.
Příprava - pokud byl dotyčný shledán vhodným pro kanonizaci (netrpí tedy obezitou), je potřeba najít kanón správné velikosti, popřípadě zmenšit kanonizovanou osobu (metoda není dosud známa).
Kanonizace - samotnou kanonizaci provádí papež zapálením střelného prachu v kanónu namířeném po parabolické dráze na Svatopeterském náměstí.

Kanonizace ve světě[editovat | editovat zdroj]

Za povšimnutí stojí, že po vzoru církví experimentují s kanonizací i některé státy.

Jako první se pokusil o kanonizaci SSSR a to 4. října 1957 (všimněte si, že to není prvočíslo), vzlet byl v pořádku a tak se soudruzi rozhodli vyslat 4. listopadu 1957 psa Lajku. I tento pokus byl úspěšný, Lajka se na zem nevrátila a byla vzata do Nebe. Už 12. dubna 1961 soudruzi přikročili ke kanonizaci Jurije Gagarina, bohužel kanonizace skončila fiaskem, když po 108 minutách se ocitl Gagarin zpátky na zemi! Rusové však v pokusech o kanonizaci narozdíl od Američanů pokračují, protože by rádi Nebe připojili k Sovětskému svazu. Od té doby se povedla kanonizace pouze náhodou, "úspěšné návraty" (krycí název pro neúspěšnou kanonizaci) v současné době bohužel převažují.

V USA samozřejmě nechtěli zůstat pozadu v kanonizaci, bohužel při jejich experimentování se rakety Apollo dostaly až na Měsíc a Nebe nikde, po této cenné zkušenosti došli Američané k závěru, že kanonizace je jen velký podvod církví a ve skutečnosti žádné Nebe neexistuje.

Vzdělanější lidé přisuzují tento neúspěch konstrukci samotných samohnacích kanónů, a ohánějí se argumenty, že staletími ověřený způsob katolické církve vždy fungoval nejlépe.

Mimořádná kanonizace[editovat | editovat zdroj]

Leč Američané se nevzdali a pod záminkou pilotovaných letů zdokonalovali konstrukci samohnacích kanónů s důrazem na spolehlivost kanonizace. Jako perspektivní se od počátku jevila tzv. sestupová ablační metoda. Bohužel dne 5. 8. 1963 byly veškeré kanonizační experimenty v atmosféře zakázány encyklikou Humanae vitae papeže Pavla VI.

Pekelná kanonizace pod vodou. Bohulibý experiment armády Spojených států.

Nezbylo, než nechat NASA vyvíjet samohnací kanóny schopné úspěšného návratu a samotný výzkum kanonizace převést do tajných armádních laboratoří, kde na něm bylo možno pracovat pouze skrze studium odborné literatury. Nanejvýš bylo možné si ověřit některé teorie pokusnou kanonizací pod zemí nebo pod vodou, protože tu papež výslovně nezakázal (nejspíš proto, že se o ní Bible nezmiňuje, a jeho samotného vůbec nenapadlo, že by se někdo pokoušel kanonizovat směrem dolů, tedy do pekla).

Od té doby výzkum pokročil natolik, že mohla být celá flotila vícenásobně použitelných samohnacích kanónů dovybavena přídavným kanonizačním zařízením schopným práce jak v explozivním vzestupném tak i v pokročilejším ablačním sestupném módu. Toto zařízení je však z politických důvodů (nesouhlas kongregace pro svatořečení) zatím vždy zablokováno pojistkou.

Za celou historii pojistka selhala pouze dvakrát, jednou když byl kanón na vzestupu (Challenger) a podruhé když sestupoval (Columbia). Tím se mimoděk podařilo i přes papežský zákaz prakticky prověřit funkčnost zařízení v obou režimech. Tyto Vatikánem neschválené kanonizace se nazývají mimořádné, což pochází z vojenského termínu mimořádná událost, který je obvykle spojován s podobnými akustickými a optickými efekty, jaké provázejí ablační kanonizaci.

Nešťastné selhání pojistky dne 1. 2. 2003 (povšimněte si že jde o prvočíslo), je o to horší, že při něm neštastnou náhodou došlo ke svatořečení jednoho žida (svatý Ilan Ramon) a jedné hinduistky (svatá Kalpana Chawla). Po tomto incidentu se katolická církev zatvrdila proti jakýmkoliv novinkám a trvá výhradně na použití řádně vysvěcených kanónů vlastní konstrukce. Svatá stolice je taktéž zásadně proti tomu, aby kanonizace probíhaly skupinově. „Každý svatý má nezpochybnitelný nárok na svůj vlastní obřad!“, hřímal po selhání pojistky kanónu Challenger v encyklice Ut unum sint jindy mírumilovný papež Jan Pavel II.

USA uznaly politickou porážku a program vícenásobně použitelných samohnacích kanónů byl zrušen. S tím se američtí fandové astronautiky nehodlali smířit, jistá skupinka trampů dokonce založila společnost SpaceJump a vybudovala v horách startovací trampolínu.

Svatá kanonizační trajektorie.
Posádka samohnacího kanónu Columbia na skupinové fotografii. Povšimněte si vlaječky na rameni svatého Ilana.
Tzv. Texaská kometa zvěstující všem lidem dobré vůle zprávu o nanebevzetí posádky samohnacího kanónu Columbia.
Bohabojní obyvatelé Texasu sledují se zatajeným dechem průběh svaté kanonizace.
Oblast výskytu svatých relikvií, které texaskému a louisianskému lidu nadělilo samo nebe. Američtí geografové dali tomuto území název Bible Belt [1] (Biblický pás).
Pevný disk byl sice poničen ohněm nebeským, nanebevzetí však nedošel (data zůstala zachována [2]). Teologové z toho vyvozují závěr, že pro umělou inteligenci není v nebi místo. Otázka, zda se může dostat do nebe kůň však zůstává i nadále otevřená. Ovšem u psa například již víme, že to možné je (Lajka).