Konec světa

„Já vám sázím celý svůj sporožirový účet na to, že v roce 2012 konec světa nebude.“

- Jiří Gryngar

	„Napřed bych ten konec světa musel vidět.“
	Švejk, I/3 - Švejk před soudními lékaři

Plakát expedice Jižní Čechy - konec světa - Brusel. Expedice nakonec skončila na Europopravišti v Bruselu, neboť se zdejší úředníci domnívali, že expedice popírá Bruselocentrický systém světa

Lidstvo se již od nepaměti zabývá otázkou konce světa. Mluvilo a psalo se o něm již v antice, středověku, za osvícenství a především v okurkových sezonách v průběhů všech věků, zvláště tehdy, byla-li vyčerpána všechna oblíbená témata - Lochneska, štěchovický poklad, stopadesátiletý mužik na Sibiři atd. Poslední úvahy že přijde konec světa podle mayského kalendáře byly rozptýleny po vyluštění stenografického záznamu tvůrců na psacím kameni. Baví se dva Mayové: "Ty vole, já mám ten šutr malej, mně se tam ten kalendář vejde jen do roku 2012." "Hmm, to jednou někoho pěkně vyděsí."

Celkově však je však mnoho lidí na světě na hlubokém omylu. Otázka totiž nezní kdy nastane konec světa, alébž kde se tento nachází. Jak jsme se dozvěděli na velevážené katedře geografie při Necykloverzitě, musíme přijmout jednoznačný fakt o placatosti země, neboť kacířské a mylné názory pošetilců tvrdících, že země je koule (pardon, rotační elipsoid) jsou již dáááááávno přežité. V tom nás utvrdil i nachomýtnuvší se pan JUDr. PhDr. MUDr. RNDr. Mgr. et Mgr., Bc. Henryk Lahola, DrSc., multi dr.h.c. svým bojovný pokřikem „Hořiž, hořiž Jene Huse, ať nehoří naše duše“ a „nechceš-li ty se škvařiti, bludné knihy hleď spáliti“, z čehož dlužno pochopit marnost a nesmyslnost každého odporu.

Končí svět?[editovat | editovat zdroj]

Z výše uvedeného vyplývá, že zajisté. Je-li totiž Země placka, musí být logicky i všechno ostatní kolem ní též plackou, neboť pokud by tomu tak nebylo, Země by neměla na čem spočívat a propadla by se do okolní ne-placky a propadala by se a propadala, až by ji ne-placka pohltila.

Opusťme však tyto odvážné teorie a věnujme se placce. Dostáváme se totiž k základní vlastnosti placky - její konečnosti. Dokázat to lze snadno: Kdyby totiž např. bramborová placka byla nekonečná, nikdy bych nemohl dosáhnout jejího konce a tedy ji celou pohltit neboli sežrat. Jak jsem již mnohokrát experimentálně dokázal, sežrat celou bramborovou placku je snadně možno, a to dokonce velice rychle. Tedy, i svět musí mít svůj konec.

Tak kde teda ten konec je?[editovat | editovat zdroj]

Konec světa kdesi mezi Čechami a Moravistánem. Obě země tvrdí, že ta druhá neexistuje, proto je na zemské hranici umístěna tabule „Konec světa“.

To by leckdo rád věděl. Celé generace wikipedistů nad tím bádají, až se hory zelenají - a bez výsledku. Ostatně již Jirka z Poděbrad blahé paměti vyslal poselstvo po Evropě, které došlo až do Portugalska, kde jisté místo označili za konec světa. To je samozřejmě blábol, neboť dnes víme, že Portugalsko je všude, zatímco konec světa všude být nemůže. Pravda, mnoho českých obcí ústy své samosprávy rozhlašuje do světa: „Zde je pravý konec světa“, patrně aby se zviditelnili, ale kdo by jim věřil. Naopak mnoho Pražanů považuje za konec světa okraj Prahy, někteří osvícenější jsou ochotni považovat za svět ještě i Jesenici a Hostivici a hrstka dokonce celé střední Čechy. A opravdoví pražští světoběžníci považují za konec světa lázně Luhačovice, protože Tam končí i slovutný rychlík 707 Hradišťan. Město Aš považují za konec světa ti, kdo ho nikdy nenavštívili, a ti, kdo v něm prožili celý život.

Ostatně, není vyloučena existence více konců světa nebo jednoho konce světa, který ale driftuje po všech možných místech. Necyklopedie bude za každý další objevený konec světa vděčna.

P.S. Malá nápověda: Konec světa bývá zpravidla označen dopravní značkou začátek/konec obce s nápisem "KONEC SVĚTA" popř. "КОНЕЦ СВЕТА"

Východní konec světa je ostrov Taveuni[1], ovšem ještě kousek za koncem světa je souostroví Tokelau o tom ale málokdo ví... O západním konci světa platí to samé jenže v opačném pořadí. Pokud se chceme vydat na konec světa po pevnině, neobejdeme se bez spolehlivého sovětského vozidla.[2]