Papežská neomylnost

	„Já jsem původně také chtěl dělat blázna, náboženského šílence, a kázat o neomylnosti papežově, ale nakonec jsem si opatřil rakovinu žaludku od jednoho holiče na Malé Straně za patnáct korun.“
	Švejk, I/8 - Švejk simulantem.

Naše církev papeže zas tak moc vážně nebere

Papežská neomylnost je jedním z největších duchovních, logických a filosofických výkonů lidstva, který poskytuje odpověď na život, vesmír a vůbec. Na její interpretaci si vylámali zuby největší učenci a ani nejvýkonnější sovětské počítací stroje neumí vyřešit úlohy, ve kterých figuruje papežská neomylnost.

Trocha historie

Papež Pyjus IX. svolal na rok 1870 tzv. První vatikánský koncil, aby se vyjádřil k některým aktuálním otázkám doby, jako byla Velká francouzská revoluce (1789) a Napoleon (1769-1821). Tento koncil schválil bulu Pastor Aeternus, ve které se píše že papež je neomylný ve věcech víry a mravů, když mumlá dogma ex cathedra. Načež do Říma vtrhla francouzská armáda, koncil byl rozpuštěn a nikdy už nestihl vysvětlit co tím vlastně zamýšlel. Dochoval se pouze papežův výrok Tradice jsem já.

Zejména v Německu a Rakousku zavládlo znepokojení nad tím, že byla vytvořena nová logická kategorie, aniž by se někdo namáhal ji vysvětlit, tím spíše, že němečtí a rakouští biskupové se hlasování neúčastnili, protože předloze také nerozuměli. Každý z těchto států se snažil zachránit svou čest způsobem, jaký považoval za nejlepší. Kancléř Bismarck vyhlásil válku Francii a dobyl Paříž v pomstě za to, že Francouzi přerušili tak zajímavou intelektuální disputaci.

Rakouský císař František Josef I. zase vypověděl papeži konkordát, protože se, diplomaticky řečeno „změnila podstata jedné ze smluvních stran“. Přeloženo do normálního jazyka to znamená „my můžeme uzavírat dohody jenom s omylnými institucemi“. Navzdory vypovězení konkordátu se na postavení církve v Rakousku nic nezměnilo.

Logické důsledky

Jestliže papežovy výroky ex cathedra ve věci víry a mravů jsou od roku 1870 neomylné, potom platí:

• všechno, co papežové hlásali před rokem 1870, je mylné
• pokud papež mluví jen tak, jsou jeho výroky rovněž mylné
• jestliže papež mluví například o meteorologii, jsou jeho výroky vždy mylné (proto papež nikdy o meteorologii nemluví)
• jestliže je papež neomylný, pak je kdokoliv jiný omylný; z toho plyne, že je omylný i koncil, který jeho neomylnost vyhlásil, a potom jsou všechny výroky mylné.

Jestliže nekatolíci papežskou neomylnost neuznávají, potom:

• jsou povinni věřit všemu, co papež neřekl,
• jsou povinni řídit se papežovými výroky, které se netýkají víry a mravů
• jsou povinni považovat za neomylné výroky každého, kdo hodnověrně prokáže, že není papež.

Matematické vyjádření

„Co je pravda?“

- Pilát

„Vaše slovo buď  » ano, ano, ne, ne «.“

- Ježíš

Položme $f$ jako funkci papežské neomylnosti. Potom:

$f(A)=\neg \neg A$

Z toho vyplývá:

$f(\neg f(A))=(A=\neg A)$

Je zřejmé, že stávající pojetí pravdivostní hodnoty nemůže vystačit ani na popis základních skutečností. Je nezbytně nutné, aby logické proměnné měly více dimenzí. Nejlépe se osvědčila čtyřdimenzionální pravdivostní hodnota, v souladu s výše uvedeným biblickým citátem:

$A=(true,true,false,false)$

První hodnota z uspořádané čtveřice označuje pravdivostní hodnotu výroku z hlediska Otce, druhá z hlediska Syna, třetí z pohledu Ducha Svatého a na čtvrtém místě je pravdivostní hodnota z pohledu papeže. Díky této úpravě logiky můžeme vytvořit funkční logické systémy jak s neomylným, tak i s omylným papežem.

Po dosazení $A$ do zmíněné funkce $f$ vychází:

$f(true,true,false,false)=(false,true,false,true)$

A co na to Chuck Norris?

Podle Chucka Norrise platí vždy, všude a zcela neomylně:

$A=(false,false,false,false)$

kde $A$ znamená, že přežijete setkání s Chuckem Norrisem. Chuck Norris je neomylný ve všem, ať již se to týká či netýká víry či mravů, rozhodně se to však týká vašeho života.