Kofola
|
Tento článek se tematicky překrývá s článkem Alofok. To je dobře, můžeš založit další čtyři podobné a vzájemně je propojit. |
|
Tento článek nemá nic společného s článkem Fanta. To je dobře, můžeš založit nejmíň další čtyři nepodobné a vzájemně je rozdělit. |
„Když ji nesnášíš, není co řešit.“
„Kofola je nápoj zdravý, ženám svírá, mužům staví. Proto pijme kofolu, ať máme sílu v ohonu.“
Kofola je národní nápoj Antarktidy. První zmínky o Kofole pocházejí z Rakousko-Uherska, blahé paměti. Na naše území se dostala oklikou přes Antarktidu.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Kofola se po prvé vyráběla smícháním heráku, uheráku, pár ptačích zobáků, vodky, a KoKA kolí, což byla somálská polévka z kamenů a hlíny. Z důvodu nedostatku kamenů z původního receptu v roce 1907 sešlo a do nápoje se začala (až do roku 2013) dávat řepka. Z důvodů zamezení plýtvání řepkou za vlády Andreje Babiše byla řepka vyškrtnuta, čímž se dosáhlo nižší pěnivosti. Podle neověřených informací [zdroj?] si jednu kofolu během druhé světové války dal i jeden pes. Kolem a kolem byla Kofola vynalezena v roce 1769, plus mínus nějaké to století.
Antarktida[editovat | editovat zdroj]
Na ledový kontinent kofolu přivezl Roald Amundsen při dobývání jižního pólu. Amundsen měl to štěstí, že se cestou zastavil ve Vídni. Franta Pepa Jednička mu při té příležitosti daroval 200 litrový sud Kofoly. Ta mu v Antarktidě zachránila život, když ji pil s rumem. Robert Scott Kofolu neměl a tak musel bídně zahynout.
Složení[editovat | editovat zdroj]
Způsob výroby Kofoly byl dlouhou dobu tajemstvím, dnes je však známo všech 782 přísad, přičemž mezi nejdůležitější patří tajný mix přírodně skoro identických sladidel, čajové usazeniny a sedmero lučních kvítí. Hlavní složkou je ale odpad z farmaceutické výroby, který nadále zůstává utajený, proto napodobovatelé odjinud utřeli nos. Poměr a dávkování ingrediencí je přísně střežené tajemství, které znali jen dva lidé. Oba však již umřeli. Od té doby míchají Kofolu i Slováci, ale hodí se pouze k ukládání zubních protéz. Chuť Kofoly je lahodná.
Ačkoli se Kofola vzhledově podobá čisticímu prostředku Coca-Cola, jsou její čisticí vlastnosti nulové, ovšem k povolování zarezivělých šroubů je stále nenahraditelná.
Podávání[editovat | editovat zdroj]
Kofola se podává chlazená, někdy vařená. Idální je ji podávat v hlubokých miskách, odkud se nabírá polévkovými lžicemi. Jako přísady se nejčastěji užívají Maggi a rum (používání druhé z uvedených přísad ale bylo zakázáno směrnicí EU č. 274876239/2006). Jediná možnost jak nahradit rozumně uloženou měnu(Rum) je použít Tuzemák.
Kofola a vánoční tradice[editovat | editovat zdroj]
Vánoce s kofolou Kofola je tradičním vánočním dochucovadlem v Čechách,na Moravě, v středním Slezku, v severním Bavorsku,ve střední Makedonii,částech Egypta a Oceániea v jedné malé vesničce v Grónsku jménem Qiztunzomintwo. Podává se ke smažené tatarce s Oslem což je tradiční Vánoční jídlo po celém světě. Ale s Kofolou se to podává ve státech které nejsou takzvaně na hovno. Ve státech které jsou takzvaně na hovno jse prodávají levné nahrášky kofoly jako třeba coca cola, pepsi, fizi drink,klomoha,fokofa nebo v Rusku vodka či v Antarktidě led (na to je sice národní pokrm ale led mají raďeji). Kofola dodává mezinárodnímu pokrmu vyváženost a chuť. A říká se že když na stromečku najdeš Kofolu spadne ti sice na držku hvězda ale budeš mít štěstí vydělávat prachy žebráním.
Galerie[editovat | editovat zdroj]
Kofola není
Moravskoslezsko usiluje o získání chráněného zeměpisného označení a ochranné známky původu pro produkty tradiční slezské gastronomie smažák, houskové knedlíky a kofolu.
Kofola s rumem
