Život člověka

„Život není nic jiného než lokální stabilní bod ve fázovém prostoru komplexního nelineárního termodynamického systému.“

- Odborník na slovo vzatý, mající dostatečné znalosti matematiky, termodynamiky, chemické kinetiky a molekulární biologie.

„Život lidskej je tak složitej, že samotnej život člověka je proti němu hadr.“

- Josef Švejk

„C'est la vie.“

- Lukas D o životě.

„Život...hnuste si ho nebo ignorujte, rádi ho mít nemůžete.“

- Marvin

„Život je pohlavně přenosná choroba, která vždy končí smrtí.“

- Neznámý optimista

„Život je Pes. A teď mazej, mám práci.“

- Druhý technik Arnold Jidáš Rimmer SDP,BDP

Tento článek na téma "Život člověka"

pojednává o opačném tématu než článek Smrt.

Na rozdíl od ostatních živočichů o sobě člověk tvrdí, že je obdařen rozumem. Zda by mu byl tento údajný rozum ku prospěchu, těžko posoudit, někteří lidé neustále pátrají po smyslu života. Není-li pak lepší prožívat život tak říkajíc na plný plyn, proskotačit jej, než si lámat hlavu neřešitelným? Nakonec sám život přináší odpovědi na řadu otázek a je jen na každém, jak s ním naloží. Jediná omezující věc je délka života. Život sám pak lze rozdělit zhruba do těchto tří etap: mládí, produktivní věk a stáří. Podívejme se trochu blíže na některá specifika jednotlivých etap.

NECITÁTY poskytují rozšiřující materiály k tématu Život člověka

Mládí

Datuje se narozením člověka a končí jeho vstupem do praktického života. Mladý člověk je od narození neustále vzděláván (tzv. peskován), poučován (tzv. opět peskován), vychováván (tzv. zase peskován), což zvláště v období puberty těžce nese. Vztah ke starším je veskrze skeptický až negativní. Že by se měl někomu podřizovat pociťuje jako příkoří. Staří jsou obecně blbí, ničemu nerozumí, pořád by jenom poučovali, zakazovali, nakazovali a vůbec... Pravdu mají odborníci, kteří tvrdí, že zkušenost je nepřenosná. Mladý člověk slyší, ale nedbá. Každý mladý člověk si musí zpravidla nabít hubu, aby přišel na to, že staří tentokrát (výjimečně) planě nekecali, patří to zkrátka k životu. Po jisté době společnost uzná mladého člověka dostatečně vzdělaným a zralým a vykopne ho do tak zvaného praktického života. Tou dobou je mladý člověk plný šťáv, zdraví, elánu, nadšení, zásad, zápalu a dobrých předsevzetí o tom, jak změní a napraví svět.

Produktivní věk

Vstupem do praktického života začíná proces, který mladého člověka pozvolna zbavuje iluzí a staví ho na pevnou zemi. Člověk je zapojen do pracovního procesu, zakládá rodinu, vychovává vlastní děti (a ty mu dají zabrat), je konfrontován s tvrdou realitou života a tak nějak nemá čas na filozofování o smyslu života. Občas začíná trousit nabyté rozumy. Produktivní věk trvá až do doby odchodu do důchodu, tedy pokud se ho člověk dožije. Během této doby jedinec postupně přichází o svoje původní vlastnosti, a to v tomto pořadí: elán, nadšení, dobrá předsevzetí o změně světa, zásady, zdraví a v poslední řadě šťávy. Není tedy moc jasné, proč se tento věk nazývá produktivní.

Stáří

Pojem stáří je velice relativní, někdo se cítí stár ve čtyřiceti, jiný mlád ještě v sedmdesáti. Patnáctileté slečně přijde třicátník jako stařec, zatímco osmdesátníkovi šedesátník jako cucák. Stáří se však není třeba obávat, není čeho, jen horka v kremační peci. Existenční starosti odpadají důchodem (ráno má člověk peníze pod hlavou), na všechno má dost času (a právě proto důchodce nic nestíhá), všechno už tady bylo a člověka už nemá skoro co překvapit, je dokonale zbaven iluzí. Jenom to zdraví kdyby bylo lepší. Je s podivem, co všechno za mlada dokázal rozchodit, bohužel nyní to již často nejde a člověk je nucen tu a tam navštívit lékaře.

Je však krutou ironií od lékařů, když např. doporučí více pohybu starému člověku, který je rád, že se došmatlá přes ulici do trafiky pro noviny a cigára. Trávení volného času je na každém. Někdo vysedává v parku na lavičce, sype ptáčkům, dívá se po mladých děvčatech a tepe zlořády s ostatními dědky. Jiný zas je aktivní dle svých možností, například si zajde na pivo a pokecá o fotbalu a vůbec. Je zajímavým jevem, že když musel člověk v časnou hodinu vstávat do práce, nadával. Nyní ho nikdo nenutí vstávat, a přesto vstává dříve než kdysi do práce. Stáří je doba, kdy člověk konečně získá nadhled a pozná, jak je všechno relativní. Nestačí se divit, co všechno ho kdysi dokázalo nadzvednout a vytočit (tedy pokud si vzpomene).

Závěr

Život je pěkný a stojí za to ho žít. Není třeba filožofkovat, ale brát ho, jak to jde. Co má přijít přijde, co se má stát stane se. Nač si ho kazit planými úvahami. Všechny jeho etapy stojí za to a člověku zbudou aspoň pěkné vzpomínky. Jak se říká, je lepší vzpomínat na to, co jsem kde vypil, snědl a pomiloval, než v domově důchodců vzpomínat na pracovní úspěchy. Užívejme tedy života dokud žijem!

	„Kryton: Direktiva Vesmírného sboru 195 jasně říká, že při nedostatku energie musí hologram na lodi položit život, aby přežili živí členové posádky. Rimmer: Ale Rimmerova direktiva 271 říká stejně jasně: Ani náhodou, ty zmetku plechovej!“
	Kryton, Série IV Epizoda 4, „Bílá díra“