Kopaná

„Já se divím, co ty kopálisti v tom viděj.“

- Karel Poláček: Muži v ofsajdu

„Chuck Norris dokáže z jedný střely na bránu dát dva góly.“

- Miloš Zeman

Kopaná (anglicky míčovaná) bývá často zaměňována s fotbalem, ale není to totéž. Kopaná je, narozdíl od fotbalu údajně náš národní sport, ale... JE TO PRAVDA KOPANÁ JE ČESKY NÁRODNÍ SPORT! Značné množství lidí totiž sport nemiluje a nějaké výsledky soutěží či rekordy jim mohou být ukradené. Občas se strhne MS ve fotbale (kdy mistrovství světa ve čtvrtek je třeba i v sobotu), při kterém dochází k infarktům, úrazům a někdy vypukne i vražedná fotbalová válka ( nebo si hráč míčem vypálí oko!). Častými fanoušky kopané jsou pupkatí muži ve středním věku s obligátním pivem v ruce, kteří si pustí televizi co nejvíce nahlas.

Ale odhlédněmež zde od rozdílností a věnujme se kopané coby fotbalu (myslíme tím anglický Soccer, nikoli fotbal).

Z hysterie fotbalové

Fotbal byl v dobách dřevních mnohem surovější, často se hrálo i s hlavami mrtvých nepřátel, dnešní prkotiny jako zlámané nohy, pokousání, otřesy mozku atd. jsou už jen slabým odvarem heroických dob, tak jako válečné pokřiky fanoušků a pouliční bitvy, válka k vůli fotbalu dnes už propuká jen sporadicky. Kopaná je dnes i sport pro simulantní choulostínky, ve kterém se nesmíte o spoluhráče sebeméně otřít, neboť by hned spadl na zem a v slzách by si držel koleno, lýtko, nárt, stehno, hlavu nebo jinou podobně choulostivou část těla.

Pravidla

Nějaký chudák co hraje poprvé football

Český premiér, slovenský reprezentační brankář a zasraný pičus v jedné osobě

Nůžky, jedná se o zákrok, při kterém může dojít k přeražení, až přestřižení nohy.

Podrobnější údaje naleznete v článku Úpravy fotbalových pravidel.

Pravidla kopané jsou velmi jednoduchá. Stanovují počet hráčů, určují, že se hraje s míčem předepsané velikosti, do míče že se kope a nehraje se rukou (povolení má pouze Maradona). Také se předpokládá, že se hraje proti brance soupeře s cílem vsítit míč v branku (soupeři). Možná právě proto hráči dávají občas góly do vlastní branky, hrají rukou, místo do míče kopou do protihráčů atd. Snad to způsobuje právě ta jednoduchost pravidel, někdy snad hraje roli i mdlá inteligence některých hráčů. Ostatně jak známo, většina pravidel je stanovena proto, aby se nedodržovala.

Kokot

Obecné zákony fotbalu

Nejsou tu ovšem pouze fotbalová pravidla, jsou tu i obecné fotbalové zákony:

• Zápas začíná 1 hodinu před doražením hráčů (po jedné hodině už jsou totiž hráči totálně doraženi).
• Zápas začíná za stavu 00, nikoliv 69. To je totiž jedna z poloh při sexu)
• Zelená je tráva, fotbal to je hra.
• Míč je kvádr, věc záludná a v případě nutnosti i hranatý, může se stát cokoli.
• Není slabých soupeřů a dnešní špička je tak vyrovnaná, že lze jen těžko narazit na slabého soupeře.
• Vždy vyhraje ten, kdo vstřelí více branek (nepočítaje branky vlastní, ty se odčítají, resp. přičítají soupeři).
• Čím víc gólů dáte, tím víc kopnutí do rozkroku dostanete.
• Když nedostanete gól, neprohrajete.
• Když umřete, nebo jste ranění a padnete, budete rychle odneseni, abyste nepřekáželi další hře.
• Nahatí fotbalisti nejsou ke hře připuštěni, nebylo by možno rozlišit kdo je kdo a kdo ne (akorát by bylo vidět, kdo je větší čurák).

