Létající trolejbus

Foto létajícího trolejbusu při zkušební jízdě

Létající trolejbus bude hypermoderní dopravní prostředek městské hromadné dopravy odvozený od lanovky a taky trochu od trolejbusu. Jeho první model byl vyroben v roce 2008 v Česku ve spolupráci s Ruskem, kdy se objevila potřeba vozidel na zelenou energii a hlavně nutnost vyvinout účinnou obranu proti moravstánským bojovým šalinám nebo bojovým šalinokoptérám. Vláda do něj vkládá velké naděje a doufá, že se ho podaří nasadit a pěstovat na co největším možném počtu tratí. Snaží se ho také všemožně tajit, a tak jedinou fotku z přímé konfrontace s ním vidíte vpravo. Vědecký tým Necyklopedie a jeho špionážní oddělení ovšem vypátraly, jak létající trolejbusy fungují a co je nadnáší. Budete možná překvapeni vyspělostí tohoto stroje obestřeného tajemstvím.

Technické specifikace

Jeho pohyb po směru jízdy je zařízen vysoce vyspělým a originálním systémem využívajícím tažných lan (trolej) propojujících trolejové sloupky z Čečenska. Tyto lana jsou potom tzv. spojovákem a spojovacími lany připojena na trolejbus. Tažná lana jsou na obou koncích vybavena silným motorem poháněným 4 dvounohými koňmi, které zajišťují pohyb trolejbusů vpřed.

„Výměna tratí nikdy nebyla jednodušší! Nyní můžete všechno vzít do vlastních rukou. Už žádné výhybky a nepohodlné koleje! Jednoduše vystoupíte, přecvaknete spojovák a jedete dál. Nic není snadnější!“

- Horst Fuchs

Trolej s největší pravděpodobností slouží také jako datové médium. Pomocí tahání a škubání přenášeného do palubního Barbie PC se zabudovaným seizmografem vzniká dvojková soustava. S dokonalou pružností troleje může vláda počítat s průtokem dat až 0,5 bajtů za vteřinu. Bude se s největší pravděpodobností používat jako telegraf.

Vertikální pohyb je pravděpodobně zajištěn důmyslným systémem kontrolovaného vypouštění prdíku, plynu z Hopsinek a dalších plynů. Trolejbus má 5 (povšimněme si, že se jedná o prvočíslo) vypouštěcích trysek: Levou zadní, levou přední, pravou zadní, pravou přední a prostřední. Ty slouží k pohybu vzhůru za pomoci Newtonova fyzikálního reakčního zákonu. O pohyb dolů se již postará gravitace.

Výbava

Létající trolejbus v bojové verzi obsahuje vysoce moderní vybavení, jako například:

• Trebušety (1 na vůz)
• Praky (2 baterie tří praků na vůz)
• Kuše (2 vepředu, po jedné z ostatních stran)
• Místo pro lukostřelce

Z hypermoderních pozorovacích zařízení bojové verze můžeme jmenovat:

• Standartní radary
• Nejmodernější periskopy
• A chlouba celého projektu: Nadstandartní superprůzračná nezašpiňená okna

Oproti tomu verze pro osobní přepravu obsahuje:

• Nádržku na recyklaci jízdenek na plyn (u bojové verze se musí palivo čerpat na zvláštních stanicích)
• Rozšířený software na palubním Barbie PC, umožňující zpracování obrázkových jízdenek
• A hlavně sedadla

Historie

• 2006 - Vyvinutí a vypuštění první bojové šaliny odstartovalo raketový vývoj létajících trolejbujů jako obrany
• 2008 - První model létajícího trolejbusu
• 2009 - Druhý model létajícího trolejbusu
• 2009 - Úspěchy létajícího trolejbusu vedly k sestrojení šalinokoptéry
• 2010 - Nasazení létajících do ozbrojeného konfliktu
• 2012 - Konec války s vítězstvím Česka(předpovězeno objektivním pohledem Kapitána Osvěty)
• 2012 - Konverze vojenských létajících trolejbusů na osobní modely

Požadavky na řidiče

Aby řidič mohl řídit létající trolejbus musí mít speciální řidičský průkaz skupiny M1 vydaný v Novoperdelkinskotěrkenskaněvskoje-Nevyslovitelnoje. Nesmí být ani trochu podnapilý, ale Rusové si za společný vývoj trolejbusů účtovali ponechání si s ním jednu z jejich tradicí, a tak řidič může být nadnapilý a jízda tím získává zajímavý ráz.

„Jednou jsem jel v létajícím trolejbusu s nadnapilým řidičem. Vedle sebe měl flašku vodky a jak se tak divně kýval, trolejbus se kýval s ním.“

- Ruský agent KGB