České pády
V českém jazyce dochází velmi často k pádům. Něketří jazykovědci tvrdí, že těchto pádů je 7, následující seznam jich však uvádí 24 (čeština tak překonala i maďarštinu, která jich má pouze 18). Všimněte si, že v obou případech se jedná o ... prvočíslo.
| pád | - | - |
|---|---|---|
| 1. | kdo, co | nominativ |
| 2. | koho čeho | genitál |
| 3. | komu, čemu | dativ |
| 4. | koho, co | akuzativ |
| 5. | oslovujeme | vokativ |
| 6. | o kom, čem | lokál |
| 7. | s kým, čím | instrumentál |
| 8. | kdo s koho | korytativ |
| 9. | koho, jak | buzerativ |
| 10. | koho, kam | delimitativ |
| 11. | kdo, koho | likvidativ |
| 12. | jak na koho | intrikativ |
| 13. | komu, co | podmazativ |
| 14. | co za co | korupcionál |
| 15. | jak komu | protekcionál |
| 16. | kdo s kým | kopulativ |
| 17. | co na co | prezervativ |
| 18. | komu, kam | vlezativ |
| 19. | s kým, na čem | takytiv |
| 20. | kdo, koho, jak | mordativ |
| 21. | kdo, jak | suicidativ |
| 22. | kdo, s kým, za kolik | prostitutiv / legislativ |
| 23. | kdo, koho, čím | fuckativ |
| 24. | nebo co p*čo? |
Vysvětlení některých pádů[editovat | editovat zdroj]
1. Nominativ, původně nomianáltiv - Vyjadřuje odvěkou českou touhu zalézt do zadní části těla člověka mocnějšího a výše postaveného. Největší množství tvarů podstatných a přídavných jmen se vyskytuje v tomto pádu.
2. Genitiv, původně geniáltiv - V tomto pádu se vyjadřují podstatná (a přídavná) jména, pokud jsou součástí obzvlášť moudré myšlenky. Z pochopitelných důvodů je tento pád v češtině na ústupu, většinou bývá nahrazován rozumbradativem, viz následující.
3. Dativ, původně rozumbradativ - Pád vhodný k nezávaznému sdělování myšlenek (obvykle jalových) v zařízeních veřejného stravování a diskusních místech světové počítačové mříže. Druhý nejpoužívanější český pád.
4. Akuzativ, původně Chuckuzativ (vyslovuje se "čakuzativ") - Pád s málo známou minulostí. Ví se jen, že je pozůstatkem návštěvy Chucka Norrise v Čechách, neví se však, kdy k ní došlo, a jak byl pád zaveden. Dnes se jej odvažuje použít jen málokdo; jeho mírně častější užití bylo zaznamenáno pouze mezi členy kosovských mafií působících v Praze. Vynucené pronesení věty v chuckuzativu je považováno za nepřijatelné násilí a je výslovně zakázáno Listinou základních práv a svobod.
5. Vokativ, původně provokativ - Základním významem užití tohoto pádu je vyvolávání sporů, užívá se však také za účelem vzniku sexuálního spojení mezi dvěma (či více) jedinci. Z odborného jazykového hlediska je velice zajímavé a kuriózní nářečí kulkočské (původ pojmenování není znám), jímž se mluví v okolí Hradubic. V tomto nářečí slouží provokativ na místě nomianáltivu, což má mimo jiné nepříjemné důsledky praktické. Proto je toto nářečí v evropském kontextu ojedinělé tím, že jeho hranice jsou patrné i v krajině (zátarasy na cestách, kulometná hnízda a podobně).
6. Lokál, původně blokál - Pád, který má tak dlouhé tvary, že jeho užití znatelně zpomaluje tempo řeči; vznikl splynutím mnoha dalších pádů, a jeho pádová přípona má kolem dvaceti slabik. Důsledkem jeho pestrého původu je to, že nemá žádnou věcnou funkci. Používají ho proto obyčejně lidé, kteří chtějí během mluvení přemýšlet nad dalšími slovy, nebo též hojně politici, pokud dostanou nepříjemný dotaz nebo pokud nechtějí pustit ke slovu oponenta. Z toho důvodu se mu hovorově též říká "politikál".
7. Instrumentál, původně introementál - Tento pád původně sloužil k oznamování touhy po jídle, později nabyl funkci vyjadřovat jakoukoli touhu po čemkoli s výjimkou touhy zalézt někomu do řiti (viz nomianáltiv). Introementál má dvě varianty, introeidamementál, který se používá pro zdvořilé vyjádření touhy (během husitských válek nahradil už tehdy zastaralý introcamembertementál), a introsyrovátkementál, jímž se vyjadřuje touha, která má být rychle uspokojena. Introsyrovátkementál byl původně považován za neslušnou variantu introementálu, ale postupně se rozšířil na úkor druhé formy, a dnes je naopak užití introeidamementálu téměř znakem snobství.
Uvedené pády v češtině se užívají jinak než v ostatních ásámsko-islandských (starším názvem též indoevropských) jazycích - nevyznačují se jimi vztahy mezi slovy ve větě. Tuto důležitou funkci pádů v ostatních jazycích v češtině neplní žádný jazykový prvek; z toho důvodu vládne v češtině značný chaos a běžné české větě aspoň porozumět nebo ji dokonce jazykově rozebrat vyžaduje dlouhé roky cviku.
Poznámka: podle některých jazykozpytců existuje ještě čtyřiadvacátý pád - "z koho, z čeho", takzvaný defekativ. Protože by posléze pádů bylo 24 (což není prvočíslo) a ten o kterém se nesmí mluvit, nemá toto číslo rád, je to pád v utajení. Přestože se velice často používá, nemluví se o něm. Ani nepíše. Ani tady. Kapišto?
České pády v dějinách[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější údaje naleznete v článku Bílá hora.
Podrobnější údaje naleznete v článku Mnichovská dohoda.