Rozhodčí

Je snad nejdůležitějším člověkem na hřišti, což se pozná podle pruhovaného oblečku, jako mají malá divoká prasátka, píšťalky, na kterou se píská a sady hracích kartiček. Na něm a pouze na něm záleží, zda vyhraje mužstvo A, nebo mužstvo B. Jeho prvotním úkolem je dohlížet na striktní dodržování pravidel, což často činí bez problémů. Publikum však musí chápat, že je to taky jen člověk, který má své chyby.

Jestliže je rozhodčí spravedlivě přísný a striktně se řídí pravidly, upadá u publika do veliké nemilosti a z tohoto důvodu je občas zmlácen rozezlenými diváky, kteří si jeho objektivitu vyložili jako zásah proti milovanému klubu. Jestli není spravedlivý, tak si také neposlouží. Je to věru řehole být takovým rozhodčím, zkrátka ať dělá, co dělá, nezavděčí se. V zahraničí se objevují zprávy ^[zdroj?]­, že někteří rozhodčí jsou úplatní a ovlivňují zápasy za úplatky. Fuj! To se u nás nestává a ani stát nemůže

• Rozhodčí mohou kopat do branky protějšímu týmu, dostanou chleba s buřtem zdarma.

• Rozhodčí jsou většinou slepí (doporučujeme brýle a léky na oči).

Hráč

Aby se člověk stal (zdůrazněme slavným) fotbalistou, musí mít talent. Talent však sám o sobě nestačí, chce to hodně tréninkové dřiny, obětování (fotbalovým bohům) a odříkání, a pak to takový fotbalista dotáhne daleko. Dotáhl-li to daleko, bývá to pak často příčinou jeho pádu, stane se primarradonou, zkazí ho peníze, začne si vymýšlet a klást nadměrné požadavky, cítí se být nepostradatelným a vůbec. Jeho pád pak bývá daleko rychlejší než cesta na vrchol. Někteří fotbalisté se musejí k popularitě doslova prokousat, například Suárez.

Na druhou stranu to nemá fotbalista jednoduché. Daří-li se jemu i jeho klubu, bývá veleben a vynášen do nebes, běda však, přestane-li se mu dařit. To mu už nepomůže ani svěcená voda, je mu spíláno a je to zpravidla jeho konec, což je průšvih, protože zpravidla kromě kopání nic jiného neumí a nyní stojí před otázkou, co dál.

Konec fotbalové kariéry může přivodit zranění, stáří, zásah mocipánů, žhářství a následné uvěznění, smrt, rozvod, disciplinární smrt, disciplinární trest, konec světa nebo pokles výkonnosti.

Jména hráčů

Někteří fotbalisté pěstují umělecká jména, bizarní účesy nebo jiné divokosti. Posuďte sami jejich tvořivost:

• Kaká
• Milan Petržela
• Pipinho
• Jan Suchopárek
• Ondřej Šourek [1]
• Leoš Vozihnoj [2]
• Milorad Mrdak
• Gej obecný
• Otok Smradlavý
• Mistr Hnědý
• Kokos Salámový

Fotbalový klub

Fotbalovým klubem se nazývá určitá forma společenství zvláštních individuí typu Lionela Messiho, kteří neustále do něčeho kopají, hlavičkují, užívají nůžky nebo se nacházejí s Karlem Poláčkem v ofsajdu. Jejich zvláštním znamením jsou též nagelované vlasy, Luis Vittuon košile, Luis Vittuon kalhoty, Luis Vittuon ponožky, Luis Vittuon trenýrky, luxusní automobily a modelky po jejich vytrénovaných bocích. Mezi sebou se většinou zdraví poněkud zvláštním pozdravem: to nebyl aut, debile!

