Pozdrav

Z Necyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Švejk2.jpeg „Já jsem si jednou přived jednu slečnu domů a moje posluhovačka' nám přinesla, právě když jsme se náramné dobře bavili, kávu do postele. Lekla se a polila mně celá záda a ještě řekla: Dej pánbůh dobrýtro.“
I/14 - Švejk vojenským sluhou u nadporučíka Lukáše
Cyklistický pozdrav

Slušně pozdravit je ta nejdůležitější věc na světě. Už při usínání bychom měli myslet na to, jak ráno vstaneme a všechny krásně pozdravíme. Už staří Římané svým „salve“ přáli zdravenému zdraví. I gladiátoři vstupovali do arény s pozdravem: Ave Caesar, morituri te salutant. přeloženo Buď zdráv císaři, jdoucí na smrt tě zdraví.

Český jazyk oplývá množstvím pozdravů. Některé si můžeme popsat. Také gestikulací vyjádříme skvěle své pozdravy, což potvrzuje fotografický materiál.

Ahoj[editovat | editovat zdroj]

Je určitě nejrozšířenějším pozdravem, ačkoli to býval pouze vodácký pozdrav. Zřejmě skrze vodovodní potrubí pronikl z řek až do domácností.

Dobrý den[editovat | editovat zdroj]

Dobrý den je nezbytná úvodní věta každého entlmena při vstupu do krámu či psaní e-mailu, a to kupodivu v kteroukoli denní dobu.

Existuje i rozšířená verze, používaná ostřílenými populisty: „Dobrý den vám i všem posluchačům u rozhlasových přijímačů i televizním divákům u televizních obrazovek doma či kdekoli jinde a dobrou chuť, pokud právě obědvají.“ Populisté struční obvykle zkracují na: „Dobrý den všem.“, populisté nejtěžšího kalibru na: „Čau lidi!“

Tě pic[editovat | editovat zdroj]

Pozdrav tchýně

Nesprávně „tě pič“, je poměrně důvěrným pozdravem, na který se odpovídá „pic tě“. Jeho rozvinutý výraz „tě pic ty nadhero“ je rozšířený hlavně na Žižkově.

Čest práci[editovat | editovat zdroj]

Čest práci je socialistický pozdrav. Nejzajímavější je, že jej používali převážně ti, kteří celý život nic nedělali.

Servus[editovat | editovat zdroj]

Pozdrav pocházející z latinského slova Servus = služebník, otrok. Používaný v období 1. československé republiky i později. Současně byl používán i ekvivalent tohoto pozdravu, zejména obchodníky ve slovním spojení "Nashledanou, služebník (nebo služebníček), přijďte zas". Jako špatná se tak jeví domněnka, že pozdrav má něco společného se slovy "sráti" a "vousy".

Pozdrav Pánbůh[editovat | editovat zdroj]

Hitler zdraví účastníky zájezdu a ukazuje přitom, jak vysoko umí vyskočit jeho fena Blondi.

Používá se jako odpověď na kýchnutí. v Katolické AO je to povinný pozdrav, proto tam všichni kýchají. Do hlubin zapomnění se tak vytratil původní význam tohoto slovního spojení, které v sobě skrývalo hlubiny děsu a hrůzy, dnes již naštěstí lidem neznámé. Úporné, nezastavitelné kýchání totiž bylo jedním z prvních neklamných příznaků onemocnění morem.

Tě péro[editovat | editovat zdroj]

Nebo s dodatkem „tě péro sombréro“, je pozdrav spisovatelů. Péro, neboli husí brk je odpradávna symbolem spisovatelů. Řada, převážně mladších, lidí ovšem tuto skutečnost nezná a spojuje si péro s penisem, což je další hřích českého školství. Latiníci však vědí, že i slovo penis je odvozeno od slova penna, tedy péro.

Nazdar[editovat | editovat zdroj]

Pozdrav Nazdar byl na konci 19. století národním pozdravem, jímž se zdravili uvědomělí Češi. Údajně pochází z volání „Na zdar Národního divadla!“, kterým se ohlašovali výběrčí v celonárodních sbírkách na tuto zlatou kapličku. Po požáru divadla se volalo „Na žďár Národního divadla!

Vojenský pozdrav - salutování[editovat | editovat zdroj]

Salutování, jeho výuka a dokonalé provedení je nejdůležitější činností České armády. Naše generalita se řídí zásadami plukovníka Krause von Zillerguta, který říkával: "Do salutování má voják vkládat duši. Voják musí svého představeného hledat v zástupu a na nic jiného nemyslet, než aby dostál všem svým povinnostem, které jsou mu předepsány v dienstreglamá. Když padne na bojišti, má před svou smrtí zasalutovat. Kdo neumí salutovat, dělá, že nevidí, nebo salutuje nedbale, je u mě bestie."