Stíhací rogalo
Stíhací rogalo je bezmotorový bojový prostředek vyvinutý v roce 1974 v Albánské socialistické lidové republice, který ještě dnes tvoří jádro albánských vzdušných sil. Zatím zůstávají ve službě, ale Albánie uvažuje v dohledné době o nahrazení stíhacích rogal v boji ověřenými dvojplošníky Sopwith Camel.
Možnosti bojového nasazení[editovat | editovat zdroj]
Ačkoliv jsou albánští bojoví piloti odvážnými letci, jejich stíhací rogala už v dnešní době bohužel technicky značně zaostávají za modernějšími bojovými prostředky potenciálních protivníků. Nicméně ještě v dnešní době existují možnosti smysluplného využití těchto kvalitních stíhacích rogal. V současné době je jejich hlavním posláním ochrana albánského vzdušného prostoru před čápy, divokými husami a ostatní létající havětí, která ohrožuje nevinné albánské obyvatelstvo smrtícím virem H5N1 (ptačí chřipka). V boji proti čápům dosahují stíhací rogala velmi dobrých výsledků a poměr sestřelů k vlastním ztrátám je 5 k 1, proti obratnějším a rychlejším divokým husám už je to o něco horší. Přesto jsou stále velmi oblíbení, zejména ve funkci letců Kamikadze.
Technické údaje[editovat | editovat zdroj]
- maximální rychlost
- Od 10 do 200 km km/h (v závislosti na síle větru)
- bojový dostup
- 1000 metrů (za ideálních podmínek)
- dolet
- od 0,2 do 2000 km (v závislosti na síle větru)
- výzbroj - pevná
- upevněná na železné tyče v přídi letounu (2xKuše nebo 4,5mm rotační vzduchovka Vu-lkán)
- výzbroj - obranná
- ručně ovládáný prak, obrana spodní polosféry letounu (shora je bezbranný a snadno napadnutelný, čehož protivníci často využívají).
- výzbroj - volitelná, dle charakteru mise
- upevněná na nosnících (drženo v ruce, drženo nohou, na opasku, v kapse) - kameny, petardy, vajíčka, hroudy hlíny, hnůj (značkovací střely) aj.
Bitevní rogalo[editovat | editovat zdroj]
Cs Air Force ve spolupráci s pražskou firmou Aero vyvinuli nejmodernější bitevní rogalo současnosti Aero L 160 Čajka. Jeho největší předností je 100 x menší spotřeba pohonných hmot, než u předcházejícího modelu Aero L 159 Alca. Bojové systémy a palubní zbraně předchozího modelu přitom zůstaly téměř zachovány. Je to slibný krok pro udržení České Armády ve vyrovnaném rozpočtu.