Proniknout do jejich zvláštního světa je pro ostatní smrtelníky dost složité, jelikož z nohou téměř nesundávají zvláštní obutí s ostrými hroty. To patrně používají k sebeobraně a nechávají si ho šít na míru ve speciálních krejčovských dílnách, které se nacházejí jen ve městech Nike, Adidas a Puma na jihovýchodě Moravstánu. Členové fotbalových klubů mají jen jediného boha a tím je Tomáš Řepka.

Nejstarším fotbalovým klubem na světe je TJ Baník Vysoká Pec o jehož prvenství se dlouhá léta jen spekulovalo. Spekulace ustaly až po té, co Chuck Norris řekl, že tomu tak je.

Trenér

Trenérem se může stát každý i totální debil, neboť fotbalu u nás rozumí každý a posloucháme-li řeči lidí u piva, téměř každý by to uměl dělat lépe. S trenérem je to jako s hráčem, daří-li se klubu, dobře a výtečně, nedaří-li se jsou v prdeli . Jsou však i takoví trenéři, kteří mistrně umí zdůvodnit jakkoliv drtivou porážku svého mužstva. Nejčastější výmluvy jsou: stranický, neobjektivní, podplacený rozhodčí, hrbolatý a tudíž nezpůsobilý trávník, psychická rozlada mužstva způsobená (libovolně doplnit), málo trénované (nemoci) nebo přetrénované (příliš mnoho těžkých zápasů) mužstvo atd. atd.

Činovník

Výchova fanoušků na základní škole

Rovněž pro klub nepostradatelný. Činovník se za klub bere, umí sehnat peníze na činnost, to je veledůležité, všemu rozumí, všude byl a všechno ví nejlíp. Ví kdy, kde a komu je třeba dobře podložit žádost (lidově všimné) a spoustu dalších užitečných věcí. Činovníka nemůže dělat kdokoliv, musí to být člověk se styky a známostmi, širokých loktů a svědomí.

Orgán

Kde by byl český fotbal bez FAČR, kde by byl evropský fotbal bez FIFA, kde by byl světový fotbal bez FIFA! Tyto organizace dohlíží na všeobecný rozvoj kopané, a na důležité posty samozřejmě směřují ti nejlepší z nejlepších funkcionářů, např. Miroslav Pelta či Sepp Blatter. Úplně nejvyšším funkcionářem je neomylný, všemi uctívaný a všemi obávaný Fotbalový pavouk, staleté monstrum s deseti nohama.

Fanoušek

Je nezbytný atribut fotbalu, bez fanouška by to nebylo ono. Fanoušek je buď normální a nebo blb. Normální fanda chodí na zápasy, povzbuzuje svoje mužstvo nebo vyjadřuje nespokojenost se slabým výkonem, dokáže ocenit i výborný výkon protivníka. Naproti tomu fanoušek blb, to je jiná kapitola. O fotbal mu jde až v poslední řadě, v první řadě se jde na zápas ožrat, porvat, něco rozmlátit, někoho zkopat, urvat sedačku, něco podpálit a pod. Fanoušky blby mají rády pouze České dráhy, které jim vypravují zvláštní vlaky, aby měli co rozbíjet cestou na fotbal a z fotbalu. Fanoušky blby pak nemá ráda veřejnost a policie. Fanouškové mají své oblíbené pokřiky, kterými častují funkcionáře, hráče i rozhodčí. Mezi nejznámější pokřiky patří např. SMRK SPARTĚ, (Horst) SIEGL HEIL, SLÁMA HITLEROVI a PELTA JE ČUMÁK.

Závěr

Fotbal je hra jako každá jiná a měl by sloužit jedněm k protažení těla a druhým k potěše z pohledu na pěknou hru. Ale jako všude v životě je to jinak, ale konců to jsou věci, které činí život pěkným, rozmanitým a zajímavým.

Galerie obrázků

Soubor:Edgar Davids bryle.jpg|Debil s brýlema Soubor:Suarez nahubek.jpg|pičus s maskou Soubor:Phil Jones mrzutý.jpeg|Vystrašený děcko Soubor:Miloslav Penner.jpg|Mína blondýna Soubor:Kraken.jpg|řvoucí debil </gallery>>

---